Fotbal mu pomáhá na chvíli zapomenout na válku. Jsem hrdý Ukrajinec, hlásí z Anglie sedmnáctiletý talent Marko Podoliak
Mluví se o něm jako možném o nástupci Blochina, Rebrova, Ševčenka, Jarmolenka nebo Zinčenka. Marko Podoliak je považován za jeden z velkých současných mladých talentů ukrajinského fotbalu, který vzhledem k probíhajícímu válečnému konfliktu prožívá, stejně jako celá země, těžké časy. Sedmnáctiletý hráč má však to štěstí, že na rozdíl od řady svých generačních souputníků může svůj nesporný talent dál rozvíjet. A to dokonce v samotné kolébce fotbalu. Hraje totiž za Bracknell Town v sedmé anglické lize.
Zahrát si v Anglii je snem prakticky každého kluka, který se od útlého věku honí za kulatým nesmyslem a sní o tom, že jednou bude profesionálním fotbalistou. Výjimkou není ani sedmnáctiletý rodák ze Lvova Marko Podoliak. „Fotbal hraje v mém životě velmi významnou roli už od dětství. Vždycky jsem ho miloval a od začátku bylo mým velkým snem hrát fotbal na nejvyšší úrovni,“ potvrdil ukrajinský fotbalista v pořadu Power of Sport na Eurosportu.
Fotbalově rostl v Dynamu Kyjev. Když ovšem na začátku letošního roku začala válka na Ukrajině, vypadalo to, že tento velký sen se navždy rozplynul. Fotbal šel v tu chvíli zcela stranou. Markův otec a starší bratr dostali bez předcházející vojenské průpravy povolávací rozkaz do armády a očekávalo se, že podobný osud jako další tisíce Ukrajinců potká i nadějného fotbalistu. Ten měl ovšem štěstí v neštěstí. Všiml si ho Kayne Steinborn-Busse, generální ředitel fotbalového klubu Bracknell Town, který se rozhodl, že ho přivede do Anglie.
Marko Podoliak tak nakonec místo na frontu zamířil z Dynama Kyjev do sedmé nejvyšší anglické fotbalové soutěže. „Sám mám tři kluky. Nejmladšímu je osmnáct let a stále ho vnímám jako dítě, které se musí vzdělávat. Podle mého názoru neexistuje žádný správný věk pro to, aby někdo šel do války, natož aby to bylo dítě. Tohle jsem prostě nemohl dopustit,“ vysvětlil Kayne Steinborn-Busse svůj krok v Power of Sport na Eurosportu.
Přesun na Ostrovy znamenal pro sedmnáctiletého mladíka velkou životní změnu. „Jiná země, jiná kultura, jiný jazyk,“ přitakal Podoliak, který měl zpočátku hlavní problém právě s překonáním jazykové bariéry. „Teď už se učím anglicky a je to pro mě mnohem snazší. Můžu se spoluhráči můžu normálně mluvit a vtipkovat,“ podotkl sedmnáctiletý ukrajinský talent, který uhranul celý Bracknell Town nejen svým fotbalovým umem.
„Kopací techniku má bezesporu skvělou, ale zhruba před dvěma týdny jsem ho viděl hrát kulečník s jedním z našich Američanů, a to byl moment, který mě asi nejvíc dostal,“ prozradil Steinborn-Busse. „Dovedu si představit, co se Markovi každý den, každou minutu honí hlavou. Když vezmu, co se v jeho životě děje, je neuvěřitelné, jak dokáže hrát,“ ocenil rodáka ze Lvova s tím, že fotbal mu pomáhá přijít na jiné myšlenky.
To ostatně přiznal i sám Podoliak. „Když hraju fotbal, zapomenu na chvíli prakticky na všechno, dokonce i na probíhající válku. Jsem ovšem hrdý na to, že jsem Ukrajinec,“ nechal se pro Power of Sport slyšet sedmnáctiletý fotbalista, jehož myšlenky ve zbytku času neustále směřují k rodné zemi. „Samozřejmě, že mám obavy o svou rodinu, se kterou jsem neustále ve spojení, voláme si každý den. Je to nebezpečné, protože ruské rakety mohou kdykoliv dopadnout na kteroukoli část Ukrajiny.“
V tomto ohledu čeká Marka Podoliaka zřejmě ještě mnoho dalších psychicky náročných týdnů, možná i měsíců, které bude muset překonat. „Naším úkolem je, abychom se o něj dobře postarali a zajistili, aby byl v co největší pohodě,“ poznamenal Kayne Steinborn-Busse, generální ředitel fotbalového klubu Bracknell Town.
Dokáže Marko Podoliak s touto pomocí naplnit svůj potenciál a jít ve stopách svých slavných předchůdců?
