Talentovaný komik Jiří Hrzán: Tragickou smrt mu vyvěštila Helena Růžičková
Byl nadšeným sportovcem. Hrával fotbal, hokej, věnoval se lehké atletice a plavání. Své pohybové nadání později zúročil i jako herec. S přihláškou na DAMU, kterou chtěl Hrzán studovat, neuspěl. V amatérském divadle si ho ale všiml Emil František Burian, který ho přijal do svého divadelního studia.
Své první angažmá získal v Semaforu, kde hrál ve hře Taková ztráta krve, poté byl nějakou chvíli v divadle v Pardubicích a nakonec se stal členem slavného Činoherního klubu. Tam se poznal s Jiřím Menzelem (81), v jehož režii hry Mandragora dostal part Syra. Měl tehdy velké problémy s výslovností, zejména s hláskou eř, a když byl v emočním presu, koktal. Jeho charisma a nesporný talent ale diváky upoutaly natolik, že se představení stalo naprostou senzací.
Na filmovém plátně debutoval v roce 1960. Svou první významnější roli získal v komedii J. Krejčíka Svatba jako řemen, kde hrál ženicha, který je se svými kamarády obviněn ze znásilnění. Krejčík jeho herecký talent využije i v dalším filmu, a to ve snímku Penzion pro svobodné pány. Režisér chytře zužitkovává Hrzánových naivně dětských rysů a z jeho vady řeči dělá přednost.
Podobně jako Krejčík potom k Hrzánovi přistupují i režiséři Václav Vorlíček a Oldřich Lipský, díky nimž herec září ve filmech Pane, vy jste vdova nebo Slaměný klobouk. V sedmdesátých letech se pak objevuje v dalších úspěšných komediích, jako jsou Drahé tety a já nebo Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách.
Vedle komedií ovšem exceluje i ve vážných rolích ve snímku Hlídač a v Nebeských jezdcích.
Normalizace a nástup Gustáva Husáka se ho dotkla osobně. Začaly být stahovány některé hry, v nichž vystupoval a dokonce musel odejít z milovaného Činoherního klubu. Živil se pak koncertními pořady, s nimiž jezdil po Čechách.
Vedle divadla Jiří Hrzán miloval i ženy. Ženatý byl dvakrát a jedna z jeho dvou dcer, Bára Hrzánová, je také herečkou. Kromě toho měl velkou zálibu ve výškách. Byl jimi naprosto fascinován. Rád se překonával a vyhledával nebezpečí a smrti se nebál.
To, že zemře mladý, mu předpověděla jeho kolegyně Helena Růžičková, s níž hrál v komedii Homolka a Tobolka. Údajně mu vyčetla z karet, že mu nezbývá mnoho času. A skutečně. 22. září 1980 se mu jeho touha po výškách stala osudnou. V noci šplhal v pražské Ladově ulici po zdi domu za přítelkyní, vylezl do pátého patra a spadl dolů. Těžce zraněný zemřel po dvou dnech ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí v Praze. Bylo mu pouhých jednačtyřicet let.