Česká herečka Adina Mandlová, vlastním jménem Jarmila Anna Františka Marie Mandlová se narodila 28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi. Zemřela 16. června 1991 ve věku 81 let v Příbrami.
Nejznámější filmy
Ranné dětství prožila krásná, obdivovaná a později i zatracovaná herečka v přepychu a tvůrčím duchu. Zvláštní jméno dostala protože ji podle mínění jejího otce čekala zářná budoucnost. Otec ji velmi rozmazloval, všichni jí museli vykat, ona jim zpět tykala. Od čtyř let hrála na klavír. Otec ale v jejích osmi letech zemřel a rodina drasticky zchudla. Na klavír hrát už nesměla.
V šestnácti byla poslána do dívčího penzionátu v Paříži Učila se vařit a mluvit francouzsky a německy. Po dvou letech ji odsud za špatné chování vyrazili. Našla si milence, se kterým obrážela bary, s dalším pak otěhotněla a absolvovala potrat. Následně se stala milenkou režiséra filmu Život je pes Huga Haase Po roce 1939 měla vztah s Fredem Scheinerem–Svítilem. Když ji opustil, pokusila se o sebevraždu. Když se později vzpamatovala, znovu se stala královnou barů. Průpovídka Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové pochází právě z téhle doby.
Aby napravila svoji pošramocenou pověst (lidé ji začali vnímat jako německy orientovanou), vdala se za levičáckého malíře Zdeňka Tůmu. Ten po roce (v roce 1943) spáchal sebevraždu. S hercem Vladimírem Šmeralem čekala dítě. Holčička se ale narodila mrtvá. Šmeral se od Adiny Mandlové po válce distancoval.
Během války sice natočila jen jeden německý film, ale stykům s nacisty se vůbec nebránila. Po válce byla zatčena a obviněna z kolaborace. Pro nedostatek důkazů byla později propuštěna. Nikdo jí nechtěl poskytnout angažmá, protož odjela do Anglie s Josefem Kočvárkem, za kterého se provdala, aby dostala pas a vízum. Po rozchodu se Mandlová provdala za boháče Geoffreyho a krátce nato opět rozvedla.
V Anglii jí pšenka zrovna nekvetla. Nejen kvůli přízvuku, ale hlavně kvůli stínu kolaborace. V roce 1954 si vzala homosexuálního módního návrháře Bena Pearsona. Ve filmu ji nechtěli, tak se dala na sochařství. S tím ale musela skončit, když přišla o ledvinu. Následně přišla role ve filmu a v televizním seriálu s Rogerem Moorem. Divadelní premiéra však byla zrušena a Mandlová se znovu pokusila o sebevraždu.
Zkusila se vrátit do Československa a na divadelní prkna. Pokus ale nevyšel. Proto odjela znovu do Anglie. Po návratu do Anglie pracovala v obchodě svého manžela. Ten na stará kolena prodali a odstěhovali se na Maltu. Po změně poměrů se odstěhovali do Kanady, kde za pomoci Josefa Škvoreckého vydala své paměti v knize Dneska už se tomu směju.
V Kanadě žila až do doby, kdy její manžel v roce 1990 zemřel. Adina Mandlová se rozhodla vrátit domů. Nejprve ke své švagrové do Karlových Varů, později do sanatoria na zámku Dobříš.
Ondřej Suchý o ní chtěl po jejím návratu natočit dokument. Adina však těsně před začátkem natáčení zemřela. Bylo jí 81 let. Úmrtní list byl vystaven na jména Jarmila Pearson. Její popel byl rozptýlen na rozptylové loučce v Blatné.
