Vánoce: 10 retro hraček, ze kterých jsme byli jako malí úplně nadšení

S těmito hračkami si hráli především ti, co se narodili roku 1990. Vyhráli jsme si samozřejmě i s hračkami našich rodičů. Když jsme jednu z těchto deseti hraček našli pod stromečkem, skákali jsme radostí.

Pogy

Neexistoval nikdo, kdo by je doma neměl. Tato plastová a kovová kolečka nám pobláznila hlavu Na pozích byly nejrůznější obrázky. Od akčních hrdinů jako Spiderman po Barbie. Milovali je všichni. Za pomoci silnějších pogů, takzvaných rozrážečů, jsme pořádali soutěže, kdo si jich „vyrazí“ co nejvíc. Obě kolečka musela po rozražení skončit na straně, kde byl obrázek. U pogů bylo spoustu srandy a stoprocentně se mezi námi ještě najde někdo, kdo je má doma.

Tamagoči

Tuto hru milovaly především holčičky. Tamagoči byla kapesní elektronická hračka různých tvarů a barev. Každé tamagoči mělo jiné zvířátko. Museli jsme se o něj dobře starat, jinak nám umřelo. Nejdůležitější bylo ho nakrmit, umýt a hrát si s ním. Zvířátko se také připomínalo, když mu něco chybělo. A to dost hlasitě. Tedy pokud jsme nevypnuli zvuky nebo nedali pauzu. Nejednu výuku na základní škole přerušilo hladové stvoření z tohoto "vajíčka", které dobylo svět!

Pokémoni

Pokémoni byli japonské animované postavičky s nadpřirozenými schopnostmi. Nejčastěji se vyskytovali ve videohrách. V televizi ale běžel i seriál. Na co nás nejvíc užilo, bylo sbírání plyšového Pikachu a taky papírových kartiček s oblíbeným Pokémonem. S nimi se dalo bojovat. Každý Pokémon měl určitou sílu a schopnost. Většinou přebývali v pokeballech, pokud zrovna nebojovali.

Gameboy

Tato kouzelná hra nám nedala spát. Na rodiče jsme naléhali tak dlouho, dokud jsme ji od nich nedostali. Do Gameboye se dalo strčit spoustu karet. V každé byla jiná hra. Jako první byl Gameboy černobílý. Později jsme se těšili z jeho barevné verze. Gameboy je další z her, kterou jsme potají během výuky drtili v lavici.

Skákací guma

Bez ní si malé slečny neuměly představit den. Stačilo, když se sešly ve čtyřech. Dvě držely gumu a zbylé dvě přes ni skákaly. Ze začátku byly skoky jednoduché. S každým postupem do "dalšího kola" se guma posunovala výš a výš, až přes ni nebylo možné přeskočit. Kolik pádů na zem kvůli gumě proběhlo!

Mončičáci

Bez těchto plyšáků s dětským obličejem a velkýma očima to taky nešlo. Každý je chtěl a každý měl doma kompletní sbírku. V základní a nejnovější sestavě byli čtyři. Bílý a růžový zajíček, modrý pejsek a žlutý spící medvídek. Všichni jsme je měli pojmenované a dokázali si s nimi hrát hodiny. Na pusince měli i otvor, do kterého se dal zasunout jeden prstík. Mončičáci u nás zažili od roku 1985 obrovský boom.

Céčka

Milovali je naši rodiče a i my jsme jejich kouzlu propadli Kdo neměl céčka, jako by nežil! Největší kápo byl ten, kdo jich vlastnil nejvíc. Tyto plastové výlisky jsme spojovali k sobě, aby z nich byl ten nejdelší řetěz. Ani jako náramky na rukou se céčka neztratila. Na trhu bylo spoustu barev.

Rubikova kostka

Netřeba dlouze představovat. Rozčilovali jsme se dlouhé hodiny, než se nám ji podařilo poskládat. Pro některé z nás to byl nadlidský úkol. Jiní si to frčeli Ještě i dnes se najdou milovníci této kostky, kteří jsou schopni ji poskládat i poslepu.

Kreslicí tabule

Pamatuje na kreslicí tabulku, na které jsme vytvářeli obrázky pomocí dvou bílých koleček? I tohle byl svého času fenomén. Dalo se s ní vyhrát a pokaždé, když se obrázek nepovedl, stačilo s ní jen zatřepat a „plátno“ bylo připravené na další pokus.

Stavebnice Merkur

Nebylo možné z ní něco nepostavit. Dnes už je to legendární stavebnice. Tehdy nám dokázala vykouzlit úsměv na tváři. Postavit jsme z ní mohli cokoli. Vlaky, auta ani vesmírná stanice nebyly problémem.

+ Dalších 5 fotografií

Hvězda Zlatovlásky drsně zkritizovala Českou televizi. Nebýt starých pohádek, nemají co vysílat, tvrdí Štěpánek