Světlana Nálepková se po půl roce vrátila na jeviště: Bylo to jak po lobotomii mozku, říká
Zpěvačka a herečka Světlana Nálepková (60) by sice jako řada kolegů mohla hořekovat, o kolik peněz ji připravilo zavření divadel a zákaz koncertů, místo toho ale bere předchozí měsíce pozitivně. „Aspoň jsem měla čas sama na sebe,“ prozradila v rozhovoru pro eXtra.cz.
Světlana Nálepková o lockdownu meditovala
Světlana Nálepková už byla před lockdownem kousek od toho, aby jí přehršel práce začala přerůstat přes hlavu. I když kvůli covidu přišla o peníze, odmítá sčítat ztráty a zákaz hraní a zpívání v podstatě vzala jako impulz k osobní inventuře.
Jak jste prožila poslední půlrok v pandemii?
„Nijak jsem netrpěla. Vymyslela jsem si spoustu aktivit, které mě naplňovaly. Vrátila jsem se k intenzivnímu studiu, k józe a meditaci. Měla jsem čas na sebe, čas pracovat se sebou a na sobě. Divadlo a zpívání samozřejmě nic, to jsem musela oplakat, ale učila jsem on-line. Strávila jsem ten čas hodně činorodě. Během koronaviru jsem mohla být také docela dlouhou dobu mimo republiku. Měla jsem opravdu dlouhé prázdniny. A také jsme s partnerem udělali jedno rozhodnutí.“
Jaké?
„Přítel hrozně trpěl tím, že nemůže pracovat, protože dělá v cestovním ruchu. Proto pořád přemýšlel o tom, co by se dalo udělat. Říkal, že v téhle době, která tomu nepřeje, je čas plnit si sny. Vymyslel proto místo, v němž by se mohli potkávat lidé. Bude to něco jako galerie, kavárna nebo fotoateliér.
Prostě místo, kde by mohly probíhat i literární a cestovatelské večery a také by se tam mohli prezentovat umělci. Mohou tam být i workshopy a semináře. Jmenuje se Dzomsa, což je v tibetštině právě místo setkávání.
Teď finišujeme. Dělám celý interiér, barvy, nábytek, patinuju a vymýšlím, co a jak. Je to kreativní, ale už jsem udřená. Mám úplně vyřízené ruce a záda, takže chodím i na rehabilitace. (směje se) V červnu bychom ale už měli mít první vernisáž.“
Návrat jak po lobotomii mozku
Čeká vás konečně nějaká práce v dohledné době?
„Zastihli jste mě zrovna ve chvíli, kdy se pomalu chystám odjet na své první vystoupení po rozvolnění opatření. A je tu jistý příslib na léto, že pokud se představení prodají, budeme hrát s karlínským divadlem na pražském Výstavišti. Pokud to tedy bude možné. Ale byla jsem teď na oprašovačkách Rebelů a Sestry v akci kvůli tomu létu a připadala jsem si jako po lobotomii mozku. Třikrát jsem zabloudila cestou z jeviště. Návrat je trochu těžší. (směje se)
Člověk už jinak nemůže tolik plánovat. Mnoho lidí mělo jistoty a mohli si dělat plány, ale nyní jich hodně muselo změnit své návyky. Už jsme poučeni, že jen tak s něčím počítat nejde.“
Měli jste na sebe s partnerem hodně času?
„Ano. Měli jsme spolu spoustu aktivit. Před lockdownem jsem toho měla tolik, že jsem si pomalu říkala, jestli mě to vlastně ještě těší. Nahrnulo se toho moc, takže jsem se bála, aby se mi práce nezprotivila. Najednou se to ale vyřešilo samo. Přítel byl také nucen zůstat doma, jinak býval s pár přestávkami i půl roku pryč. A najednou jsme měli na sebe spoustu času. Ale to celá rodina.“
S přítelem si nevadíme
Někteří se pomalu rozváděli, když spolu museli trávit takovou dobu. Vy jste ponorku nezažili.
„Měli jsme nedávno desáté výročí a zatím nám to spolu vyhovuje. Nemám ráda vzletná slova o tom, že je to navždy a navěky, to člověk nikdy nemůže vědět. Je ale fajn, že si s Václavem nevadíme. Je pravda, že jsme se i neviděli, protože jsem byla také dlouho pryč, ale určitě jsme spolu byli víc než normálně.“
Koronavirus spoustu lidí, i umělce, připravil o spoustu peněz…
„Samozřejmě jsme přišli o výdělky a žádné kompenzace je nevynahradí. Ale už v prvních měsících jsem tohle téma uzavřela. Řekla jsem si, že na to vůbec nebudu myslet, nebudu to počítat. Bylo to tak, jak to bylo. Zařídila jsem se podle toho a neprožívala jsem to a neomílala stále dokola to, o kolik jsem přišla.
Bylo to samozřejmě nešťastné, nikomu z nás to neudělalo radost, ale zabývat se tím příliš dlouho, tím bych se jen ničila.“