Český lev Stanislav Majer bere sošku: K herectví se dostal náhodou, chtěl se líbit holkám

Herec Stanislav Majer si odnáší sošku Českého lva. Za roli ve filmu Vlny byl oceněn v kategorii Nejlepší herec ve vedlejší roli. „Teď musím trochu zklidnit tep. U nás na vesnici na severu vypukl strašný mejdan. Táta tam pobíhá s flaškou a pokřikuje – já to říkal! Natočit takový film jako Vlny a dostat za to cenu, to je sladká tečka. Děkuju všem. I Jirkovi Mádlovi, který ten orchestr režíroval. Děkuju své agentce. Jestli bych si něco za tu cenu přál, tak by to bylo, abychom scény z filmu už nikdy neviděli ani v Praze, ani v Kyjevě, ani nikde jinde v Evropě nebo na světě,“ uvedl Stanislav Majer.

Své 47. narozeniny oslaví sice až začátkem června, jeden ze skvělých dárků ale dostal už s předstihem. Nutno říci, že možná ten z nejvzácnějších. Stanislav Majer si totiž za ztvárnění postavy novináře Milana Weinera ve filmu Jiřího Mádla Vlny odnáší svého prvního Českého lva.

NATÁČENÍ

Stanislav Majer a Josef Polášek natáčejí nový seriál: Případ tanečnice nás zavede do školy

Ze špatného truhláře výborným hercem

Ačkoli dnes patří mezi nejoblíbenější a nejobsazovanější české herce, herectví rozhodně nebylo jeho prvním rozhodnutím, když zvažoval, čím se bude v dospělosti živit. V rozhovoru pro Marianne v minulosti přiznal, že se vyučil truhlářem. A prý nepříliš dobrým.

„Nikdo mě nenaučil, jak se dělají okna, dveře. Pořád jsme bouchali ty odporný nábytkový stěny nebo kuchyňský linky. Prodávalo se to nakonec v učňovský prodejně za levný prachy, protože to bylo zku*vený od učňů. Byl jsem nejhorší ze třídy, úplně levej. Mistr vždycky nechal nastoupit řadu a vybral nejlepšího a nejhoršího žáka: tohle dělal Chýle, bravo, a tohle dělal Majer. Mistr držel kus nábytku, který se vlastní vahou rozpadl,“ vzpomínal herec, který podle svých slov výuční list udělal jenom s vypětím všech sil.

Práci si sice našel velmi rychle, ta ho ale vůbec nenaplňovala. Ambice měl totiž mnohem vyšší. Po odchodu z učňáku se nechal zaměstnat ve fabrice v Lounech, tedy v regionu, odkud pochází, a doufal, že se naučí něco nového. Vše bylo ale jinak. „Oni mě postavili k pásový brusce a já měl z dýh vybrušovat lepidlo. Jsem si říkal, oukej, tak vybrousím paletu dýh a oni mě pak dají někam jinam. Hm, vybrousil jsem jednu paletu, přivezli další, a druhý den znovu, a další den znovu, a znovu, a takhle to šlo měsíc. V kotelně, kam jsem chodil na svačinu, v montérkách nadejchanej prachu, s rohlíkem s hořčicí jsem si najednou říkal, ty vole, tohle nechceš. Vstávat ve čtyři, abych byl na šestou ve fabrice. Nic se neměnilo,“ popisuje Majer své pracovní začátky.

ČESKÝ LEV

Český lev 2025 klepe na dveře: Želízky v ohni jsou Mádlovy Vlny i Metoda Markovič

Práce snů díky naivitě

Rychle se tak začal poohlížet po jiné práci. A svému štěstí šel opravdu naproti. „Do fabriky jsem chodil kolem pětihvězdičkového hotelu s restaurací, do kterého se sjížděli lidi ze širokýho okolí udělat si pěknej večer. Flambovalo se tam, langusty, chateaubriand, devadesátý léta… V jednom místním plátku jsem si přečetl, že tenhle podnik hledá číšníka. Jak jsem chodil kolem, tak jsem tam jednoho dne v těch montérkách nakoukl. Chodili tam ty vyšperkovaný lidi a vozili tam na vozíčkách jídla, smoking a bílá košile, a já si říkal, to je hezký, to je čistý, je tady teploučko, tady bych chtěl bejt. Vyšel pingl se servítkem, tady nemůžete bejt v těch montérkách, vypadněte,“ vzpomíná herec, který se ale nenechal odradit a vrátil se druhý den. Díky své neoblomnosti se dostal až k majiteli podniku, který mu dal šanci. Tu využil a právě díky této známosti se poprvé dostal i do divadla. A to když šel místo vojny na civilní službu do lounského muzea.

„V té době mě manželka šéfa z hotelu vzala na divadlo. Prej – takoví pankáči jsou tady, pojď se podívat… Přišli jsme tam a tam se odehrálo něco, čemu jsem vůbec nerozuměl. Zíral jsem na to a říkal jsem si, to je super, to bych taky chtěl takhle dělat, bejt vidět a holky aby se na mě koukaly,“ vzpomíná Majer, kterého půl roku poté oslovil režisér Miroslav Bambušek a nabídl mu práci v jejich divadle.

PREMIÉRA

Stanislav Majer jako napravený kriminálník. Můj život je tak temný, že o něm nechcete slyšet, říká

„Mám pocit, že se svou naivitou, se svým otevřeným srdcem, s tím co na srdci, to na jazyku... což mi máma vždycky vyčítala a vždycky mi říkala, Standíku, ty vždycky rychlejc mluvíš, než přemejšlíš… tak já mám pocit, že s touhle svojí otevřeností a naivitou jsem udělal nejdůležitější kroky v životě. Vezmi si toho šéfa hotelu, to byl de facto on, kdo ve mně probudil zájem o kulturu, mluvil se mnou o filmech, knížkách, co bych si měl přečíst, a tak. Po zavíračce s lahví vína… Ty moje příchody, tady jsem a chci to dělat, to přece může udělat jen někdo, kdo je v podstatě nablblej. Odhodlanej a nablblej. Prázdná nádoba k naplnění,“ uzavírá Majer, který to se svou velmi sympatickou „naivitou“ dotáhl až k Českému lvu.

+ Dalších 67 fotografií

Na návštěvě u Honzy Bendiga: Doma má stěnu přání, co plní sny, i hodného ducha