Baba Jaga z Mrazíka byla muž: Herec divoce nasával, pohádku ale zachránil před tragédií
Dnes již legendární sovětská pohádka Mrazík nesmí na konci roku chybět v řadě českých, moravských a slezských domácností. Ne úplně moc se ale ví, že představitelem role Baby Jagy byl ve skutečnosti muž. Podle ČSFD ho až do konce života podezírali ze skrývání orientace. Jinak ale je velkým hrdinou samotného natáčení pohádky.
Mrazík: Baba Jaga byla muž
Georgij Milljar přišel na svět v roce 1903, s ohledem na budoucí dějinné události se narodil do pro něj bohužel zámožné rodiny: tatínek byl francouzský inženýr, maminka dědička průmyslového impéria a zlatých dolů. Mohl se mít až do konce života jako sultán, ale na světě se zkrátka objevil ve špatné době a na špatném místě.
Tatínek Franz de Millieu zemřel již v roce 1906, takže si ho chlapec vůbec neužil.
Ostatně i herec byl de Millieu, ale aby pak soudruhy příjmení nedráždilo, však za buržoazní původ se trestalo, nechal si ho raději změnit.
Když pak v mládí Georgije proběhla Velká říjnová socialistická revoluce, kdy se vlády chopili krvelační komunisté, rodina samozřejmě přišla o veškerý majetek.
Ještě předtím mu ale peníze zajistily řádnou výchovu, soukromého učitele i výuku řady světových jazyků.
Zachránil i Popelku
K divadlu se vlastně dostal náhodou: pracoval jako kulisák, když onemocněla představitelka Popelky, hbitě za ni zaskočil, neboť čirou náhodou uměl její part kompletně zpaměti, a předurčil se tak historicky i pro ženské role v pohádkách.
Ve filmu debutoval v roce 1938, když si zahrál cara v titulu O plačtivé princezně.
Nějak ho to vroucně táhlo k pohádkám, takže kývl snad na každou, kterou mu nabídli. Zákonitě tedy neodmítl ani Babu Jagu v Mrazíkovi (1964). Web Metro tvrdí, že herec si na roli sám navrhl líčení i kostým a na place všechny, kteří s tím měli co do činění, dost peskoval. Chtěl být dokonalá babice.
U nás by možná postava nebyla ani tak populární, kdyby ji dokonale nenadaboval (stejně jako Louise de Funèse) pan František Filipovský.
Komplikace při natáčení
Ohledně natáčení se ví například to, že kvůli některým scénám bylo třeba najít lokace plné hord sněhu, ty se však v místě plánovaného filmového placu nenacházely, takže téměř celý rozpočet padl „za vlast“ kvůli přesunu štábu k Murmansku za polární kruh. Peníze pak už nebyly na nic víc.
A jídlo na hostině údajně rekvizitáři natírali petrolejem, aby jej hladoví herci nespořádali před poslední klapkou.
Možná i kvůli větší zimě a problémům si musel režisér dávat mnohem větší pozor na problém Georgije s alkoholem, aby se nechtěl příliš moc zahřívat. Byl pověstný svou vroucí láskou k alkoholu.
Místo průšvihu se zodpovědností naopak ale celou pohádku zachránil: když prasklo potrubí v domě, kde bydleli a ve sklepě tu skladovali filmové kotouče, sám v mrazu a bosky vybíhal ven a zachraňoval vše, co dosud natočili. Díky tomu práce nepřišla vniveč a napospas živlu.
Nedůvěra
Milljar žil celý život sám, až ve vysokém věku, v pětašedesáti, se oženil s šedesátiletou Marijou. Asi tak chtěl utnout v té době kariéru likvidující zvěsti o své skrývané pravé sexuální orientaci.
O jeho dalším životě se moc neví. Jen to, že pouze pár dnů před devadesátinami 4. června 1993 vydechl naposledy. Na sklonku života tedy zažil pád režimu, který jeho rodinu připravil o vše.
Pro české diváky bude už vždy sice zákeřná, ale vlastně roztomile srandovní Baba Jaga...