Důchodky, galoše či botasky: Jakou jsme za socialismu nosili obuv a které boty patřily mezi nejoblíbenější?
Dnes je součástí běžné praxe, že neslouží-li nám obuv, koupíme si novou. Za minulého režimu to tak ale bohužel nefungovalo. Ačkoliv naše země zůstala díky Tomáši Baťovi obuvnickou velmocí, na ulicích to tak zřejmé nebylo.
Nejtypičtějším druhem obuvi byly tzv. důchodky, které proslavil Pablo Picasso, jenž je často nosil. Hitem 70. let byly rovněž boty s briketovým podpatkem, dřeváky či krešlakové kozačky. Na všechny typy bot se stály dlouhé fronty, a jak to tak už za socialismu chodilo, poptávka předčila nabídku. Mnohé dámy se raději smířily s menší velikostí, než aby odešly domů s prázdnou.
Žádané byly pochopitelně boty z dovozu, nejčastěji z Itálie, Německa a Rakouska. K takovým módním skvostům se ale dostal jen málokdo. Československé obuvnické společnosti se snažily dovozovou obuv napodobovat a mnohdy se jim to i dařilo. Kvalitnější boty nesly označení “Výrobek mimořádné kvality” a prodávaly se většinou jako podpultové zboží.
Po znárodnění podniku Baťa v roce 1945 se obuvnickým gigantem stal národní podnik Svit, později Svit Gottwaldov. Každý druhý pár bot vyrobený ve Svitu se exportoval až do osmdesáti zemí světa. O některých modelech, které podnik vyráběl pro západní trh, neměli zákazníci v Československu ani tušení.
Unikátem v obuvnické sféře byla syntetická useň barex, ze které se také vyráběla obuv, i když jen krátce. Materiál byl totiž zdraví škodlivý. Noha se v takovém typu bot, které mnohdy ani neseděly, velmi potila.
Mnohé druhy bot, které se za socialismu vyráběly, jsou populární až doposud. Jsou jimi například již zmíněné důchodky či botasky. Botasky, které se vyráběly i pro NDR či severní Evropu, byly v Československu velmi oblíbené - byly cenově dostupné a také představovaly žhavou novinku, kterou toužila nosit zejména mladší generace. A jaké boty jste před revolucí nejraději nosili vy?