Agátin intimní deníček: Nechci psát o Ornelle, tak napíšu o Matějské!
O čem bych tak měla psát? Tak asi o něčem, co se stalo v minulém týdnu... Mohla bych samozřejmě být originální a opomenout slečnu...
Ano, dnes budu originální, a proto vynechám Ornellu!
Takže vám napíšu o Matějské pouti.
Matějská. Celkově lidi na ní, to je svět uzavřený sám do sebe. Jsou to v podstatě umělci-moderátoři. Mnohdy lepší než Leoš Mareš, Jirka Pomeje, Pavel Novotný... A kdokoliv, kdo dělá v tomto byznysu.
Oni musí pracovat ve dne v noci. V jakémkoli počasí. A co je na tom nejlepší? Mají vždy u své práce svůj karavan. A to kdykoliv a kdekoliv. A jsou placený od minuty. Kdo z vás tohle má? Nemají problémy s přesčasy a klidně i prodlouží jízdu :-)
Teď vážně, miluju poutě už od dětství, žádnou z nich jsem nevynechala a vždy jsem přišla alespoň dvakrát, a to nejen kvůli kolotočům, ale hlavně kvůli lidem a atmosféře, miluju jejich hlasitou hudbu, oblečení... A taky to, jak tam rodina drží pospolu…
Tedy mnohokrát až moc, ale i to mi přijde roztomilé. Je u nich nejmenší rozvodovost. A už jste někdy viděli kolotočáře, co se mračí? Milují svoji práci a já jim můžu jen závidět. Myslím, že v životě nezažijou stereotyp… Každý měsíc někde jinde, děti se učí doma jako za starých dob... Ty rodiny jsou prostě pořád spolu, takže já začínám teďka šetřit třeba na řetízkáč :-)
A byla bych jen ráda, abyste to, co jsem teď napsala, brali vážně, zcela výjimečně je to bez ironie a jen s upřímnou závistí.
P.S. V podstatě jsem se tý Ornelle moc nevyhnula… Ona by totiž podle mě byla právě štastnější na tý pouti…