GLOSA: Nevyléčitelný komplex Slováků. Nedokáží si přiznat, že je Češi před 100 lety zachránili
Ohromná vojenská přehlídka na Evropské třídě, slavnostní otevření Národního muzea nebo velkolepý ohňostroj. To jsou jen střípky toho, jak se o víkendu v Praze a dalších českých městech slavil vznik svobodného Československa
Před 100 lety vyvrcholily snahy domácího i zahraničního odboje v čele s Tomášem G. Masarykem Česká touha po svrchovanosti pramenila z hluboké minulosti, kdy obyvatelstvo v historických zemích utlačovali rakouští monarchové. Tehdy zaostalé Slovensko trpělo pod nadvládou Maďarů. Cesta společného soužití byla uspokojivým řešením a vysvobozením ze spárů mocnářství.
Před rodícím se Československem stály nelehké úkoly. Vedle územních nároků Polska a Maďarska, s nimiž se musela vypořádat armáda složená z legionářů, to byl i fatální stav na Slovensku. Průmysl takřka neexistoval, zemědělství zaostávalo a kromě slovenských elit se vzdělanost nehýbala z bodu mrazu. Přišli Češi a za 20 let udělali z v nadsázce pustiny relativně vyspělou krajinu.
Kudla do zad
Češi vždy vnímali Československo jako svou zemi. Zemi, kterou mají společnou se Slováky. Až na výjimky, jejichž neexistence je nemožná úplně ve všem, nedělali mezi dvěma národy rozdíly. Jenže Slováci to tak nikdy nebrali. Historická zkušenost ukazuje, že využili společný stát jako nástroj k získání svého vlastního.
V celé nahotě se to projevilo už během druhé světové války. Klerofašistický Slovenský štát a kolaboraci s nacistickou Třetí říší hasili "bratia" Slovenským národním povstáním. Jakkoliv mohlo být upřímné, nelze se zcela ubránit dojmu, že k němu došlo ze strachu stanout na straně poražených. Odbojáři zajistili, že se Slováci opět jako součást Československa ocitli na straně vítězů.
Ani období komunistického temna nezabránilo, aby to Slováci vzali ráz naráz. Vynutili si federaci a i dnes je realitou, že Slovák žijící v Praze je schopen vyčíst Čechovi, že Slovensko za společného státu na Česko doplácelo. "Vy jste z nás ždímali peníze a kvůli vám nemáme ani metro," řekla autorovi článku mladá dívka, která očividně příliš historických pramenů nenastudovala. Není tajemstvím, že za éry Gustáva Husáka byla industrializace v plném proudu a na Slovensko proudila více než polovina federálního rozpočtu. Tak proč ty výčitky?
Na Slovensku Čechy nechceme
Často se uvádí, že rozchod dvou republik v roce 1992 by se s referendem nekonal. Z dnešního přístupu Slováků už to tak ale nevypadá. Vztahy obou zemí jsou sice na výborné úrovni, zášť mezi obyčejnými občany však stále nevymizela. A nutno podotknout, že častěji pramení z východní strany hranice.
Víkend ukázal, že Češi nad všemi křivdami minulosti dokázali mávnout rukou. Při promítání na Národním muzeu na fasádě historicky cenné budovy zavlála jak česká, tak slovenská vlajka. Češi se k tomu postavili smířlivě, tak jako pokaždé. Slováci slavili až 30. října. A nikoliv vznik společné republiky, ale podepsání Martinské deklarace, kterou se Slováci připojili k Čechům. Neslaví společné úsilí, ale jenom to svoje!
Společná minulost vymazat nejde. A tahle slovenská snaha je smutná, urážející a neomluvitelná...