Anna Kellnerová promluvila o dědictví a obrovském obdivu k otci
Anna Kellnerová ctí velký závazek
Anna Kellnerová si prý každý den života uvědomuje, že jen díky neuvěřitelnému štěstí, narození do rodiny úspěšných lidí, může dělat sport, který miluje, a vůbec se nemusí stresovat sháněním financí nebo prodáváním koní.
„Pro mě je obrovský závazek, že mám od obou rodičů takovou podporu. Ale nás rodiče vychovávali tak, že když máme možnost dělat to, co milujeme, tak musíme makat. Makám hlavně kvůli sobě, tuhle vlastnost mám po mamce a taťkovi,“ svěřila se sympatická jezdkyně před třemi lety Českému rozhlasu.
Slova o dědictví
Už tehdy padla otázka, nad kterou by žádná mladá dívka raději nepřemýšlela – ohledně dědictví. Tedy toho, co jí připadne, až tu jednou rodiče nebudou. Ta chvíle v jednom případě nastala bohužel mnohem dřív, než by kdokoli čekal.
„Nevím, jestli to (otcovy firmy – pozn. red.) všechno zdědím, takže mě to zatím neděsí. Ta zodpovědnost (za budoucnost otcova impéria – pozn. red.) je ale neuvěřitelná. Na druhou stranu si všichni uvědomujeme, co neuvěřitelného byl náš táta schopný s mamkou po boku vybojovat a že nám zároveň dokázali dát maximum rodičovské lásky,“ řekla tehdy už velmi rozumná dcera multimiliardáře.
Přípravy na řízení PPF
Anna Kellnerová po dokončení střední školy dělila čas mezi koně a vysokou školu, kde minimálně ještě loni studovala byznys management v angličtině. A je si dobře vědoma, že pro budoucnost to byla dobrá volba.
„Já si vždy najdu způsob, jak být s koňmi. Samozřejmě uvidím, kam se bude můj život stáčet. Pro mě je byznys management ideální nejen kvůli koním, ale i kvůli byznysu, který naše rodina má,“ prozradila před pár lety moderátorce Radiožurnálu Lucii Výborné.
Nedá se tedy čekat, že až bude po smrti Petra Kellnera vypořádaný majetek, že by mladá žena, kterou všichni okolo láskyplně přezdívají Anička, svůj podíl v PPF prodala a začala hýřit. To se do řízení otcových firem spíš zapojí. Pokud ji na to kvůli životní lásce ke koním zbude čas.
Co jí Petr Kellner zanechal
Ale dědictví nebude jen hmotné. V povaze má kromě pracovitosti a ochoty dřít třeba i neuvěřitelnou soutěživost, což lidé, kteří měli šanci poznat jejího otce, přisuzují právě jeho genům. „Asi to mám po tatínkovi,“ přiznala dřív s úsměvem i Anna.