Frackovo okénko: Poslední telefonát s Ivetou? Mluvila těžce a řekla mi tohle...
14. dubna 2014, 14.30, telefonát s Josefem Rychtářem...
Rychtář: Chce vás ještě Iveta, alespoň uvidíte, jak je doopravdy na tom...
Já: Jo, super, super...
Iveta: Ahoj Pavlíku.
Já: Ahoj, no prosim tě...
Iveta: Ahoj (mluví hrozně pomalu, na záznamu říká toto slovo tři vteřiny, pozn. aut.)
Já: Doufám, žes viděla, jak jsme to uchopili...
Iveta: Musíš mi pomoct.
Já: A co se děje?
Iveta: Musíš mi pomoct, před domem jsou novináři.
Já: (směju se) Ale tak na to jsi snad zvyklá, ne. Prosim tě.
Iveta: Obklíčili barák, jsou zepředu, všude taky.
Já: Takže jako obvykle... Ale Pepa je má nějak pod kontrolou, ne?
Iveta: Ach jo. A jak táta, jak se má táta? (druhou větu říká skoro po slabikách)
Já: Ale jo, jdeme zápas vod zápasu, ale jako dobrý, lepší se pořád, mám tě moc pozdravovat, udělalas mu hroznou radost o těch Vánocích, jak...
Iveta: Musíš ho hlavně pozdravovat, určitě musíš, jo?
Já: Jo, neboj a drž se, prosimtě.
Iveta: Pavlíkuuu... Ahoj... A pozdravuj tátu určitě...