Extra Host Elis Mraz: Smáli se, že mečím jak koza, pak ze mě udělali královnu nevkusu

Česká zpěvačka a skladatelka Elis Mraz své debutové album s názvem Shubidu vydala už v roce 2013 a od té doby se pravidelně objevuje na české hudební scéně. Díky spolupráci s agenturou Nemoros měla také příležitost cestovat po světě a spolupracovat s významnými zahraničními autory jako Andrew Murray, Kenneth Karlin nebo Don Mescall. Od roku 2015 působí také jako moderátorka pořadu Ty Brďo! pro Českou televizi. Elis je velmi veselá, energická a dobrá nálada z ní doslova sálá, proto si ji moderátorka Eva Decastelo pozvala do svého pořadu Extra Host, aby i vám v dnešní nelehké době vykouzlila úsměv na rtech.

Decastelo: Mým dnešním extra hostem je Eliška Mrázová alias Elis Mráz. Ahoj, jsem moc ráda, že jsi dorazila.

Mraz: Já taky moc děkuju za pozvání.

A kdybych tě bývala byla zvala před deseti roky, zvala bych tě pravděpodobně z Ostravy.

No to určitě, to jsem studovala ještě gymnázium v Ostravě. 16 let mi bylo.

Rozhovor

Extra Host Eva Burešová: Umím se na člověka napojit tak, že cítím jeho bolest

Jaká je cesta z Ostravy do Prahy pro mladou holku?

Já si myslím, že v dnešní době, kdy je těch vlaků opravdu hodně, což moje nejoblíbenější často bývá Pendolino, který je tam za dvě hodiny padesát osm minut. Takže si myslím, že jako vynikající, lepší než autem rozhodně. Takže teď už těch cest nemám tolik, ale jako kdysi to nebyl vůbec problém. Prostě člověk nasedne do vlaku, dá si jídlo a je v Praze.

A jaká byla ta pracovní cesta z Ostravy do Prahy. Je to těžké se probojovat?

A víš co? Mně to bylo takové, takové přirozené. Ty jo, mluvím úplně moravsky, jak jsi zmínila tu Ostravu, tak začínám mít ty koncovky s éčkem. A víš co? U mě to bylo takové přirozené, já jsem začala zpívat profesionálně právě na Moravě v Ostravě, že jsem hodně jezdila právě Třinec, Frýdek-Místek, Ostravu. No a potom vlastně mi přišla nabídka v rámci Hlasu Česko Slovenska, takže jsem si tak jakoby pomaličku začala zvykat na tu Prahu. No a od té doby vlastně jsem potom začala studovat Ježkovu konzervatoř, jako skladatelka, no a už jsem v Praze zůstala. Takže tak jako to přemístění bylo přirozené.

Ty jsi se v Hlasu Česko Slovenska dostala až do semifinále, což je v té konkurenci obrovský úspěch.

Děkuju.

Pro vlastně neznámou holčinu. Jak jsi prožívala tvoji vlastně první velkou pěveckou soutěž?

No, do těch finále jsem byla celkem v pohodě, musím říct. Hlavně jsem měla strašnou radost, že mi tam nechávali svobodu, protože já jsem vždycky takový člověk, který… Kterému když se řekne, že má něco udělat, tak to sice vezme, ale udělá to úplně jinak, než by se očekávalo. Takže se mnou trošku bojovali v rámci toho ukulele a všeho, protože jsem si to tam probojovávala, aby ty moje verze byly trošku jako něčím jiný. Na druhou stranu od té doby jsem si tam našla strašně moc přátel, se kterými jsem v kontaktu doteď. Takže kromě nějakých těch stresů v tom finále si myslím, že to byla strašně hezká zkušenost.

Já jsem si někde přečetla, že po ukončení téhle soutěže tvoje sebevědomí bylo na nule. Co se stalo?

No, takhle… Tím, jak jsem byla ještě taková vyvinutá, nevyvinutá v rámci hlasu a můj hlas je takový, à la umečená koza, jak psali lidi v Hlasu Česko Slovenska. Dokonce vznikla i jedna stránka, nebo ona už byla, a oni prostě strašně mě nějak neměli rádi kvůli tomu, že zjistili, že mám v té době už manažera. No a oni toho manažera neměli rádi, takže mi prostě strašně myli zadek na té na stránce. No a všichni to četli, včetně mě. Takže vlastně jsem si to strašně brala a ke konci vlastně jsem odcházela z Hlasu s tím, že vůbec neumím zpívat. Takže jsem si potom dávala trošku pauzičku. No ale jako ke konci to bylo strašně krásný, protože jsem potom dělala pro Coca-Colu hned. Že jsem dostala, byla jsem ambasadorkou na velké prázdniny. No a potom jsem hned vyhrála Slavíka - Objev roku, takže jako určitě to bylo k něčemu, na druhou stranu jako rozhodně ego boost to nebyl úplně nejlepší.

Víš, co je základ? Nečíst diskuze!

Jo, já už jsem to taky zjistila, ale člověk tam občas zavítá, že je tak jako zvědavý, co si ti lidé myslí. No a nakonec jako to končí katastrofálně.

Ano, oni si totiž ti lidé prakticky nikdy v diskuzích nemyslí nic hezkého.

Často ne, no. Často ne. Já věřím, že i pod tímhle videem to raději nečtu…, ale budu to číst. Tak buďte hodní!

Já tam když tak napíšu něco jako hezkýho! Jako že se sešly nejlepší moderátorka a nejlepší zpěvačka česká. Víš? Ať jako…

Ježíš, tak to už jsi začala teď. Teď si jim dala normálně důvod!

To jsou ty dvě krávy, co se tam sešly! Ty jsi posléze v Praze začala studovat Ježkárnu v době, kdy už jsi vlastně byla někdo. Jaký to byl pocit mezi spolužáky, protože ten zpěv už ti byl daný, ale ty jsi začala studovat skladbu, ne?

Skladbu, skladatelka. No, víš co? Bylo to super, protože já jsem před tím studovala gympl a vždycky jsem si přála zažít takové to prostředí těch muzikantů. Takže ke konci vlastně to bylo strašně super, protože jsem byla v tom roce, jsem byla nominovaná s Jelenem a někteří muzikanti z Jelena chodili právě na Ježkárnu, tak jsme se tam, úplně jako ze srandy, jsme se tam tak jako hašteřili. Ale musím říct, že doteď strašně moc přátel, právě muzikantů, mám z Ježkárny. Já jsem ji nedostudovala. Já jsem tam studovala dva roky a potom jsem utekla v rámci takových zahraničních aktivit. Já jsem hodně cestovala, dělala jsem hodně song writing, takže jsem spíš jako by než za tou školou, jsem spíše jako by cestovala. Asi dobře, protože teď zase dlouho nebudu moct cestovat.

Ty hodně zpíváš anglicky a spousta lidí by tě ráda viděla jako takovou českou písničkářku. Někde v diskuzi jsem si dokonce přečetla takovou jako hezkou věc, že by se docela hodilo, kdyby Eliška Mrázová byla Tomáš Klus, takový jako v sukních.

Jo, jo. No tak to je rozhodně hezká představa. Já se ničemu nebráním. Na druhou stranu, myslím si, že ta moje cesta je taková upřímná a když to budu cítit, tak prostě ten Tomáš budu, zatím to tak necítím. Co se týče češtiny, tak se snažíme vyjít vstříc a naopak mě to baví, takže jednou, když jsem předskakovala právě před zpěvačkou Zaz, tak mi řekla, že člověk je nejupřímnější, když zpívá ve svém vlastním jazyce, což je svým způsobem samozřejmě pravda, a tak jsem se snažila. Mám spoustu písní právě v češtině. Složila jsem písničku Milován, která je vlastně takovým mým darem pro nadaci Krása pomoci, která má ukázat vlastně problematiku osamělých seniorů.

K tomu je moc hezký videoklip.

Jo, děkujeme moc. A teďka jsme vydali vánoční československou písničku s mým kamarádem Martinem Císarem, vynikajícím slovenským zpěvákem.

Taky je k tomu videoklip.

Taky je k tomu videoklip. Takže… Anebo s Olgou Lounovou jsme vydaly Na půl lásky. To je taky píseň, co jsem složila v češtině. Takže jako snažím se.

Snažíš se?

Jako snažím se, spíš jako baví mě to. Baví mě to, pomaličku si nacházím v té češtině jako svoji cestu. Ale baví mě pořád dělat i v angličtině, takže je to pořád tak půl na půl.

Ty jsi teď zmínila několik svých spoluprací a já bych ráda upozornila na jednu s Ondřejem Brzobohatým.

Ano.

ROZHOVOR

Extra Host Jakub Smolík: O kalhotkách od fanynek a seznámení s manželkou v jejích 14 letech

Jak se ti spolupracuje s takovým idolem?

Idolem myslíš jako…Jako s krásným mužem? Nebo jako vynikajícím muzikantem?

Vynikajícím muzikantem, ale to, že je fešák, je jasný.

Já si myslím, že Ondra je vynikající muzikant a myslím si, že to mezi námi strašně jako by začalo fungovat. Od první doby, co jsme si spolu zahráli, zazpívali. S tím, že jednu dobu jsem právě spolupracovala s Patrikem Vidličkou, který mu dělá manažera. No a prostě si to k sobě tak jako zapadlo. Já strašně jako obdivuji Ondru za to, co dělá, protože dělá velice kvalitní hudbu pro český trh. No a v rámci mojí jako by soulový části hudebního já zase Ondra… Ondrovi se líbí to, co jako dělám já. Takže si to tak jako hezky sedlo a je to vždycky strašná radost, když si můžeme spolu zahrát a zazpívat.

A je něco, s čím bys třeba nesouhlasila? Kdyby ti Ondra řekl: Jako potřeboval bych to takhle a ty bys řekla: Tohle asi ne, tohle necítím. Jako došlo tam k takové situaci?

Ne, myslím si, že to je tím, že hodně jako cítíme stejný styl hudby. Taky, když mě jednou vezl právě Ondra domů, tak jsme poslouchali hudbu a každý, co… Všechno, co jsme pustili, tak jsme prostě úplně prostě tekli nad tím, že tohle je prostě úžasná hudba. No ale ještě jsem teď pro něho nazpívala, vlastně písně do filmu a všechno mě to bavilo. Takže on mi to pošle, já to nazpívám, pošlu to zpátky a je to. Jako nikdy se nestalo, že bych si řekla: Ježíš, to je strašný! Vůbec jako. Naopak, mě to vždycky bavilo.

Když jsme u toho filmu. Zmíníme film - Ženská pomsta.

Ano.

Jaké to bylo, když tě oslovili na spolupráci, vlastně k písni k filmu? To je pro skladatele, zpěvačku vždycky velká věc.

Bylo to neskutečné! Ale to bych nebyla já, kdyby se tam samozřejmě nestal nějaký zádrhel. A ten se stal v rámci toho, že mi ta nabídka přišla a můj e-mail ji dal spamu.

Samozřejmě. Kam jinam!

Ano, pracovní nabídky rovnou do spamu! Ještě v tomhle období je to naprosto delikátní věc. A přišla jsem na ni velice úplně náhodou s tím, že jsem se koukala do spamu, protože mi někdo posílal nějaký triky, co se týče nějaký hudby, a já jsem si našla jako. Šla jsem do spamu, jestli to náhodou nešlo do spamu, no a našla jsem tam tuhletu nabídku k filmu a říkám: Aj ta krajta, už to je jako skoro měsíc, co tam je. Jako, víš co? Asi už bude pozdě. Tak jsem jim potom psala, že se omlouvám. Tak jsme se nad tím zasmáli. No ale jako čím dýl to bylo v tom spamu, tím míň času jsem potom měla na to to skládat.

Ale je hezký, že na tebe počkali.

To rozhodně. Dali mi tu šanci se ukázat a vznikla vlastně písnička I'm Your Woman, kterou vlastně celý ten film začíná. A ještě jsem tam dala jednu písničku, kterou budu vydávat letos. A obě dvě tam zazněly, vlastně dvě písničky čtyřikrát, takže když jsem byla v tom kině, tak jsem byla z toho taková šťastná.

Jaký je to pocit, když se slyšíš někde?

Je to krásný pocit. Vždycky je to krásný pocit! Ještě rozhodně to nedošlo do toho, že kdybych se slyšela tolik, že by mě to rozhodně vadilo a nebo že bych z toho nebyla jako happy. Takže vždycky je to skvělý.

Lidé tě většinou mají spjatou s ukulele, ovšem ty dokážeš hrát na více hudebních nástrojů.

Je to tak. Já jsem začínala jako malá samozřejmě na zobcovou flétnu, i když občas to hudebníci úplně nepočítají.

Zobcová flétna se nepočítá?

Mezi muzikantama moc ne, ale nechci nikoho urazit, prostě na to hraje spousta lidí. No a potom jsem přešla na klavír, tam mám odchozený dva cykly. Od klavíru jsem šla na kytaru, na akordeon, potom jsem začala na ukulele. No a potom jsem byla na táboře a vlastně jsem se učila základy na harfu a to je opravdu úplně všechno, na nic víc jsem nesáhla. Na víc instrumentů neumím.

Já myslím, že to jako bohatě stačí!

Jako ono je lepší často dělat jeden a pořádně než milion, ale... Ale, já jsem takový impulzivní člověk, který prostě když něco vidí a je tím nadšený, tak hned jakoby na to sáhne a chce se to naučit.

Existuje třeba ještě nějaký hudební nástroj, na který bys hrozně chtěla umět?

Kdysi to byla strašně příčná flétna, nevím proč, ale prostě příčná… Dokonce mi rodiče pořídili takovou velmi starší příčnou flétnu, ale nedostala jsem se k tomu.

Já ti řeknu proč. Protože to vypadá sexy.

Jo, ona hlavně musí, tak jako… PFPFPF… A já jsem se to prostě nenaučila. Ani jsem nechodila k učiteli, ale asi bych to potřebovala, ale příčná flétna… Bohužel, vypadá to, že k mému životu úplně patřit nebude.

Je těžké se pro zpěvačku uživit v Česku? Teď nepočítám covidovou dobu. Jo, to můžeme škrtnout všichni všechno. Ale normálně?

Víš co? Jako záleží. Já jsem třeba ráda svým způsobem, že covidová doba přišla, protože mi ukázala i tu stránku toho, že nemusím být závislá právě na zpěvu. Na druhou stranu jsem ani předtím na tom zpěvu tak závislá nebyla, protože jsem dělala i skladbu pro Českou televizi. Vlastně mám hudbu ve dvou dětských pořadech na ČT Déčku. V jednom dokonce účinkuju. To je Tý brďo.

Tý brďo. Ano…

Ano, tak tam jsem takový, taková červená postavička. Jako baví mě to. Je to sranda. Takže v rámci toho já jsem dělala vždycky více věcí. No a díky koroně, vlastně, jsem začala i pracovat v rádiu, v rádiu Spin. Takže jsem začala i moderovat. Začala jsem dokonce občas i učit zpěv. Zatím mám jenom pár takových těch svých jako žáků, jakože nenabírám vyloženě, a že to bylo mezi přáteli a mezi jako lidmi, kteří jako jsou z profese. A strašně mě to baví, jo, takže ke konci, co se týče zpěvu, tak na tom závislá nejsem. Ale tím spíš se teď jako by těším na to, co přijde jako ode mě jako hudebníka, protože nebudu úplně závislá na tom, abych vytvořila hudbu, která jako musí vydělávat peníze za každou cenu. A myslím si, že to je to, co ke konci mě jako hudebnici posune trošku dál.

PŘEDPOVĚĎ

Libor Baselides vyložil karty: Co o covidu řekla čísla a jaké nebezpečí čeká na Česko do konce roku

Co ty a muzikály?

Já a muzikál? Já jsem v žádným ještě nebyla.

No právě.

Ale když jsem byla malá, tak jsem hrála v opeře.

A tam ses vypracovala až do role Jeptišky. To byly ty Pašije.

Jo, jo, jo no, prosím tě, ty jsi hledala kde všude?

Všude!

To už je hodně dávno, ale ano, vypracovala jsem se od ptáka po strom až k Jeptišce. A to je, pozor! To je, to už je role!

To je profesní posun!

Ano! Ale jako byly to krásné časy, když si vezmu, jsme vlastně zkoušeli v divadle a byla jsem v divadle třikrát týdně a strašně mi to dalo už od techniky zpěvu, až po jako takový ten divadelní život, který mě strašně naplňoval, ale vlastně jsem se k němu nevrátila. Je to zvláštní, ale…

A chtěla bys?

Víš co? Zatím nebyla ta příležitost. Já vyloženě život beru, také ty věci přicházejí jako přirozeně a zatím jako nebyla ta příležitost, kdybych si řekla: Jo, teď jdu prostě na ten casting nebo tak. Takže možná to jednou přijde. Vůbec se tomu nebráním. Na druhou stranu, zatím. Zatím nebylo to, jakože: Pojď do muzikálu! Pojď do muzikálu! Takže…

Ty máš za sebou i kamerové zkoušky do seriálu TV Prima, do Sestřiček...

Kdo ti to řekl? Jak to víš, tohle všechno?

A moc ses tam líbila.

Vážně? Děkuju.

A jenom to ve finále nevyšlo, protože máš hodně těch pracovních povinností. Mě by zajímalo, kdyby měla přijít filmová nebo seriálová nabídka tobě na míru, co bys chtěla hrát?

Jako, kdyby to bylo na míru, tak by to byla určitě nějaká pitoreskní postava, která furt někde padá, o něco se tříská, víš? Taková ta pravděpodobnost 10 %, že prostě někdo spadne z příkopu, tak to bych byla já. A asi pozitivní postava, asi ne negativní. Nevím, jestli by mi tohle šlo úplně. No a člověk, který se hodně nahlas směje a všude padá. Si myslím, že to by bylo na míru, role pro mě rozhodně.

Ty jsi velmi pozitivní člověk a máme spolu společnou jednu věc. A to že v módní policii pravidelně.

Máme pětky?

Jo! Máme pětky. Můj manžel mi říká, že už to kolikrát dělám schválně.

Jo, to je jasné. No jsme prostě, ale vidíš, máme něco společného. A uděláme si klub takových pětkových módních policií.

Podle čeho? Ty máš velmi jako by specifický, jako by svůj styl oblékání a mně se hrozně líbí, že ty sis našla něco, kdy vlastně jako je jasný, že tohle je Elis Mraz.

Jo, občas si vezmu ten šátek, ale dlouho jsem ho na sobě teda neměla.

Taky nebylo kam.

Taky jsem hodně demonstrovala, protože tím, jak jsem ho nosila pořád, tak jsem si říkala, to přece nejsem jenom já. To, že jsem furt demonstrovala, že chci vypadat i jako jinak, tak, jsem zkoušela všechny barvy vlasů. No a ke konci vlastně vždycky zjistím, že já si neumím učesat vůbec nic jiného, než je tenhle ten účes.

Ale je skvělej!

Děkuju. To je jediný, který prostě, nějak jako vypadá hezky. Takže se vždycky nějak k němu svým způsobem vrátím. Ale ty pětky jsou vždycky vtipné. Teď nedávno jsem zas dostala pětku za něco. A myslím, že to byla dokonce rok stará fotka.

Já, chtěla jsem říct, že já taky, a to už jsem rok nikde nebyla.

No přesně. Tak to máme, to možná byly stejné akce. Víš co?

Řešila jsi třeba tu módní policii? Protože mě to ze začátku bylo líto, ale teď už se tomu jako jenom směju, že jsem prostě královna nevkusu.

Já taky. Jo, skvělý!

Takhle, my máme jasno. A Elis, já moc děkuju.

Já taky moc děkuju.

Tak si jdeme koupit něco na sebe.

Jo, v době kdy nemůžeme nic kupovat.

Já můžu v dětským.

Já se do toho ale nevlezu, takže.

Zdroj náhledové fotky: JakubPatera/eXtra.cz

Celý rozhovor se zpěvačkou Elis Mraz si můžete poslechnout v úvodním videu.