Trendy
válka na Ukrajině Survivor 2025 Český lev 2025 Donald Trump

GLOSA: Mádlovy skvělé Vlny navztekaly Putinovy fanoušky. Proruským Čechům a trollům se film vůbec nelíbí

Jiří Mádl dostává čočku za film Vlny s protiokupačním poselstvím.
Zdroj: Se souhlasem Dawson Films, Tomáš Martínek/eXtra.cz / koláž: eXtra.cz
Předchozí Další
+ Dalších 21 fotografií
GLOSA

Stačí natočit připomínku toho, jak se historicky pravidelný agresor Rusko chová k mírumilovným zemím, jak si vymýšlí fašismus tam, kde není, a jste za třídního nepřítele. Své by o tom mohl vědět Jiří Mádl, jehož naprosto skvělé Vlny dostávají nejen proruské trolly, ale i skutečné proputinovské Čecháčky do infarktových stavů. Snaží se pak úspěšný snímek i jeho tvůrce pozurážet, jak jen to jde.

Vlny dominovaly na Českém lvu

Tito lidé se nejdříve radovali, když film Vlny neuspěl zas až tak moc na Cenách kritiky, šumivé víno Igristoje zvesela bouchali poté, co nedopadla užší nominace na Oscary. Drtivý počet ocenění na Českém lvu proto pak psychicky málem nezvládli.

Hlavně český Facebook jako by explodoval pod návalem tisíců často extrémních odsudků.

Diskutující, ať už ti reální, či z ruských trollích farem, zkoušejí nejrůznější taktiky: přiznat, že fandí ruskému okupantovi, když stále ještě žije řada pamětníků jeho zločinů v roce 1968, to by nebylo moc šikovné a u nás by to fakt nemělo šanci.


Taktiky, jak ponížit Mádla

Proto nenápadně shazují Jiřího Mádla. Papouškují například už otřepané legrační výtky o tom, že tu dobu nezažil, takže o tom nic neví a nemůže o tom točit. Sám Jirka to při Lvech trefně shodil zmínkou, že také film Gladiátor je skvělý, a i když je jeho režisér Ridley Scott starý, tak zas až tak moc taky ne.

O věk skutečně nejde. Jde o přístup k tématu. Existuje mnoho třikrát starších a desetkrát víc hloupostí tvrdících lidí, než je talentovaný filmař Mádl, do jehož věku se někteří navážejí.

Kdyby natočil, jak nás statečná sovětská armáda osvobodila od nebezpečí západního imperialismu a znovunastolení nacistického režimu, tak by to sice byla lež na desátou, ale tito proruští kritici by byli do filmu zamilovaní.


Vadí absence kritiky Ukrajiny

Takhle si aspoň stěžují, že film je údajně historicky nepřesný. Není to samozřejmě dokument, takže každý detail pasovat nebude, ale podstatu vystihl věrně.

Jiní zase zlehka zkoušejí povzdechy nad tím, že film je slabý umělecky, hereckými výkony a podobně. Přiznat skutečnou motivaci hanění, za to se stydí.

Ta může být v zásadě hlavně dvojího druhu: obdivovatelům krvelačného Ruska se nelíbí připomínat, že bratrská pomoc bylo ve skutečnosti bratrovražedné a nelegální napadení, okupace, dále jsou vzteky bez sebe, že to nemohou otočit proti dnes napadené Ukrajině.

Jejich nesmyslné (a ruskou propagandou vymyšlené) řeči o tom, jak nás vlastně tehdy v roce 1968 přišli okupovat hlavně Ukrajinci, jim většina inteligentních lidí „nežere“.

Většina totiž jistě ví, že Ukrajina rozhodně nebyla svobodnou zemí, vůbec o ničem rozhodovat nemohla. Byla součástí Sovětského svazu, na rozdíl tedy třeba od Rumunů neexistovalo, že by ukrajinští členové sovětských jednotek mohli odmítnout poslušnost.

Takže film neslouží zájmům Moskvy ani v tomto ohledu, což pochopitelně proruské diskutující rozčiluje.

Vlastně je tu ještě jedna věc: především různí antisystémoví voliči Mádlovi nemohou zapomenout dávnou a již zapadlou a podle mě spíš méně povedenou kampaň Přemluv bábu, přemluv dědka, jež měla sloužil k odrazení starších spoluobčanů od volby levice (například otevřeně proruské komunisty a dnešní Stačilo!). Od té doby Jiřího někteří nenávidí až na půdu. Pro určitou část proruského národa byla kampaň jako hadr na býka.

Nechutné ponižování

Další taktikou je použít vlastní slova demokratů proti nim: totiž psát nesmysly o tom, že Mádl je poslušný propagandista, že se nechal koupit současným režimem, normalizační kinematografie hadr. Je to dost chucpe, srovnávat onu dobu nesvobody s dneškem, kdy opravdu žádný režim nedává pokyny, o čem a jak se mají točit filmy.

Na rozdíl od tehdejších sovětských cenzurních úřadů, které nedovolily ani zrnko pravdy, se nic takového dnes opravdu neděje, ať už šiřitelé fake news a hoaxů, kterým sociální sítě mažou jejich nesmyslné posty, budou tvrdit cokoli.

Ale chápu, že nechtějí svobodu projevu pro umělce vystihující pravdu.


Tvrdý a pravdivý zásah Vln

Sám jsem film donedávna neměl šanci zhlédnout, ale když jsem se dočetl o milionové návštěvnosti a četl stovky komentářů od nenávistí pukajících diskutujících, bylo mi jasné, že Jirka musel udeřit hřebíček na hlavičku. Že ukázal v plné nahotě to, co dotyčným vadí.

Že živě připomněl, jak nechutná ta doba v područí Rusa byla. Jak je nemožné jim věřit jako partnerům v diplomacii, v čemkoli na úrovni státu, což se dodnes stále potvrzuje.

A pondělní zhlédnutí bijáku mi to potvrdilo. Ne, nebyl to podle mě film až tak extrémně mezinárodně mimořádný, že by zasluhoval Oscara. Ale byl výjimečný na naše podmínky a díky své přístupností i mladým o to víc fantastický.

Ještě dlouho ve mně zůstane ta pachuť a zdůraznění toho, proč řada z nás má po právu v neoblibě i dnes válčící a stále roztahovačnou moskevskou hordu.

Doporučené video: Rozhovor s Jiřím Mádlem

Už jen proto je moc dobře, že Vlny vznikly, že uspěly, že na ně chodí celé školy a že mezi studenty rezonuje. Ukazuje jim, kam by nás dotáhli někteří naši politici, kteří rozpínavé Rusko a Putina brání nebo bagatelizují. Třeba rovnou lžou o tom, že chudáci Rusové byli k útoku donuceni okolnostmi. Jistě, asi jako Adolf Hitler musel obsadit Sudety kvůli zákeřnému Československu.

A když Vlny svou silou zásahu vytáhly z děr i boty chrlící proruskou nenávistnou propagandu, i to je dobře. Aspoň se proti ní obrníme a připravíme se na její další útoky.

Václav Šanda ze Survivoru po zradě Michaela: Nechci ho v životě vidět, říká tvrdě

Související články

Další články

Nejnovější kauzy