Daniela Písařovicová ze StarDance: V Událostech mi předpovídají, že vypadnu první!
Danielo Písařovicová, připadalo mi trochu nespravedlivé, že se v mediálních výstupech o StarDance píše jen o Pavle Tomicové a dalších ženách, vás ale jako by si nikdo nevšímal. Přitom mě osobně jste ze všech žen zaujala tancem asi nejvíc.
„To mě ale hrozně těší. Jsem nesmírně poctěná. Na druhou stranu: kdybych se na to dívala jako nezávislý divák, tak bych z Pavly taky byla nadšená. Jak jsem měla možnost ji poznat, je to skvělá ženská a navíc do tance dává takovou energii, jakou má v sobě málokdo. Takže mě to nemrzí a neuráží, že je zájem hlavně o Pavlu. Jsem nadšená za ni. Mám ji hrozně ráda. A to říkám přesto, že to zní jako ohromné klišé.“
Je pravda, že na ní je poznat, že tomu opravdu dává tisíc procent…
„Pavla je opravdová. Vůbec na nic si nehraje. Mám strašně ráda lidi, kteří se chovají stejně před kamerami i mimo ně. Před StarDance jsem Pavlu neznala, ale při prvním seznámení mi tak strašně sedla, jak se mi to v dospělém věku moc často nestalo.“
Slyšel jsem, že na afterpárty po přímém přenosu jste vydržely pařit nejdéle, do pěti hodin do rána. A prakticky bez alkoholu!
(směje se) „Prostě jsme se potřebovaly pobavit. Byla legrace. Pavla nám tam třeba ještě znovu předvedla svou neskutečnou choreografii. Pustily jsme přesně tu písničku, kterou měla s tanečním partnerem při přímém přenosu a ona nám to ještě jednou na závěr naší párty zatancovala.“
Co říkáte třeba na takovou Moniku Bagárovou, z níž byli všichni rozněžnělí
„Je nádherná. V životě jsem snad neviděla nic krásnějšího.“ (rozplývá se)
Věnovala jste se někdy v dospělém věku tanci, nebo to byly taneční, kdy jste naposledy „hejbla bokem“?
„S tancem nemám vůbec žádné zkušenosti. Do tanečních jsem chodila, ale tam se učí úplně jinak a zůstáváte u základu. A když už někdo udělá otočku, tak se mu ve velkém zatleská. Tohle je opravdu moje první intenzivnější období s tancem.“
Na vašem tanci mě bavilo, že mi připadalo, jako byste některé prvky vymýšlela na místě. Tak to působilo přirozeně. Proti Veronice Arichteva, která mi bohužel připadala prkenná, to byl velký rozdíl.
„Moc mě chválíte. Verča se mi moc líbila. Mám pocit, že dlouhé nohy jsou pro netanečnice, které se mají naučit choreografii během dvou tří měsíců, velkým handicapem. Takové nohy prostě nerozhýbete během tak krátké doby. Za sebe to vnímám tak, že jsem udělala maximum, co se v tak krátkém čase dalo zvládnout. Jestli to na někoho působilo tak, nebo jinak, s tím nic neudělám. Fakt jsem se snažila a užila si to. A to přes nervy, které přímý přenos přináší. Snažila jsem se do toho dát emoce a radost, kterou jsem v tu chvíli cítila.“
Dlouhé nohy až do nebe
Vaše dlouhé nohy po tanci hodně rozebíral Marek Eben V Česku ho máme všichni rádi, ale v USA by asi kvůli sexistickým poznámkám a vyhrocené kampani MeToo šel patrně sedět. Nebo je bez práce.
(směje se) „Naštěstí nejsme v Americe. V České republice si i z nohou můžeme dělat legraci.“
Co ve zpravodajství, dobírají si vás kolegové?
„Čekala jsem, že budou. Neměla jsem vůbec vysoké hodnocení od poroty. Byli jsme snad druzí od konce. Tak jsem počítala s tím, že mi tam někdo čtyřky od poroty předhodí. Už několik let nám v naší skupině Událostí a Událostí, komentářů-komentare úspěšně funguje ironický humor. Hodně si ze sebe děláme legraci. Sama mám tenhle druh humoru strašně ráda. Ale nakonec se nic takového nestalo. Byli na mě hrozně milí. Samozřejmě si ale dělají legraci ve smyslu, že vypadnu jako první, to už tam jede asi tři měsíce. Jenže v pondělí, kdy jsem přišla do práce, byly reakce od kolegů strašně milé a vstřícné, až mě to nabilo novou energií a říkala jsem si, že to třeba není úplně k zahození. Je fajn rozdávat radost i z tanečního parketu.“
To mě překvapilo, jak to mezi vámi ve zpravodajství chodí. Člověk by si řekl, že lidé připravující takový vážný veřejnoprávní pořad nebudou provozovat humor bez servítek.
„Česká televize asi působí jako sterilní instituce, která si neví rady sama se sebou. Tak mi to aspoň připadá podle některých komentářů. Ale tam jsou tak skvělí lidé s tak vytříbeným humorem, že každý, kdo pronikne dovnitř, je překvapený, jak se tam kromě práce dokážeme i pobavit. Je tam prostor pro ironické poznámky, legraci a mně to takhle vyhovuje. Asi by to člověka jinak nebavilo dělat tolik let.“
Jak jste si sedla s Michalem Mládkem
„Jestli jsem na parketu něco předvedla, je to především jeho zásluha. Nejsem úplně jednoduchý člověk. Ve StarDance jsou vlastně dvojice dané uměle dohromady, takže by se mohlo stát, že se tam nějaké třecí plochy vyskytnou, že si spolu nesednou. S Michalem nám to ale funguje hrozně hezky. Naslouchá mi, snad i já jemu, a když už vznikne nějaká vyhrocenější situace, což při dennodenním tréninku není až tak výjimkou, tak si to dokážeme říci, popovídat si o tom, a jdeme dál. Jsem za něj hrozně ráda.“
Zastihli jsme vás v půl sedmé v podvečer v autě. Kam právě razíte? Do Událostí?
„Tam bych musela být nejpozději ve dvě hodiny odpoledne, abych se stihla připravit. Mířím právě na masáž. Mám už z toho tance celé tělo polámané.“ (směje se)