Být na místě Taylor Swift, posílila bych ochranku, říká Sara Azari. Celebrity v éře sociálních sítí jsou podle ní ve větším ohrožení než kdy dřív

Věříte tomu, že status celebrity člověka automaticky vystavuje většímu nebezpečí? Jaké jsou hlavní důvody, že se slavní často stávají obětí kriminality?  

Hlavní poselství našeho pořadu není „proboha, ty jsi celebrita, to tě někdo zabije“. Je ale důležité mít na paměti, že sláva má i odvrácenou stranu, která třeba není tak vidět a tolik se o ní nemluví. Když se mluví o Hollywoodu, vybaví se nám život v luxusu, červený koberec, večírky a galavečery. Méně přemýšlíme nad tím, že zejména kvůli dosahu sociálních médií jsou celebrity daleko více „odhaleny“, miliony lidí mají volný přístup do jejich soukromí. To je činí zranitelnými, což je přeneseně důvodem, proč jsou častěji oběťmi trestných činů.  

A někdy se stávají kriminálníci přímo z nich, protože každá celebrita si s sebou nese nějakou zátěž z minulosti, která může zesilovat právě s rostoucí slávou. Koncept celebrity se navíc neustále rozšiřuje, dnes už mezi ně patří i účastníci z televizních reality show. Ti mají také status celebrity, a také je s tím často spojena spousta negativní pozornosti. Obojí je důležité – vyvíjející se definice celebrity i problematická strana slávy jsou určitou daní, kterou platíte za to, že jste úspěšní.  

Zmínila jste sociální média. Jak moc je sláva, dosažená jejich prostřednictvím, nebezpečná? Myslíte, že z hlediska procesu viktimizace jde o zásadní faktor?  

Celebrity byly vždycky ohroženou skupinou, i před boomem sociálních médiích. Jejich roli ale plnily noviny a online média, takže jste vždycky věděli, že třeba Robert Downey Jr. má v kinech nový film nebo má zase problémy s drogami. Dnes ale díky sociálním sítím prakticky v reálném čase víme, kde celebrity zrovna jsou – proto taky hodně z nich začalo sdílet posty až s časovým odstupem, protože se bojí o svoje bezpečí. Na druhou stranu na sociálních sítích aktivní být musí, protože je to část jejich profesního života. Pokud nejste na sociálních sítích, je to zhruba stejné, jako kdybyste byli mrtví. Je to taková Hlava 22. Celebrity musí mít v online prostoru aktivní, musí interagovat se svými fanoušky a sledujícími. To je činí více zranitelnými.  

V minulé řadě jsme měli díl o hvězdičce z YouTube. Byla to nadaná mladá zpěvačka s nádherným hlasem. Na svém profilu měla miliony followerů a jednoho dne se na jejím koncertě objevil člověk, který ji zastřelil. Ta dívka neměla ani ponětí, že ji někdo takový na sociálních sítích sleduje. V reálném životě ji nijak nepronásledoval, to ale nic nemění na tom, že jí byl posedlý. Tohle je právě to větší ohrožení, o kterém jsem mluvila. Čím větší máte v online prostředí dosah, tím se zvyšuje počet lidí, potenciálních podezřelých a vyšinutých jedinců, kteří mají přístup k určité části vašeho soukromí.  

Další problematickou oblastí je určitě i politika. Politické debaty se po celém světě stávají čím dál vyhrocenějšími. Věříte, že jsou víc ohrožené ty celebrity, které se nebojí veřejně hovořit o svých politických preferencích a názorech?  

Jednoznačně. V USA teď panuje stav výrazného politického rozdělení společnosti. Naše společnost je extrémně polarizovaná a vím, že podobná atmosféra je i v jiných státech. Nevím, jak je to jinde, ale spousta amerických celebrit zastává velmi pevné politické pozice a názory, ať už na demokratické či republikánské straně. Více aktivní jsou ale umělci, kteří smýšlejí více liberálně – a jsou proto terčem útoků konzervativnější části společnosti. Podívejte se třeba na Taylor Swift, ta se letos stala vyloženě politickým tématem. Kdybych byla teď na jejím místě, rozhodně bych posílila svoji ochranku, protože proti ní vystupuje spousta politicky motivovaných skupin, včetně hnutí MAGA. To funguje v podstatě jako kult, jsou to často fanatici, u kterých si nikdy nemůžete být jisti, co udělají, pokud Taylor Swift někde prohlásí, že na podzim nebude volit Donalda Trumpa. Myslím, že je jenom rozumné, aby svému bezpečí teď věnovala zvýšenou pozornost. Politika je pro některé určitě motivem, proč páchat násilné trestné činy.  

Myslíte si, že je trestná činnost na slavných nějak statisticky významnější? Nasvědčují tomu nějaká tvrdá data?  

To si nemyslím. Je to spíše o tom, že pokud se řeší nějaká kauza v Holĺywoodu nebo v showbyznysu obecně, veřejnost se o tom zpravidla dozví velmi rychle, protože jedince, kterých se to týká, intenzivně sledujeme. Tím nechci říct, že životy slavných jsou důležitější než životy ostatních, ale přece jenom jde o naše idoly a hrdiny, takže je logické, že se z toho stane rychleji materiál pro novinové titulky. Statisticky to asi definovat nelze. Kriminalita je prostě kriminalita. Není to ani nic, o čem byste automaticky přemýšleli ve spojení s celebritami. Primárně se vaše myšlenky zaobírají tím, jak jsou perfektní a jak je všichni mají rádi. Nikdo jim nechce ublížit a oni sami nic špatného nedělají. To je jeden z předsudků, které se snažíme v našem pořadu vyvrátit.  

Stalo se vám někdy, že by vaše televizní vystupování ovlivnilo některý z vašich případů před soudem?  

V tomhle ohledu jsem hodně opatrná. Osobně udržuji velmi jasnou dělící čáru mezi svou advokátní praxí a vystupováním v médiích. Veřejně nikdy nemluvím o žádném ze svých případů, pokud to klient explicitně nevyžaduje a já nevěřím, že by to jeho případu mohlo pomoci. Minulý rok jsem ale začala natáčet vlastní podcast, jedním z prvních hostů byl můj klient, Edward Furlong, který hrál například v Terminátorovi. Edward měl dlouho problémy se závislostí a domácím násilím. Po sedmi letech se mu ale podařilo dát se dohromady a já mu pomáhám napravit reputaci. Proto sám projevil zájem být hostem podcastu, a tak přišel a popovídali jsme si o tom. Byla to ale jeho iniciativa.  

Celkově si myslím, že být advokát a zároveň televizní osobnost, má svoje pro i proti. Občas se mi stává, že za mnou přicházejí klienti jen na základě toho, že mě viděli v televizi a působila jsem na ně schopně a důvěryhodně. Na druhou stranu se ale před soudem potkáváte s právníky, kteří by sami chtěli být v televizi, ale nevychází jim to. Žárlivost funguje, a tak se občas dostávám do situací, kdy jiní advokáti říkají potenciálním klientům, aby si mě nenajímali, protože jsem jenom televizní právnička. Což není pravda, byla jsem právnička dřív, než jsem poprvé vystupovala v televizi. Mám za sebou 24 let právní praxe, z toho 18 v trestním právu. Do budoucna sice zvažuji, že bych si nechala jenom média, ale dokud dělám obojí, tak se důsledně držím vlastních přísných zásad.  

Co vás vůbec nalákalo na kariéru v médiích?  

Kamery jsem milovala už od malička. Rozhodující zlom ale přišel někdy před sedmnácti lety. To už jsem byla právnička s vlastní praxí v Los Angeles. kamarád měl ve zprávách komentovat velký případ, ale nestíhal to. Tak jsem to za něj vzala a zjistila, že se mi taková práce líbí. Nejvíc se mi na tom líbí, že můžu vysvětlovat složité právní případy obyčejným lidem, neprávníkům. Ve společnosti koluje řada různých mýtů a nepravd a já to beru tak, že vyvracet je je hlavní náplň mojí práce. Takže po tomhle prvním interview jsme s redakcí zůstali v kontaktu a oni mě postupně začali využívat častěji. Časem mě už obsazovali i do diskuzních panelů. Určitě mi ale pomohlo i to, že se v hollywoodském právu pohybuji už mnoho let a mám za sebou spolupráci s mnoha slavnými klienty.  

Mají tyto vaše dvě dost odlišné profese – tedy právo a média – vůbec něco společného?  

Určitě mají, v obou jde o performance. Akorát v prvním případě je vaším obecenstvem porota, ve druhém diváci před televizní obrazovkou. Proto pro mě nebylo tak těžké přejít od práva do médií. Když jsem v televizi, vyprávím divákům nějaký příběh. Samozřejmě se při tom musíte přizpůsobit formátu pořadu, místu, specifickému publiku a tak dále, to ale nic nemění na tom, že pokud ve zprávách hovořím o ostře sledovaných případech, pořád vyprávím konkrétní příběh. Mám na to ale zpravidla velmi omezený čas, a to musím také vzít v potaz. Když ale natáčím dokument typu Sláva a smrt (Death By Fame), můžu příběhy vyprávět i jiným způsobem. Je to o dost podobnější klasickému soudnímu procesu, v podstatě jde o dlouhé interview. Chci tím říct toto – právníci jsou také vypravěči příběhů. A pokud se navíc cítí komfortně před televizní kamerou, bude pro ně přechod do médií velmi snadnou záležitostí.  

Co tedy konkrétně mohou fanoušci od nové série Sláva a smrt (Death By Fame) očekávat?  

Letos máme osm epizod, takže je to delší série než ta minulá. Všechny případy jsou navíc dost odlišné. Jeden díl je například o tom, jestli James Brown, otec soulové hudby, opravdu zemřel na infarkt, nebo se dá uvažovat i o cizím zavinění. Ve finále se zabýváme smrtí hiphopové legendy Jam Mastera Jaye a tím, proč řada očitých svědků tak dlouho zamlčovala informace. Všichni jsme ho dlouho vnímali jako perfektní rapovou hvězdu, po jeho smrti se ale ukázalo, že byl zároveň drogový dealer. I na tuhle odvrácenou stranu slávy se zaměřujeme.  

Další případ se týká úmrtí mladé hvězdy reality show. To je vlastně takový leitmotiv celé série – musíme si uvědomit, že v dnešní době je o dost jednodušší stát se celebritou. V podstatě vám stačí mít u sebe nonstop kameru, natočit vlastní amatérskou sérii nebo dokument, a jste tam. A spousta soukromých vztahů pak skončí tak, že se dopodrobna rozebírají před soudem. Často to končí tragicky – letos máme i případ mladé dívky, která nikdy ani po kariéře v Hollywoodu netoužila. Hollywood si ji našel sám a skončilo to tak, že byla zavražděna, protože byla zatažena do gangu.  

Jak byste chtěla, aby diváci pořád vnímali? Je to primárně zábavně-naučný televizní formát nebo i zdroj pro ty, kteří se těmito otázkami profesně zabývají?  

Myslím, že to nejde jednoduše zobecnit. Své si v tom najdou ti, které fascinuje svět showbyznysu a Hollywood, ale i zapřisáhlí fanoušci true crime, kteří ale na podobné pořady většinou nekoukají proto, že je to pro ně jen zábava. Čerpají z nich třeba i poznatky o formách sebeobrany a podobně. V jednom díle se zabýváme domácím násilím a jeho závažnými důsledky, což rozhodně není fenomén vyhrazený jenom pro slavné. Takže není nutné tuhle epizodu sledovat proto, že v ní jsou celebrity, ale třeba kvůli tomu, že odhaluje realitu toxických partnerských vztahů a co se děje za zavřenými dveřmi. Další velké téma – co vše vůbec obnáší být slavný. Každý, kdo o to usiluje, se musí vypořádat s odmítnutím. To ne každý umí, spousta jedinců skončí na drogách nebo s psychickými problémy, což v extrémních případech vede ke zbytečným úmrtím a sebevraždám. Je dobré být připraven na extrémy.  

Já osobně nejsem žádná globálně známá superstar, a navzdory tomu dostávám výhružné maily pokaždé, když vystoupím ve vysílání. Do mojí kanceláře chodí dopisy, ve kterých mi lidé nadávají kvůli tomu, jak vypadám. Nijak zvlášť se tím nezaobírám, ale hezky to vykresluje, čeho všeho jsou lidé vůči veřejně známým osobnostem schopni. I v mém případě jsou lidé schopni si googlit adresu mojí kanceláře, aby mi sem mohli poslat hate mail. Co to pak znamená pro skutečné superhvězdy? Neumím, a ani nechci, si představit co si musí prožívat.  

Doslechla jste se naopak o někom, kdo po shlédnutí vašeho pořadu zanevřel na svoje sny o slávě? Mohou mít případy mapované v Sláva a smrt (Death By Fame) na lidi takový efekt?  

Víte, když chcete být slavný, neexistuje moc způsobů, jak vás od toho odradit. Dokonce bych si odvážila tvrdit, že jakmile na tuto cestu jednou nastoupíte, nikdo a nic vás nedokáže zastavit. To ale nic nemění na tom, že příklady z našeho pořadu vám alespoň poodhalí, jaká jsou případná rizika a red flags. Naučíte se třeba nějaké základní způsoby ochrany soukromí – třeba nepostovat na sociální sítě v reálném čase, důkladně vybírat co s fanoušky sdílet a co už je přes čáru, celkově si prostě dávat větší pozor na to, jaký obsah vytváříte a posíláte do světa. Obzvlášť důležité je si včas uvědomit, že je toho na vás moc a cítíte se úzkostně nebo deprimovaně, a nebát se si říct o pomoc. To jsou reálná rizika, se kterými je cesta ke slávě ve většině případů spojena. A je dobré si to uvědomit předem, ne až za pochodu.