Doživotní trauma Míši Noskové: Po domácím násilí bojuje s každodenním strachem, musela vyhledat pomoc
Michaela Nosková prošla peklem. Po dlouhých měsících utrpení se svěřila, že byla údajně týraná svým bývalým partnerem a otcem jejich dvouleté dcerky. Ačkoli zpěvačka prokázala nesmírnou sílu a šla s pravdou ven, jak přiznala v rozhovoru pro eXtra.cz, každý den žije ve strachu, co bude dál. "Já mám strach jako takový každodenní chléb," přiznává zlomeně.
Muzikálová zpěvačka Michaela Nosková byla obětí domácího násilí. Dlouhé měsíce mlčela a nechávala si své bolestné tajemství pro sebe. Nakonec se však rozhodla jít s pravdou ven a pomoci tak i ostatním ženám, které se ocitly v podobné situaci. V rozhovoru pro eXtra.cz přiznala, že ačkoli jí spadl nesmírný kámen ze srdce, každý den žije ve strachu a musela vyhledat i odbornou pomoc.
Půvabná zpěvačka prožívala v osobním životě peklo, bála se o situaci komukoli říci, nakonec však našla pomoc u svých nejbližších. "Než jsem se někomu vůbec svěřila, trvalo to dlouho, určitě déle než rok. První impuls byla kamarádka, ukázala jsem jí nahrávky a byla zděšená. Potom jsem se svěřila i rodičům. Nedovedu si představit, že bych na to byla úplně sama. Já vůbec nevím, jak by to dopadlo," svěřila se.
Michaela musela vyhledat odbornou pomoc
Ve chvíli, kdy se s bolestivým příběhem svěřila svému okolí, spadl Michaele kámen ze srdce, i tak ale bojuje s každodenním strachem. "Strach je tam neustále. Já mám strach jako takový denní chléb. Ale potom už jsem to neřešila, věděla jsem, že musím něco říci. Domácí násilí je zkrátka problém a musí se to řešit," říká a doufá, že její příběh pomůže motivovat mnohé ženy v podobné situaci.
Situace pro ni byla tolik náročná, že se musela obrátit na odborníky. "Určitě bych vyzdvihla intervenční centra, kam jsem začala chodit. Neskutečně mi v nich pomohli. Tam zachytávají ty ženy v té prvotní chvíli, v té krizi. Musím říci, že to je instituce, která je super. Chodila jsem tam a moc mi pomohli," říká.
Šrámy na duši jsou natolik silné, že Nosková zcela ztratila důvěru v muže. "Neumím v sobě najít nějakou důvěru, že bych třeba pustila nějakého chlapa k sobě domů. Dovedu si představit, že půjdeme třeba na kafe, mít někde schůzku, nebo půjdeme do kina, ale nedovedu si představit, že bych ho pozvala k sobě a řekla bych, že spolu budeme třeba bydlet. No to vůbec," vyjadřuje své obavy.
Doufá, že její příběh pomůže i ostatním ženám
Aby šla s pravdou ven, k tomu měla obrovskou motivaci, chtěla pomoci ostatním. "Bylo to hrozně těžké, ale vlastně hrozně lehké. Strašně dlouho jsem se rozhodovala, jestli vůbec něco takového veřejně přiznat. Pak jsem ale četla novelu o domácím násilí, se kterou jsem se ztotožnila. Je potřeba, aby ten stát ty oběti domácího násilí lépe chránil, to byla moje motivace promluvit," řekla.
"Já rozhodně nechci říci, že jsem chudák a dělo se mi tohle a chtěla bych někoho lynčovat za to, že se ke mně choval nějak. Chtěla jsem říci, že je potřeba těm obětem pomoci, protože ten stát ty nástroje nemá, a je potřeba to změnit. Ty příběhy, které mi chodí, jsou totožné a je to hrozné," říká smutně.