GLOSA: Láďa Vízek kvůli řečem o Janktově orientaci nezaslouží zatracení, ale útěchu
GLOSA: Někdejší fotbalová hvězda Láďa Vízek (68) se v posledních dnech dopustil řady neuvěřitelných vyjádření jak vůči vyoutovanému sparťanovi Jakubu Janktovi (27), tak vůči menšinové orientaci vůbec. Stal se okamžitě nepřítelem číslo jedna liberálního Twitteru. Osobně mám pro něj kupodivu docela pochopení. Názorová generační propast mezi ním a Janktem je obrovská.
Ladislav Vízek: Co má proti gay komunitě
Podle internacionála Ladislava Vízka homosexualita nepasuje do přírody, jak řekl v Událostech, komentářích, v nedělním pořadu 168 hodin následně vyslovil další větu, za kterou nesklízí chválu: „Radši bych o tom nevěděl, v naší době taky byli a taky o nich nevím.“
Pro eXtra.cz pak sdělil, že mu je jedno, „jaký je Jankto buzerant“, že „pohled na pusinkující se muže je hrozný“, tanec dvou gayů považuje za „ujetý“.
Zní to asi jako čistá homofobie a být mu o dvacet let méně, tak bych ho za homofoba taky považoval. Myslím, že my padesátníci jsme už názorově většinou dost jinde. Jenže podle mě Vízek s ohledem na svůj věk a své zážitky za svá vyjádření prostě moc nemůže.
Bez urážky řečeno: živil se nohama, není to žádný atomový inženýr, a také je v jakémsi informačním vakuu. I jeho vyjadřování prokazuje, jak bylo důležité, aby Jakub Jankto zveřejnil, že je gay. Fotbalisté jsou naoko všichni velcí „kanci“, holkaři, v kabině do sebe od rána do večera drsně rýpají, samozřejmě většinou něco v souvislosti s homosexualitou. Slovo „buzerant“ tam asi padne častěji než výrazy jako „fotbal“ nebo „mičuda“.
Generační rozdíl
A co je hlavní, a také jsem to Vízkovi při našem povídání řekl: jsem vůči jeho názorům docela smířlivý kvůli tomu, že je úplně jiná generace, pro kterou je těžší přijímat „novoty“.
Představa, že by kdysi, za hlubokého socialismu, v Dukle Praha přišel někdo za Ladislavem Vízkem a jeho spoluhráči a oznámil jim, že je gay, je naprosto nemyslitelná. Vyobcovali by ho okamžitě z klubu, z Prahy, ze sportu vůbec. Bylo to tabu, nemluvilo se o tom, považovalo se to proto za něco až „odporného“.
I po kariéře se Ladislav Vízek stýká vesměs jen s dalšími čutálisty, celý život žije v jednom kolektivu. Asi ani v rodině nikoho jinak orientovaného nemají, protože kdyby ano, věřím, že by si dostudoval své zásadní neznalosti, když se třeba divil, že homosexualita je něco, co tito lidé nemohou ovlivnit, že je vrozená. Myslel si, že se určuje v dětství.
Nikdy neměl potřebu si nic takového zjišťovat. Je to možná v dnešní době trošku ostuda, ale s tím se nedá nic dělat.
Kdo mu pomůže?
Zatracovat ho za dnes již předpotopní myšlení mi přijde jako nesmysl. Pokud má pana Vízka někdo z jeho kamarádů rád, bylo by lepší se s ním posadit, dlouze s ním poklábosit, zkusit mu ukázat trochu tolerantnější pohled na věc, klidně ho seznámit i s nějakými LGBT holkami a kluky, aby sám viděl, že to nejsou nějací podivní imaginární lidé. Jsou stejní jako každý jiný. Dobří i strašní. Prostě podle mě potřebuje dostat šanci. I když to bude těžké, protože v určitém věku se člověk už nechce měnit.
Jenže tento exfotbalista prostě nemá vypěstovanou nenávist. Nemohl si ji vypěstovat, když fakt nikoho takového nezná. Chybí mu zkušenost. Jen ví, že normální je v jeho okruhu přátel nadávat a opovrhovat. Když i po případné osvětě bude říkat stejné věci, tak to bude už jiná písnička.
Určitě je lepší zkusit si s ním povídat než vylévat na něj kýble znechucení. Každopádně už ale neplatí, že to pan Vízek tak s tou přírodou nemyslel. On zkrátka vůbec, ale vůbec neví…