Až nás budou miliardy...aneb poslední zprávy z planety Twitter

Chybělo mi tak asi...120 milionů. Teď nemyslím dolarů a dokonce ani korun, byť by samozřejmě nějaký ten miliónek také bodnul. Ale řeč není vůbec o penězích, nýbrž tweetech. Ano, těch krátkých a zdánlivě bezvýznamných textíků, které poletují webem i éterem. Prostřednictvím mikroblogovací služby Twitter jich bylo publikováno už rovných deset miliard. Tedy v tuto chvíli už asi víc. Dotyčná hranice "padla" minulý týden v pátek. Čtěte v mém posledním člkánku pro Technet.

Vyhrál jsem v ruletě. Dívku z Londýna

Sedí před počítačem a na tváři má nejistý úsměv. Lhal bych, kdybych napsal, že je půvabná, ale určitě není ani ošklivá. Je jí kolem dvaceti. Odhrne si vlasy z čela. Trvá to dvě, tři, čtyři a nakonec celých pět vteřin. Zatím nejdéle ze všech mých pokusů. Kdyby chtěla, tak už to skončila. "Ahoj," napíšu anglicky. Další vteřina, dvě. Pak se skloní ke klávesnici a napíše: "Ahoj! Chceš si povídat?" A je to tady! Moje první výhra v ruletě. Jaká ruleta to je, čtěte víc v mém článku pro Technet.

Ten chlápek je nebezpečný. Ne ten s pistolí … ten s Twitterem!

Je to taková trapná věta, kterou můžeme slyšet, když se někomu děje nějaké příkoří. Nebo když si to aspoň on sám myslí. "Víte, kdo já jsem?" Adresát takové poznámky nad tím většinou mávne rukou. A správně dělá. Jenže ono také od rozhořčeného stěžovatele může zaznít: "Víte, kolik mám followerů na Twitteru?" No a pak se zúčastněným radí nejvyšší ostražitost. Tak jako v kauze amerického režiséra Kevina Smithe, kterého kvůli tloušťce vykázal kapitán z letadla. Kdyby věděl, že je ozbrojen účtem na Twiteru ("ostře nabitým" více než půldruhým miliónem followerů), asi by to neudělal. Čtěte v mém článku pro Technet.

A tuhle znáte? To se potká krávovina s dobrým byznysem...

Oznámil mi, že je tu starostou. "Jako že tady?", rozhlédl jsem se překvapeně po pankráckém obchodním středisku. "Jako že tady," odpověděl. "A to znamená, že máš například pod palcem černé šerify?", zeptal jsem se. "To ne," řekl. "Nebo že ti někdo otevře dveře, když jdeš dovnitř?", nenechal jsem se odbýt. "Tady jsou automaticky se otvírající dveře," řekl významným tónem, ve kterém bylo slyšet člověka, který je tady důležitý. Prostě někdo jako starosta. Jak to je se starosty a dalšími důležitými lidmi, čtěte v mém článku pro Technet.

Máš-li něco na duši, svěř se... třeba své wi-fi

Řekněte, jak jste pojmenovali svoji wi-fi, a já vám řeknu, jací jste. Pokud se jmenuje "linksys" a podobně, pak jste liknaví a pohodoví, protože jste své wi-fi nechali jméno od výrobce. Pokud to je "Anička", "Kačenka" nebo "Kocourek", případně "Miluji tě!", potom jste nenapravitelně romantičtí. A pokud má vaše wi-fi jméno "Děláte moc velký hluk při sexu", máte jednoduše smysl pro humor. Anebo opravdu hlučné sousedy. Čtěte nejen názvy wifin svých sousedů, ale i můj článek na Technetu.

Nic vám neřekneme. Ale vy to všechno napíšete

Dnes v sedm hodin večer našeho času se to stane. Nikoliv, na západě nevyjde slunce, Země se nepřestane točit kolem své osy a Václav Klaus se nestane čestným předsedou Strany zelených. Bude to něco mnohem důležitějšího a napjatěji očekávaného. Čtěte můj článek pro Technet o očekávaném představení zázraku jménem Apple Tablet. Případné uvozovky u slova "zázrak" si buď přimyslete, nebo odmyslete.

Lásko, pojďme si povídat. Máš na harddisku něco o fotbalu?

Zazvoní vám telefon. Je to váš známý, s kterým jste nějaký čas nemluvili. Vyměníte si zdvořilosti a ujistíte se, že se oba máte výborně. Pak se on zeptá: "Jo a poslyš, nemohl bych se dnes vyspat s tvou ženou?" Pokud chcete vědět, jak by to mohlo dopadnout, čtěte můj pravidelný středeční článek na Technetu.

Přiznejte barvu, přemlouvají se dívky na Facebooku

Modré. Černá. 5. 29. Není vám úvod článku tak docela jasný? Rád přeložím. Mám na sobě dneska modré trenýrky. Moje žena černou podprsenku. Hrál jsem basketbal v dresu číslo 5. A moje přirození měří 29 centimetrů v klidu. Ještě malá douška: jedna z těchto informací je lež, ale neřeknu která. Nedozvíte se to ani z dalšího textu, nicméně i tak čtěte můj článek na Technetu.

Milý deníčku, chci ti něco napsat ... ale jen jestli to nevykecáš

V Silicon Valley bydlí jedno otrávené desetileté dítě. Nebo jeho rodiče jsou otrávení, případně trochu zklamaní. Tedy aspoň doufám, že nijak skvělé finanční výsledky firmy Yahoo jsou tím nejhorším, co tuto rodinu potkalo. A proč by měli být ve špatné náladě? To vysvětlím později. Čtěte v mém článku pro Technet.

O nápadech roku a o tom, co způsobila falešná kabelka Šárky G.

Nemám rád falešné věci. Nikdy bych si nekoupil hodinky Rolex za dvacet dolarů, i když rozumím argumentu, že minimálně několik týdnů udělají velmi dobrou službu. Vypadají přece tak věrně! A jsou přitom mnohokrát levnější než originál. Docela rád bych s nimi někdy zamachroval třeba na nějakém večírku nebo pracovním jednání. Ale vím, že si takovou věc nikdy nenavléknu na ruku. Aspoň ne vědomě. Čtěte můj poslední letošní článek pro Technet.

Co všechno někdo udělá za rozinku. A my ostatní zadarmo

Zajímá nás dílo samo o sobě, anebo určuje jeho hodnotu hlavně příběh či okolnosti jeho vzniku? Otázka je aktuální kvůli kauze "falešné vietnamské spisovatelky", o které jsem psal už minulý týden. Naše touha po umělecké autenticitě a mediální zajímavosti však může mít až kuriózní podobu. Teď zrovna je nejpopulárnější fotografkou na Facebooku jistá Nonja z Vídně. Je to třiatřicetiletá samice orangutana. Víc čtěte v mém článku pro Technet.

Nechcete číst tento článek? A co když ho napsal slepý pilot ČSA?

Klobouk dolů před Janem Cempírkem. Napsal dobrou knihu a ještě vymyslel příběh, kterým ji dokázal prodat snobské mediální elitě. Ukázal velmi dobře, jak fungují dnes v Česku takzvané literární kruhy i literární kritika. Ano, teď ze všech stran čteme, že si novinoví recenzenti od začátku mysleli, že knížka údajné vietnamské dívky "není zas až tak dobrá", a že od první chvíle měli podezření, že s tou knížkou není něco v pořádku. Ha ha! Vždyť to je jen poštěkávání psů za karavanou, která s plnou parádou jede dál. Čtěte můj středeční článek na Technetu.

Máme slovo roku. Ale připravte se na to, že neznamená nic pěkného

Slovo "unfriend", které by se dalo přeložit jako "odpřátelit", se stalo novým "slovem roku". Každoročně ho vyhlašuje americký New Oxford Dictionary. Jde o průhledný trik, jak se dostat do médií, nicméně je třeba uznat, že se tenhle pochybný titul stal svého druhu institucí. Veřejnost se jejím prostřednictvím poprvé dozvěděla o slovech jako "blog" nebo "podcast", která dnes běžně používáme. Budeme podobně bez okolků vyslovovat nebo psát za pár let i slovo "unfriend"? Čtěte v mém sloupku pro Technet z minulého týdne.

Prohledejte si svůj web. Třeba tam někdo ukryl část knihy Stephena Kinga

Zdaleka jsem od něj nečetl všechno a vzhledem k tomu, kolik desítek knih napsal, jich znám asi jen menší část. Ale i tak ani na chvíli nepochybuji, že Stephen King je skvělý spisovatel. Vlastně spisovatel v tom staromódním smyslu slova, "šrajbr", jak říká jeden můj kamarád, prostě člověk, který píše stejně samozřejmě, jako dýchá nebo pozoruje svět kolem sebe. Kingovy knihy mají ten dar, že vytvářejí svět sám pro sebe, který vás buď pohltí, anebo do kterého nikdy doopravdy nevstoupíte. A přesně to bude nepochybně platit i pro jeho novou knížku, která vyšla v úterý 10. listopadu. Čtěte můj článek na Technetu.

Že vykradli nějakou kancelář ve Watergate? Tak to si dejte na blog, milý Woodwarde!

Nedávno jsem se po delší době znovu podíval na film Všichni prezidentovi muži. Popisuje aféru Watergate, lépe řečeno to, jak k jejímu odhalení přispěli pečlivou a neúmornou prací dva reportéři deníku Washington Post. Nezačala přitom skandálním odhalením na titulní straně, ale nenápadnými články uvnitř listu. Jak by kauza Watergate probíhala dnes, za podmínek a okolností, do kterých se dostala žurnalistika? Čtěte můj středeční článek na Technetu.

Tak nám přeštelovali Facebook. Miliony lidí se mohly zbláznit. Bez statusů se přece nedá žít!

To zase bylo pozdvižení na vsi. Facebook zaveksloval minulý týden v pátek s hlavní stránkou a uživatelé začali reptat. "Neberte nám náš Facebook", "Vraťte nám starý Facebook", případně "Když se do téhle skupiny přihlásí 150 tisíc lidí, bude Facebook zase jako dřív". To jsou jen namátkou názvy několika skupin, které obratem vznikly. A to ani nemluvě o stížnostech ve statusech, poznámkách či na blozích. Co to vypovídá? Čtěte můj pravidelný článek na Technetu.

Kindle jde do světa, mimo jiné i Česka. Ale nenabízí nic světoborného

Upozornění: Tento článek je o elektronické čtečce Kindle. Všechny zájemce o další zprávy z kauzy plzeňské právnické fakulty a jejího bývalého proděkana Kindla odkazuji na jiné články na tomto serveru. Ano, i čtečka vám může pomoci k akademickému titulu, ale jedině tak, že si do ní stáhnete učebnice. Čtěte můj článek na Technetu o tom, kdy a jak se mohou prosadit elektronické čtečky. a taky o mých zkušenostech s americkým Kindlem.

Člověka s notebookem si nevšímejte. To je náš „námezdní pisálek“

Pokud tento týden cestujete letadlem a vaše cesta vede přes londýnské letiště Heathrow, možná jste dostali knížku zadarmo. Jmenuje se "Týden na letišti" a má podtitul "Deník z Heathrow". Jejím autorem je mladý uznávaný spisovatel Alain de Botton. Deset tisíc výtisků knihy distribuuje samo letiště, které si Alaina de Bottona k napsání letos v létě najalo. De Botton strávil v srpnu přesně jeden týden v terminálu č. 5, nejnovější části letiště. Měl přímo v odbavovací hale stůl s počítačem, kde si mohl dělat poznámky nebo psát samotný text. Měl také přístup do všech prostor letiště a možnost mluvit s kterýmkoliv ze zaměstnanců. Jeho úkolem bylo napsat krátkou knížku zhruba o šedesáti stranách textu. Čtěte můj středeční článek pro Technet.

Hlásí se zvláštní zpravodaj Škromach. Z Facebooku

Všimli jste si, že se Zdeněk Škromach v poslední době chová nějak divně? Třeba na té smrtelně vážné tiskové konferenci ve Sněmovně, kde Jiří Paroubek vysvětloval novinářům, že si to rozmyslel s předčasnými volbami. Škromach se nepřítomně usmíval a pořizoval fotografie mobilním telefonem. Zbláznil se? Ba ne. Znalci věděli a chvátali na Facebook. Taky že ano, už zanedlouho se tam objevily fotky "z druhého břehu". Aneb tlustý zátylek Jiřího Paroubka a chumel novinářů s kamerami i fotoaparáty. Čtěte můj středeční článek pro Technet.

Facebook prý končí. Můžete utéct, já zůstávám

Muselo to přijít. Dřív nebo později. Po tolika měsících, co média básní o růstu Facebooku a jeho vlivu, prostě musela přijít ta děsivá zpráva. Totiž že lidé Facebook opouštějí. Ještě ne v davech a hystericky jako pasažéři Titaniku, ale už v dostatečně velkém počtu, aby se o tom dalo napsat jako o trendu. Ale je to opravdu trend? A jak taková "evakuace" z Facebooku může vypadat? Čtěte v mém sloupku pro Technet.

A pokud jste sami na Facebooku, můžete odpovědět na otázku, zda si myslíte, že na něm budete i za rok. Zde jsou průběžné výsledky:

Vítejte na palubě. Věděli jste, že létání je šílená věc?

Létání mě fascinuje. Asi proto, že se vždycky bojím. Kdysi jsem si myslel, že až budu létat častěji, tak strach pomine, ale to se nestalo. Moje žena tvrdí, že se v tom vyžívám a že si svou fobii z letadel pěstuji. Asi na tom něco bude.

Ale já jí zase říkám, že strach z létání je přece projevem inteligence. Protože jen blbec se v kolosu vážícím desítky tun a pohybujícím se mnoho kilometrů nad zemí může cítit bezpečně. Buď blbec, anebo někdo s totálním nedostatkem představivosti. Tím rozhodně netrpím.

Jen vejdu do té úzké kovové trubky a už vidím, jak se její interiér kroutí v plamenech, ženy hystericky křičí a z ventilačních šachet vyskakují žluté dýchací přístroje. Zásadně nesleduji instruktáže o bezpečnosti, protože jen zvyšují moji úzkost. Výjimku jsem ochoten udělat jen tehdy, když instruktáž provádí hezká letuška. Víc o (nahých) letuškách i mých letadlových potížích čtěte v článku na Technetu.

Mám zrušit blog? (Nejásejte, to je řečnická otázka)

Školní třída někdy v polovině jednadvacátého století. "Objevily se koncem devadesátých let, staly se velmi populární a přibližně po deseti letech zase zanikly. Co to bylo? Třeba ty, Nováku?!" Novák se kroutí, neví a zkouší hádat. "Digitální hodinky? Papírové kapesníky? Polévky v pytlíku?" Učitelka kroutí hlavou. "Všechno špatně, Nováku! Byly to přece blogy!" Tak moment, on má snad někdo pocit, že blogy zanikají? A děje se tak opravdu? Nemám žádná konkrétní čísla. Ale čím dál častěji slyším, že ten onebo onen člověk přemýšlí o zrušení blogu. Čtěte "rozluštění" v mém článku pro Technet.

Deset věcí, které je lepší nedělat na Facebooku

Tento článek je o tom, co bychom neměli dělat na Facebooku. Ale nejdřív mám pro vás odpověď na otázku, co se dá na Facebooku naopak udělat celkem dobře. Odpověď: Požádat své přátele, aby za vás článek s tímto tématem napsali sami.

To přesně jsem udělal. V poslední době se mě totiž čím dál víc lidí ptá, jestli si mají facebookový profil zřídit a zda v tom není nějaká zrada. Rozumějte: jestli pak nebudou muset u Facebooku sedět celý den a stále s někým komunikovat. Případně: jestli jim Facebook nezničí kariéru či skutečná, nevirtuální přátelství. Každou chvíli se přece o něčem takovém píše v novinách.
Obvykle odpovídám, že když budou používat Facebook rozumně, tak se ničeho takového nemusí bát. jenže znáte lidi, nabídnete jim prst a chtějí celou ruku. A tak se hned ptají: "Co je to používat Facebook rozumně?"

To mě přivedlo na nápad sestavit seznam "deseti věcí, které je lepší na Facebooku nedělat." Čtěte můj pravidelný středeční článek na Technetu.