Česká obuv za socialismu: Botasky frčely u mládeže, senioři zbožňovali důchodky a galoše
Obuvnickou velmocí zůstalo Československo díky Tomáši Baťovi i po komunistickém převratu. Zlínskou fabriku stihli znárodnit už v roce 1945, těsně před Vítězným únorem, a na příkaz komunistů se musela zbavit všech odkazů na svého zakladatele.
Národní podnik tak nově nesl název Svit, jenž byl později ještě vyšperkován na Svit Gottwaldov. Každý druhý pár bot, který se tam vyrobil, byl určen pro export do zhruba osmdesáti zemí světa. Českoslovenští zákazníci o některých modelech určených pro západní trh neměli ani tušení.
Velkým hitem socialistického obuvnictví byly důchodky, ve kterých měli nožky jako v bavlnce snad všichni senioři. Poptávka byla rovněž po dřevácích, botách s briketovým podpatkem nebo krešlakových kozačkách. Pochopitelně ale předčila nabídku a na boty se stály dlouhé až nekonečné fronty. Nezřídka se stávalo, že vytoužené boty člověk nesehnal, a tak se musel spokojit s jiným modelem. Kvalitnější obuv byla podpultovým zbožím, nesla přídomek "výrobek mimořádné kvality".
Mezi mladšími ročníky frčely sportovní boty značky Botas, které byly rovněž nedostatkové. Kromě Československa se prodávaly i v severní Evropě nebo východním Německu, nedávno se začaly prodávat znovu. Před několika lety byla oživena i vycházková obuv Prestige, kterou si za socialismu oblíbily starší, již pracující generace.