Aby přežili, požírali se navzájem: Skutečný příběh za katastrofickým filmem režiséra Jurského světa stále mrazí

Španělský režisér J. A Bayona se ve své tvorbě často zaměřuje na katastrofickou tvorbu. Začal s ní filmem podle skutečné události Nic nás nerozdělí z roku 2012, v němž se vysněný výlet rodiny do Thajska stane noční můrou, když jejich luxusní letovisko zničí tsunami. Následoval Jurský svět: Zánik říše, kde lidé pro změnu čelili dinosaurům. Nyní se Bayona ve svém novém snímku Sněžné bratrstvo od Netflixu opět vrací do reálného světa a vypráví příběh 45 lidí, kteří 13. října 1972 nastoupili na palubu letu 571 uruguayského vojenského letectva z Montevidea do Chile.

Na palubě bylo pět členů posádky a 40 cestujících, včetně 19 členů ragbyového týmu Old Christians Club. Tragédie se stala, když pilot začal klesat příliš brzy a zřítil se nad Andami. Dvanáct lidí okamžitě zahynulo a přeživší se upínali k víře, že pomoc přijde. Žádná ale nepřicházela. Po týdnech hladu, kdy vyčerpali všechno, co měli v zavazadlovém prostoru letadla, byli nuceni udělat nemyslitelné a sníst maso těch, kteří zemřeli.

K jídlu jen tyčinky a víno... A mrtví

Skupina 33 přeživších se v nadmořské výšce přibližně 3 500 metrů potýkala se sněhem a mrazem. Trup letadla byl sice z velké části neporušený, ale poskytoval jen omezenou ochranu před drsnými živly. Navíc skromné zásoby potravin, převážně tyčinky a víno, došly přibližně za týden. Po dlouhých diskuzích se hladovějící přeživší uchýlili k pojídání mrtvol. Během několika následujících týdnů zemřelo dalších šest lidí a další útrapy nastaly 29. října, kdy lavina zasypala trup letadla, což způsobilo dalších osm úmrtí, jak popisuje web Britannica.

po 90 letech

Případ Otýlie Vranské: Podřízl ji a rozporcoval policista a jeho přítelkyně prostitutka

Záchrana po 72 dnech

Během měsíců nedobrovolného pobytu v mrazivých Andách vyrážely různé skupiny mladíků z letadla hledat cestu k záchraně, ale hory byly obrovské. Úspěšná nakonec byla až dvoučlenná skupina, která vyrazila 12. prosince 1972. Vydala se přes hory s nadějí, že za nimi najde civilizaci. Během cesty, dlouhé přibližně 61 kilometrů, nacházela důkazy, že se k ní skutečně blíží. Až osmý den objevila chilského pastevce. Problém byl však v tom, že chlapci byli na opačné straně řeky než on, a tak se neslyšeli. Pastevec jim však naznačil, že se vrátí další den s pomocí.

Následující den, 21. prosince, se opravdu vrátil. Pomocí papíru, který si omotaný kolem kamene házeli přes rozbouřenou řeku, se dorozuměli o havárii letadla a současné situaci. Dva přítomní, Nando Parado a Roberto Cannesa, byli zachráněni ještě ten den. Dalších šest lidí, čekajících u letadla, pak 22. prosince a zbývajících osm 23. prosince. Celkem tedy havárii letu 571 přežilo 16 lidí.

PREMIÉRA

S ikonou hororu nikdo nechtěl obědvat: Bell roli legendárního Jigsawa málem odmítl

Mediální šílenství kvůli kanibalismu

Po záchraně přišla ze strany médií poměrně logická otázka, co pohřešovaní muži celých 72 dnů jedli, aby přežili. Trosečníci nejprve vysvětlovali, že jedli sýr a další potraviny, které měli s sebou, a pak místní rostliny a byliny. Tématu kanibalismu se vyhýbali. Bezprostředně po záchraně se však rozšířily zvěsti, že přeživší zabili některé z ostatních kvůli jídlu. Zprávy o kanibalismu byly zveřejněny po celém světě kromě Uruguaye. Dne 26. prosince měly být na titulní straně dvou chilských novin otištěny dvě fotografie napůl snědené lidské nohy, pořízené členy Cuerpo de Socorro Andino, kteří uvedli, že všichni přeživší se uchýlili ke kanibalismu.

Přeživší tedy následně svolali tiskovou konferenci, kde se k pojídání mrtvých přiznali. Toto přiznání vyvolalo odpor, dokud jeden z přeživších neprohlásil, že se inspirovali Poslední večeří, při níž Ježíš dal svým učedníkům chléb a víno, o nichž prohlásil, že jsou jeho tělem a krví. Toto vysvětlení pomohlo zvrátit veřejné mínění a i církev nad těmito činy provedla rozhřešení.

Další odkazy v kultuře

Stejné události – tragickému pádu letadla v Andách a boji mladých mužů o přežití uprostřed obrovských hor v mrazivém počasí – se věnoval také americký film s názvem Přežít z roku 1993, který mohli vidět i čeští diváci. I tento film je zdařilý, na ČSFD má od diváků hodnocení 78 %.

Hvězda Zlatovlásky drsně zkritizovala Českou televizi. Nebýt starých pohádek, nemají co vysílat, tvrdí Štěpánek