57 let od pekla v Dole Dukla: 108 horníků zemřelo, komunisté se tragédii snažili utajit
Příčinou smutné události byla nová technika, která se v období po druhé světové válce do dolů zaváděla. Konkrétně šlo o gumové dopravní pásy, které byly ale hořlavé.
Nešťastná náhoda
Když jeden z horníků procházel v chodbě kolem pásového dopravníku, zachytil se nechtěně ramenem o spouštěcí páku a gumový pás spustil. Ničeho si ale nevšiml a stroj se tak pohyboval naprázdno - vzniklo tření, které způsobilo vznícení pásu a v dole postupně vypukl obrovský požár
“Ucítili kouř a začali utíkat. Ten kouř byl ale tak silný, že neměli šanci,” uvedl v jednom z rozhovorů Jaroslav Čihař, horník, který v nešťastný den v práci nebyl.
Lidské selhání
Jakmile muži zápach pálící se gumy ucítili, okamžitě volali na dispečink. Ten ale na zprávu zprvu nereagoval. Kdyby tak prý podle názorů důlních záchranářů učinil, téměř sto lidí by mohlo přežít. Když se začala situace řešit, oheň byl už všude. Havíři se udusili oxidem uhelnatým a dalšími zplodinami.
Celý den poté na místě zasahovali společně s více než 750 záchranáři také hasiči, Civilní obrana a milice. 108 horníků se ale nepodařilo zachránit. Jejich těla byla nacházena po celém úseku, pět set až šest set metrů dlouhém - jedinci, dvojice i celé skupiny. Někteří na sobě měli masky. Doufali, že je zachrání, ale v hustém kouři, který se valil dolem, byl jejich účinek zcela opačný.
Těžba byla důležitější než lidský život
Komunisté věděli, že velká část viny padá na lajdáckou práci dispečinku. Když se informace o zápachu dostala k dispečerovi, přišla zpráva, že nejprve se musí vyfárat uhlí. Těžba se nesměla přerušit. V Rudém právu vyšel článek o tragédii až s dvoudenním zpožděním, navíc jej tvořilo jen pár vět a podrobnosti byly zamlčeny.
Po zesnulých havířích zůstaly celé rodiny, které povětšinou musely vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Stejně tragický dopad měla událost i na některé záchranáře, kteří po vyklizení dolu podali výpověď.