Arméni se stříleli na ulici, umírali nevinní lidé. Připomeňte si nejkrvavější kauzu ruskojazyčné mafie u nás
Redakce eXtra.cz si v rámci seriálu Devadesátky, při kterém mapuje staré kauzy organizovaného zločinu, všímá jednoho z nejbizarnějších a nejpropletenějších případů, které kdy kriminalisté u nás řešili. Na počátku stála jen těžko pochopitelná vražda řidiče luxusního auta, který neměl s nikým problém. Po rozuzlení kauzy se však ukázalo, že za tehdejším tragickým omylem byla jedna z největších mafiánských válek, jakou Česko v novodobých dějinách zažilo, a nebýt tragické náhody, na kauzu by se možná nikdy nepřišlo.
Je úterý 27. listopadu 2007 a na pražských Vinohradech se stává pro nezaujatého pozorovatele a zpočátku i pro vyšetřovatele těžko pochopitelný zločin. Neznámý pachatel tam čtyřmi ranami zabíjí pětadvacetiletého Michala B., který působil jako osobní řidič tehdejšího generálního ředitele Sazky, kontroverzního manažera Aleše Hušáka. Michal na místě umírá, dostává zásahy do hlavy a hrudníku. Policie se začíná pídit po tom, proč by jej kdokoliv měl chtít zabít. Neměl dluhy, osobní spory, ani problémy v práci - Sazka dokonce v té době nabídla půl milionu korun za informaci, která by mohla pomoci s dopadením pachatelů. Nebylo to ale nic platné. Jak se totiž ukázalo, ředitelský řidič totiž vůbec neměl být cílem vraždy.
Policisté, kteří byli v prověřování motivu v koncích, totiž nakonec začali pátrat po lidech, kteří řídili stejné auto. Tmavě zelený vůz Bentley totiž nebyl rozhodně jeden z těch, které byste na ulicích potkávali běžně, a vypadalo to, že právě auto se stalo zdrojem tragického omylu, při kterém zemřel nesprávný člověk. Vozy Bentley Continental Flying Spur v legendární britské závodní zelené totiž byly v republice jen tři. Dva vlastnila Sazka. Ten třetí pak miliardář David Beran, který oprávněně dostal strach o život, protože v té době vlastnil polovinu vítkovických železáren a soudil se o miliardové majetky se svými obchodními partnery.
Za neposlušnost se platí smrtí
Ale ani to nebyla správná vyšetřovací linka. Policisté totiž správně tušili, že oběti mělo spojovat auto. Velmi podobné měl totiž Arman Aharonjan, arménský podnikatel a vlivný člen ruskojazyčné mafie u nás. A proč měl zemřít? Nezaplatil výpalné novému šéfovi, který se v ruštině nazývá "vor v zakoně". A za neposlušnost se platí smrtí. Tím novým šéfem byl Andranik Soghojan, taktéž člen arménské mafie, který musel odejít z ruského Soči, kde se znelíbil úřadům a usadil se v Česku. Postavením podstatně nižší Aharonjan odmítl zaplatit půl milionu dolarů do společné gangsterské kasy a bylo třeba jej potrestat.
Soghojan tedy nejdříve zaplatil vrahovi ukrajinského původu, Timurovi Treťjakovi, aby několik dní před osudnou střelbou za bílého dne a uprostřed Václaváku pobodal Aharonjanovu pravou ruku, Chačatura Garibjana. Ten byl velmi těžce zraněn a jen zázrakem přežil - jeho šéf pak kápovi zaplatil. To už ale bylo pro vora v zakoně jednoduše pozdě a rozhodl, že zemřít musí sám neposlušný podnikatel. Soghojan tehdy dostal tip, že Aharonjan se bude pohybovat po Vinohradech ve svém černém bentleyi. Byla noc a Treťjakov, kterého na akci opět najali, viděl tmavé bentley. Slovy klasika: Nebyl čas ptát se na to, kdo je kdo. Zemřel ale nevinný člověk a na ruskojazyčnou mafii v Česku teď svítil naplno pomyslný policejní reflektor. A co hůře pro mafiány, do hry se zapojila rozvědka.
Díky informacím od rozvědky se podařilo zatknout Treťjakova, nájemného vraha, který si tragicky spletl svůj cíl. To by ale nebyla taková výhra, protože Treťjakov nemluvil. Ani o objednavateli vraždy, ani o dalších podrobnostech. Kriminalistům se však podle mobilního telefonu podařilo vystopovat jeho parťáka, který s ním útočil na Václaváku a zároveň věděl o případech vše. Měsíc jej drželi ve vazbě, pak začal mluvit. Stal se korunním svědkem mamutího soudního procesu. Označil nejen vora v zakoně Soghojana, ale i další rusky hovořící gangstery - Čečence Gilaniho Alijeva a Mogameda Alijeva. Jeden měl určit způsob vraždy, druhý měl shánět zbraň.
Zdlouhavý proces
Poněkud bizarní a dodnes pořádně neosvětlenou roli sehrála v případu i zmíněná BIS, která po čase přiznala, že svědek, který přišel za policisty, neměl být původně pouze kamarád vrahova parťáka, ale samotný parťák jménem Tagir Tarschojev. Jelikož se ale oprávněně bál o život, poslal na poslední chvíli na policii kamaráda, který označil vraha řidiče Sazky. Jen pro zajímavost - tento člověk také dostal odměnu půl milionu, tu ale pak, jak sám přiznal, poslal Tarschojevově manželce, zřejmě jako kompenzaci za problémy.
Na základě jeho svědectví proběhla v roce 2009 obří zatýkací akce, při které policisté sebrali všechny aktéry v kauze. Začal zdlouhavý proces, který jako byste vystřihli z americké gangsterky. Právníci bossů byli obviňováni z toho, že nabízeli svědkům úplatky, měnily se výpovědi a hlavní aktéři se samozřejmě snažili soudu znemožnit cokoliv zjistit. Prozradit totiž příběhy ze zákulisí mafie se trestá smrtí. Jediný, kdo mluvil, byl Tarschojev, který za své hrdinství skončil zřejmě na doživotí v programu ochrany svědků. Treťjakov dostal 22 let a trest si odpykává v Česku. Ale zadržet vora v zakoně není rozhodně jednoduché. Odsoudili ho sice na dvacet dva let, ale i když Soghojana dvakrát zadrželi, kvůli záhadné absenci dokumentů jej "museli" dvakrát propustit. Spravedlivého trestu se tak dost možná nikdy nedočká.