Anička Slováčková by si na pohřbu nepřála pláč. Nepomohl ani anděl uzdravení, svěřil se blízký kamarád
Národ oplakává mladou zpěvačku Annu Slováčkovou (†29), ke které všichni v branži měli tak láskyplný vztah, že jí nikdo neřekl jinak než Aničko. Redakce eXtra.cz hovořila s pořadatelem charit Davidem Novotným, se kterým ji pojilo blízké přátelství, a tak ani nijak nezadržoval potoky slz. Vymínil si ale, že rozhovor bude oslavou života jeho milované kamarádky. A to jsme rádi splnili.
Anna Slováčková: Felix plakal už v pátek
Davide, věděl jste, že je konec Aničky Slováčkové tak blízko?
„Tušil jsem, že je to horší. Minulý týden jsem se na koncertě viděl s tatínkem Felixem. On normálně není typ, který by navenek moc projevoval emoce. Tady mě ale objal se slzami v očích. Bylo jasné, že to není dobré.“
Kdy jste spolu s Aničkou byli naposledy v kontaktu?
„Psali jsme si asi deset dní zpátky, protože ji sebrala smrt zdravotní sestřičky Romany Jelínkové z našeho Anděla mezi zdravotníky. Seznámily se na finále soutěže a chodily pak spolu na chemoterapie. A navzájem si po mně posílaly pozdravy a podporovaly se. A Aničce přišlo nespravedlivé, že musel umřít někdo tak moc fajn. Nesla to těžce.“
Vztahy s rodiči a bratrem
Někteří lidé nyní hledají viníka například v jejím otci, že jí jeho zálety nepřidaly… Co vy na to?
„Obviňovat z něčeho Felixe? To by bylo nespravedlivé. Poslední měsíce se o ni intenzivně staral. Byl s ní, jak to jen šlo. Měli opravdu velmi krásný vztah. Vždy si byli blízko, ale od loňska to bylo ještě intenzivnější, takové intimnější, lidštější. Trávili spolu spoustu času. Byli spolu spjatí.“
Jak to měla s bratrem a maminkou Dádou Patrasovou?
„S bráchou Felixem měli neuvěřitelně krásný sourozenecký vztah. Ale opravdu. Anička o něm tak krásně mluvila! Milovala ho. Milovala ale i mámu, i když to s ní nebylo vždy úplně ideální. Ale nehodí se to rozebírat.“
Život brala vážně
Sblížili jste se díky pořádání zájezdního představení Trapas nepřežiju!. Jak dlouho jste spolupracovali?
„Asi devět let. Dvěstěkrát jsme spolu stáli na jevišti jako máma a táta, kteří spolu jdou do kina. A postupně jsme se hodně sblížili. Na Trapasech jsme byli třeba týden v kuse spolu, měli jsme i rituál, že než jsme zalezli do hotelových pokojů, vždy jsme spolu jako rodina povečeřeli. I v zákulisí byla obrovská legrace. A milovala například i moje olejové masáže. Fakt jsme si byli všichni blízcí. Míša Dolinová, Nelly Řehořová, Láďa Ondřej, Anička a já. A další. Anička v legraci říkala, že Míša je máma, já táta s babičkou dohromady, protože jsem se o ně všechny staral, aby nenastydli, vzali si bundu a čepici.“ (směje se láskyplně)
Uměla se vůbec mračit?
„Byli jsme v Ostravě v drogerii, Anička si tam vybírala řasenku. Měla čepici a šálu, nikdo by ji nepoznal. Já ale začal vtipkovat: ,Paní Slováčková, jste to vy, jste to vy?’ Jenže během chvilinky se do té prodejny vměstnalo asi 30 lidí a chudák malá tam pak měla improvizovanou autogramiádu, musela se s každým i fotit. Asi hodinu ji nepustili. Ten den se na mě trochu zlobila. Lidi milovala, věnovala se jim, ale také měla ráda někdy klid a možnost být inkognito. A taky už bývala častěji unavená.“
Byli jste tedy velcí kámoši.
„Možná skoro spíš kámošky (směje se). Mohli jsme si říct všechno, ale úplně. I to, když se nám na tom druhém něco nelíbilo. Jezdili jsme k sobě domů na návštěvu. Anička párkrát zavolala třeba v sedm ráno, nebylo jí dobře a nechtěla být sama. Tak jsme spolu strávili den, dali si kafíčko a probrali všechna trápení.“
Co jste řešili?
„Úplně všechno. Práci, chlapy, drby, cokoli. Když jsme jeli na představení a cesta trvala čtyři hodiny, proklábosili jsme to tak, že nám to přišlo jako deset minut. Byli jsme naladěni na stejnou vlnu. Vážně jsem v Aničce ztratil blízkého člověka.“ (pláče)
Jak podle vás přistupovala k životu?
„Celkově jsme se o něm hodně bavili, protože Anička život brala velmi vážně. A zodpovědně.“
Co dál?
„Měla moc ráda svou chalupu. Vždycky mi povídala, jak to tam dává dohromady, co pekla, co její přítel Matěj. Měla také srub, který chtěla pronajímat a dost se mu věnovala. Milovala přírodu, svou fenku Jindřišku. To všechno jsme probírali. Zdrbli jsme prostě všechno a všechny. Na nikom jsme nenechali nit suchou. (usmívá se) Ale Anička byla zlatíčko, nikdy nikomu neublížila. Ke všem se chovala pěkně.“
Inspirace pro nemocné
Kolik času ve vašich hovorech zabírala její nemoc?
„Minimum. Nebylo to tabu, ale řešili jsme většinou úplně jiné věci. Podle mě ale byla v rámci své choroby velká bojovnice. A byla obrovskou inspirací pro spoustu lidí. A to, co řekla, myslela opravdově. Chtěla, aby lidé věděli, že i s takovou diagnózou se dá žít naplno a nevěšet hlavu.“
Kdy jste spolu pracovali naposled?
„Ještě jsem ji měl v prosinci na vánočním turné. To se mnou byla v Náchodě, pak měla svůj koncert na Maninách, pak už nikde nevystupovala. V lednu už musela představení odmítat, pořadatelé ale už věděli, že je její účast s velkým otazníkem. Nicméně jsme plánovali, že když jí bude líp, že sice už nebude zpívat, ale že se mnou aspoň nějaké akce bude uvádět. K tomu už bohužel nedošlo.“
Ale nedávno bylo něco ještě v plánu, že?
„Vlastně před dvěma týdny jsme spolu původně měli uvádět tiskovku pro děti s autismem. Nikde jsem ji na pozvánkách neuváděl, řekli jsme si, že nebude do poslední chvíle jasné, jestli bude mít silu přijít. To už byla velmi unavená. Tehdy ještě nějak točila několik dní Ordinaci a pak už musela být na pár dní hospitalizována.“
Anděl uzdravení nezafungoval
Poslední Vánoce s Aničkou Slováčkovou asi byly hodně emotivní…
„Ano. V prosinci jsem jí ještě dal vánoční dárek, byl to anděl uzdravení. To se mi už bohužel nepovedlo. Nezafungoval.“
Na konci už nemohla nebo nechtěla telefonovat, že?
„Moc nechtěla. Bez té hlasivky to pro ni bylo složitější. Ale psali jsme si. Ještě mi posílala srdíčko, když jí ode mě přišlo, že se musí dát brzy do kupy, že už pro ni mám další pracovní nabídky.“
Diagnóza zazněla už před rokem
O tom, že prognóza byla špatná, věděla už minimálně rok, že?
„Lékaři jí opravdu už někdy začátkem minulého roku začali připravovat na to nejhorší a vlastně jí řekli, aby udělala vše, co ještě potřebovala v životě stihnout. Anička ale chtěla bojovat a myslela si, že to dá i podruhé. Věděla ale, že tu nemusí být věčně.“
Jaká byla podle vás jako člověk?
„Velmi citlivá, milující přírodu, svoji rodinu a své přátele. Velmi jsem k ní proto tíhl. Byla svá. Velmi zodpovědná, ale uměla být rozpustilá, lidská a byla s ní velká legrace. A nikdy by v životě neublížila ani mouše. Měl jsem ji opravdu moc rád. Nebral jsem ji jen jako zpěvačku a někoho, s kým spolupracuju. Byla to moje blízká duše. Miloval jsem ji.“
Doporučené video: Archivní rozhovor s Aničkou Slováčkovou na akci Anděl mezi zdravotníky:
Na pohřbu by chtěla smích
Prý si naplánovala i vlastní pohřeb?
„K tomu mi nepřísluší se vyjadřovat. Nepřišlo by mi to vhodné. Ale řeknu vám jedno: věřím, že poslední rozloučení udělá rodina i pro veřejnost. Věřím, že by to tak Anička sama chtěla. Co by si ale nepřála, je to, aby tam kvůli ní někdo brečel. Takhle to vnímala. Byla vážně miláček a bude tu moc chybět.“
Romana ze Survivoru zdrtila krutá zrada kamarádů. Prozradil, komu nemůže odpustit a jaké si nese následky
Související články
Anna Slováčková si naplánovala svůj vlastní pohřeb. Vše promyslela do posledního detailu
GLOSA: Hledá se viník smrti Aničky Slováčkové. Není to Felix ani Dáda
Zdrcený Felix Slováček o posledních momentech s Aničkou: Slova o agresivním průběhu
Anička Slováčková statečně bojovala a byla tu rok přesčas: Nelítostnou diagnózu jí řekli už dávno
