Dopování prášky a zákaz kloubových busů! Kolega Musila má za sebou podobný úraz, co mu radí?
„Honza to má podobné, jako jsem to měl já. Akorát jsem neměl zlomená žebra, ale obratel. Na začátku také nebylo vůbec jisté, jestli budu ještě chodit. Byl to průšvih. Navíc ze začátku nevěděli, že mi do plíce natekl litr krve, to se zjistilo až později,“ vzpomíná Upír na dobu, kdy byl v ohrožení života.
„Profesor Štulík z nemocnice v pražském Motole (operoval i Karla Gotta – pozn. red.) to udělal tak dobře, že skoro nejsou následky. Nějaká omezení ale mám. Radil mi například, abych vůbec nelezl do kloubového autobusu. Když by v tom kloubu cukl, mohl by být průšvih. Páteř je normálně ohebná, ale v místě, kde má člověk po úraze železo, se to může zlomit a člověk by klidně skončil i na vozíku,“ vysvětluje bavič, co mu ošetřující lékař zakázal.
Už neriskuje
„V Ústí nad Labem hraju roli, v které mě zastřelí, švihnu sebou o zem. Ale už umím tak zpevnit záda, že jsou při tom pádu jako kámen. Musel jsem ale odmítnout roli ve filmu, kde byl ještě nebezpečnější pád. Nestojí mi za to riskovat. Nenechám se zmrzačit. Tam je zajímavé i to, že po úraze jsem něco málo dostal od pojišťovny. Ale ve smlouvě mají napsáno, že už nejde podruhé žádat o plnění pojistky ohledně zranění na tom samém místě,“ popisuje.
A co radí Honzovi Musilovi, aby se s novou životní situací dokázal vyrovnat? „V nemocnici mi řekli, že patřím k lidem, kteří se uzdravují rychleji. Všechno je to o tom, jak to má člověk nastavené v hlavě. Nesmíte se tomu poddat, je třeba dělat všechno pro to, aby byl člověk rychle zase na nohou. To bych na dálku poradil i Honzovi.“
„Svaly jsou po úrazu v křeči. Je tam jakýsi posttraumatický šok. Pamatuju si ještě na jednu zajímavou věc. Prášky a morfíčka zabírají skvěle. Ale když už je člověk doma, musí si dávat pozor a vzít si další prášek hodinu předtím, než vyprchá ta předchozí pilulka. Nesmí totiž dojít k tomu, že by člověk po úraze zažil bolest. V tu chvíli řeší jen ji a přestává léčba,“ varuje moderátora, na co by si měl dát pozor.
Noční procházky
A co mu nejvíc pomohlo k tomu, aby se brzy vrátil do práce?
„Každý den ve čtyři ráno jsem pomocí chytrého telefonu ušel dva tisíce kroků. A bez berlí, protože by ťukaly a budil bych rodinu. I díky tomu jsem byl o dva měsíce dřív v pracovním procesu, než je obvyklé. Stalo se mi to jedenáctého listopadu, dvacátého druhého prosince jsem už hrál představení. Chvílemi mi bylo hodně zle, ale v portále jsem měl kamaráda, který by mě zachránil a případně to dohrál,“ dodal Václav Upír Krejčí.
VÍCE O ÚRAZU
CO SE HONZOVI MUSILOVI VLASTNĚ PŘIHODILO?
JAKÉ KATASTROFY SE V JEHO ŽIVOTĚ ZATÍM STALY?