Agáta zuří: Detailně popsala bitku Dopity a Soukupa a rozcupovala verdikt policie

Vyjádření Agáty Hanychové

V pondělí obdržel můj právní zástupce vyrozumění od státního zastupitelství, které mělo přezkoumat postup policejního orgánu. Policejní orgán předal případ k projednání městskému úřadu, protože v jednání Jaromíra Soukupa spatřují pouze přestupek. Státní zastupitelství bohužel tento závěr potvrdilo. Státní zastupitelství mě mimo jiného vyrozumělo, že „státní zástupkyně se dále zcela ztotožňuje s posouzením policejního orgánu, kdy jednání prověřovaného sice formálně naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1,2 tr. zákoníku, neboť prověřovaný neoprávněně vstoupil na pozemek oznamovatelky, přičemž překonal vrátka, jež se otevírají pouze zevnitř, nicméně dané protiprávní jednání materiálně nedosahuje společenské škodlivosti, pro které by mohlo být označeno jako trestné. O nízké společenské škodlivosti daného činu mimo jiné svědčí i skutečnost, že prověřovaný vnikl na pozemek rodinného domu, nikoli přímo do domu oznamovatelů, ohrazená zahrada je příslušenstvím domu, které se považuje za obydlí, pročež je znak skutkové podstaty porušování domovní svobody naplněn, nicméně je nutno odlišovat dané pojmy, pokud jde o míru společenské škodlivosti. “Musím se přiznat, že zpětná vazba od orgánů veřejné moci, přímo pak od Policie ČR a státní zástupkyně, je pro mě velikým zklamáním. K výše uvedeným závěrům dospěly orgány činné v trestním řízení i přesto, že jak samy uvádějí, byl dle jejich názoru na základě výpovědí nezávislých svědků dostatečně zjištěn skutkový stav. Pan Soukup, otec Rozárky, mi předal Rozárku dle dohody. Po předání sedl do vozidla a začal odjíždět. V tu dobu jsem já již byla na našem pozemku. Nečekaně však pan Soukup zastavil vozidlo, vystoupil z vozu, vrátil se otevřel si bez souhlasu vstupní branku na můj pozemek. Následně rázně vyrazil přímo ke vstupním dveřím, před kterými jsem stála já s dcerou v náručí. Jen díky mému manželovi, který mu znemožnil přístup, nedošel až ke vstupním dveřím, ale místo toho na manžela zaútočil a napadl ho. Měli jsme sice možnost slyšet verzi pana Soukupa, že byl napaden mým manželem, ale naštěstí máme videa z incidentu, kde je jednoznačně postaveno na jisto, že můj manžel se pouze bránil a snažil se přimět pana Soukup k opuštění našeho pozemku. Pan Soukup neustále pokračoval v útoku na mého manžela. Během útoku pana Soukupa došlo k poškození na motorce, vozidle i domě. Nechci zde bazírovat na materiální škodě, která je samozřejmě v tomto případě zcela vedlejší, ale jelikož v důsledku posouzení jednání jako přestupku, pan Soukup zaplatí, bude-li uznán vinným, za spáchání přestupku 1.000, - Kč, považuji vyřízení věci tímto způsobem za zcela absurdní. Vůbec nerozumím tomu, jak může být úmyslné vniknutí na cizí pozemek bez souhlasu, zjevně úmyslné napadení Mirka a s tím související poškození našeho majetku, posouzeno jen jako pouhý přestupek. Podle závěrů totiž není takové jednání dostatečně společensky škodlivé. Po tom, co Jaromír Soukup dlouhodobě uráží mě i celou moji rodinu, vyústilo jeho jednání v trestný čin, kdy úmyslně fyzicky napadl mého manžela. Protože se však můj manžel ubránil, bude se jednat pouze o přestupek. V tomto případě totiž jednání údajně nedosahuje potřebné společenské škodlivosti, aby byla vyvozena důsledná opatření, která by Jaromíru Soukupovi zabránila dále útočit na naši rodinu. Nejvíce mě mrzí, že celý incident pozorovalo více lidí, včetně mých nezletilých dětí, které z toho byly velmi otřeseny. Neustále slýchávám slova ostatních, že se jedná o problém výlučně mezi rodiči a nikoli mezi rodičem a dítětem. S tím však nemohu souhlasit a jsem toho názoru, že se musí něco změnit. Mají-li spolu rodiče konfliktní vztah, který přechází do urážek a dokonce agresivity, není možné společně rozhodovat a jednat o záležitostech společného dítěte a v jeho prospěch. V médiích opakovaně vídáme případy méně závažných jednání, která jsou přesto klasifikována jako trestné činy. Z pohledu poškozených považujeme závěry Policie ČR a státního zastupitelství za nečekané a zdrcující, neboť kvůli předání případu k projednání jako přestupku, podle našeho názoru, nedojde k žádnému adekvátnímu potrestání viníka. Toto vyjádření píšu plna zoufalství z celé situace, neboť mám pocit, že je nutné otevřít téma rodičovství, aby se ženy, které se staly obětí bývalého partnera, který se nedokázal vypořádat s jejich odchodem a jsou nadále oběti těchto minulých vztahů, necítily samy. Tyto bývalé vztahy mají neblahý dopad na současný život, na naše každodenní záležitosti, nové rodinné vztahy i na psychiku samotnou. Vzhledem k tom, jaká mediální pozornost je případu věnována, považuji postup orgánů činných v trestním řízení do jisté míry určují pro chování dalších agresorů, kteří tak budou vědět kam až mohou zajít, aby se nedopustili trestného činu. Pokud je hranice zakázaného chování v roce 2024 v České republice tak daleko, bojím se, co vše se může stát. Věřím, že nejsem jediná, které se nedostává pochopení. Snad tyto mé řádky pomohu některé z Vás si uvědomit, že v tom nejste samotné. Je nezbytné vydržet a bojovat.