Frej vzpomíná na Malý pitaval z velkého města: Vidím se v televizi a začnu se smát
Pane Ladislave Freji, jaké bylo pro vás natáčení Malého pitavalu z velkého města?
„Vzpomínám na to rád. Byla to hezká práce a štáb byl v podstatě podobný jako u Nemocnice na kraji města. Třeba pan režisér Jaroslav Dudek nebo kameraman Jindříšek Novotný, což byl skvělý chlap. Byl to filmový kameraman, takže si hrál s každým záběrem. A i díky tomu ten seriál vypadá dobře.“
Podíváte se občas na nějakou z repríz?
„Po dlouhé době jsem se zrovna včera díval na jeden celý díl s názvem Jelimánek. Je opravdu vidět, jakou si pan režisér dával práci s výběrem herců. A i ten benjamínek Michal Pešek byl skvělý, krásně to zahrál. Tenkrát jsme byli zvyklí svoje charaktery víc prožívat a prokreslovat. Dnes se to už zkrátka dělá jinak, seriály se sekají jako Baťa cvičky.“
Těsně před natáčením jste měl zdravotní potíže…
„Do poslední chvíle jsem ležel v nemocnici v Motole. Zlobila mě slinivka, měl jsem s ní velké problémy a hrozila i operace. Dost mě trápila. Nakonec se ukázalo, že to byl problém spojený se žlučovodem. Měl jsem špatný žlučník, vyoperovali mi dva kameny velké skoro jak lískové ořechy. Pak se to upravilo a bylo to v pořádku. V prvních dílech Pitavalu jsem ale vypadal jak z kozy duch. Nebylo to dobré, ještě rok jsem musel držet velice přísnou dietu, takže jsem byl hodně pohublý.“
Lidé u obrazovek ale nic nepoznali.
„Asi si toho nevšimli. Ale vzpomínám na to, jak jsem první den natáčení přišel do maskérny zarostlý ještě z nemocnice. Stál tam jeden z policejních poradců, snad bývalý skutečný náčelník kriminálky, podíval se na mě a přikázal, že všechen porost musí dolů, že takhle by jeho podřízení nevypadali. S panem režisérem jsme to usmlouvali aspoň na to, že mi nechali knír, kvůli kterému vypadám jako sňatkový podvodník. Pak jsme měli besedu s kriminalisty a všichni do jednoho byli samozřejmě zarostlí a vousatí. Dnes se na to dívám s humorem. Když se vidím s tím knírem, tak se vždycky málem počůrám smíchy.“
Zákaz opalování
Divákům se seriál líbí dodnes.
„Od režiséra jsme všichni pro hlavní postavy byli dobře vybraní. Od největšího mladého ztřeštěnce až po zkušeného kriminalistu Vlastíka Haška. Ten byl taky bezvadný. Moc se mi v tom líbil. Byl to kliďas, úplně z něj čišela zkušenost. Každý mu ji musel uvěřit.“
Takže podle vás za úspěch může scénář a casting?
„Ano. Přikládám to i tomu, že lidské osudy těch jednotlivých aktérů byly hezky postavené a prokreslené tak, že to i dnes zaujme hodně diváků. Nebylo tam žádné obecné žvanění. Bylo to o lidech. Je to velká zásluha nebožtíka Jaroslava Dietla. Takový scénárista dnes už není. Scénáře, které se dnes píší, bývají často rychlokvašky. To se ale nedá nic dělat. Taková je doba. Ale dnes je mi sympatická třeba Policie Modrava. To je poklidný seriál, který je víc o lidech. Mám tam kolegu Jarouška Satoranského, kterého mám velice rád. Má něco za sebou, má osobnost, navíc jeho figura je dobře napsaná. Takové věci diváky chytnou.“
Pitaval se prý točil v hostivařských ateliérech, kde jste byli kvůli světlům maskovaní nabílo.
„Interiér se točil ve studiu, jen záběry, kdy jsme měli například výjezd, se dělaly před dejvickou kriminálkou. Ano, v ateliéru nás bílili. Pamatuju si, že tenkrát produkce například bazírovala i na tom, že jsme se nemohli ani opálit. Nedalo by se to zakrýt tělovým make-upem, vypadali bychom jako mrtvoly a na kamerách by to vyšlo barevně špatně.“
Měli jste tehdy před natáčením čtené zkoušky?
„To zase ne, ale poctivě jsme se na to připravovali. Tenkrát se točilo tak, že se postavil záběr, režisér rozestavil kamery, byla herecká zkouška, samozřejmě jsme už text museli umět, pak se jel záběr, který trval třeba i několik minut. Dnes se točí i po replikách. Vývoj jde jinak, vše je uspěchané, vše se musí udělat rychle.“
Socialistické zelinářství
Vybaví se vám nějaká historka z natáčení?
„V první sérii třeba bylo vykradení zelinářství. Říkal jsem si, že je dobře, že to lidé vidí, jak to tehdy vypadalo. V krámě byl jeden regál. Cibule, dole brambory, sem tam nějaká okurka a nic víc. Je to rozdíl proti Ženě za pultem, tam zase narvali regály zbožím, aby našemu socialistickému zelinářství dodali nějaký ksicht. Skutečnost byla jiná. Mně, starému chlapovi, nikdo neuvěří, že jsem svůj první banán jedl až v osmnácti letech.“
Pamatujete si na svůj honorář? Jiří Krampol nám v rozhovoru říkal, za první sérii deseti dílů dostal 68 tisíc korun.
„To je možné. Za jeden díl jsme mohli mít tak do osmi tisíc korun. Ale přesně si to nepamatuju, přece jen je to už dlouho.“
Jak se do seriálu dostala vaše zesnulá paní Věra Galatíková, která hrála partnerku Rudolfa Hrušínského?
„To byla volba Jaroslava Dudka. Dnes obsazuje producent a dramaturgie, režisér přijde k hotovému obsazení, sám na to nemá žádný vliv. Tehdy to bylo výsostné právo režiséra, pokud ale dotyčný herec neměl zaracha.“