GLOSA: Vykoupení Jiřího Ovčáčka. Nejhorší mluvčí historie se marně snaží spravit si reputaci
Zhruba devět a půl roku působil Jiří Ovčáček (44) jako mluvčí prezidenta Miloše Zemana (78). Ponižoval různé názorové protivníky svého guru, a coby nižší státní úředník se dokonce drze pouštěl i do vysoce postavených politiků. Krátce před šéfovým i svým koncem ve funkci nyní hledá odpuštění. Žádné ale nedostane. Národ totiž nemá Alzheimera.
Jiří Ovčáček: Ostuda své profese
Ať se na mě Jiří Ovčáček nezlobí, ale z celého jeho působení necítím profesionální výkon funkce mluvčího, jak je normálně obvyklé, spíš ve mně vyvolával pocit uctivého služebníčka, který tu přeneseně donese hozený klacíček, tu si přiběhne pro pohlazení a vděčné podrbání za ouškem. Prostě jako někdo, kdo se chce svému šéfovi natolik zalíbit, že udělá spousty věcí, které jsou v jeho oboru zcela přes čáru, ale jemu je to fuk.
Ovčáček se prostě opil mocí, kterou mu svěřil jeho podle mě škodolibý „majitel“. Díky Miloši Zemanovi mohl zhruba osm let beztrestně házet pomyslné slovní „kemry“ po všech, kteří mu byli nesympatičtí. Ani jeden si neuvědomili, že celý prezidentský úřad je důležitá, vznešená a noblesní pozice, a udělali z něj místo toho zahulenou a pivem a lacinou kořalkou zapáchající putyku.
Drtivá většina kopáčů, asfaltérů, popelářů, uklízeček, prodavačů a lidí dalších profesí by zvládla pozici mluvčího prezidenta republiky mnohem lépe než sám Ovčáček. Za dobu od revoluce jsem horšího tiskového reprezentanta státní instituce opravdu nezažil. A že jich bylo pár zvláštních.
Nesoudnost
To Jiří přišel s výmyslem, že jeho prací je nejen prezentovat stanoviska a bránit výroky hlavy státu, ale bránit i samotného Miloše Zemana, v Ovčáčkově provedení za cenu jakékoli metody, která zcela překračovala mantinely jeho funkce.
Může se stokrát obhajovat tím, že svou práci odváděl tak, jak si ji přál vykonávat Miloš Zeman, protože pokud by to tak opravdu bylo, každý soudný mluvčí s páteří by takové zadání samozřejmě odmítl.
„Proč bych se měl pouštět do lidí, kteří vás nemají rádi? Mám nějak učesávat a šířit vaše vyjádření, ne se stát vašim trhačem,“ řekl by pravděpodobně někdo, kdo ví o práci mluvčího víc než Ovčáček.
Jiná liga Ladislav Špaček
Když si člověk vzpomene na profíka Ladislava Špačka, pak je to jako srovnávat model autíčka Favorit se závodním Ferrari, kde je samozřejmě mluvčí Václava Havla italský bourák.
Dnešní pan Etiketa měl mezi novináři autoritu, ale hlavně proto, že s nimi jednal na rovinu a stejně tak, svědomitě a s velkým nasazením, dělal svou práci (tedy tak, jak je v celém západním světě normální).
A hlavně: nemluvil za Ladislava Špačka, ale za hlavu státu. Proto o něm nevznikla žádná divadelní hra. Měl být vidět i být neviděn a to plnil dokonale. A věřím, že kdyby od něj chtěl prezident Havel zveřejňovat nějaké nepřijatelné výroky, odmítl by je vyslovit. Zato Jiří Ovčáček je zkrátka jiná liga.
Výběr z Ovčáčka
Připomeňme si některá z jeho vyjádření:
„Tolerance není o samolepkách. Vládní Hate Free Culture nenávist ve společnosti soustavně rozdmýchává. Za peníze daňových poplatníků.“
„Pražská kavárna se fašizuje.“
„Nějaký dobytek zneuctil pomníček osvoboditelů naší vlasti před Pražským hradem. Emanuel Moravec se radostně směje v pekle.“ (reakce na posprejování pěticípé sovětské hvězdy Rudé armády v roce 2018).
„Fašistické svině, které jsou v české společnosti čím dál hlasitější – za mlčení většiny politiků – definitivně zničily pomníček osvoboditelů před Pražským hradem, který jsem nedávno pomáhal čistit.“ (reakce na pozdější odstranění hvězdy).
Často používal výrazy vyhraněné části společnosti jako „demožumpa“, „lepšolidi“, „fašistická spodina“ a podobně. Lidem na Twitteru klidně napsal, že jsou „dobytek“ a „svině“. Jiřího Dienstbiera si dovolil nazvat „vzteklým štěnětem“, Mariana Jurečku „prasetem“. Když proruského Zemana v roce 2017 za jeho výroky kritizovali ukrajinští politici, označil jejich názory za „skřeky z neandrtálské jeskyně“. Že si otvíral ústa i na expremiéra Bohuslava Sobotku, to určitě už nikoho nešokuje.
O Ovčáčkových urážlivých tweetech vznikla dokonce nejedna diplomová práce.
Odebral důstojnost prezidentství
Člověk nemusí být vzdělanec, nemusí znát podrobně obsah práce tiskového mluvčího, aby věděl, že to vše bylo za hranou všech hran.
A nepomůže žádná výmluva, že jen bránil svého šéfa, protože ten se často choval tak, že reakce na sebe přivolával. A hlavně: Ovčáček je jedním z přímých viníků absolutní ztráty důstojnosti prezidentského úřadu za dobu vládnutí jeho bosse. Mám dojem, že horší by na jeho místě snad byl už jen nějaký člověk v poslední fázi alkoholismu.
V roce 2021 se „zlil jako ruský mužík“ a měl z toho takovou ostudu, že od té doby se konečně přestal chovat jako nedospělé dítě. Od toho okamžiku naopak spíš systematicky mlčel. Opět nevykonával funkci, kvůli které jsme ho my všichni platili, ale aspoň už neurážel. Sem tam jsme se místo odpovědí na otázky dozvěděli nějaký žalm (viz článek na G.cz), což mě fascinuje, jak se redaktor komunistických Haló novin, který horlivě obhajoval myšlenky partaje, dostane až k víře, ale prosím, to je jeho věc. Jenže její prezentace nepatří k mluvčím Hradu.
Prozřel a kaje se?
Teď, když už to má za pár, když ve čtvrtek budeme mít nového prezidenta Petra Pavla, začal Jiří Ovčáček najednou obrážet jedno interview za druhým, pomalu se kaje, že přispíval k agresivitě ve veřejném prostoru, jak řekl například Jiřímu Strachovi v jeho pořadu Se Strachem Nacafe (viz Stream.cz).
Což není pravda, on tu agresivitu vytvářel a vířil, on byl strůjce spousty neprofesionálních vyjádření, která na dlouho poškodila čest všech mluvčích, kteří se za něj právem stydí, jak vyplynulo z textu Aktuálně.cz. Jeho dnešní slova alibi a prozření ale nepůsobí moc přesvědčivě a hlavně přišla pozdě a po příliš mnoho ponižování stovek, možná tisíců lidí. A stejně se ukázalo, že pokora byla jen hraná, což nám krásně předvedl v povídání pro Seznam Zprávy.
DOPORUČENÉ VIDEO: Jiří Ovčáček se svou ukrajinskou manželkou.
Zkrátka a dobře: lidé si ho sice budou pamatovat, byl výrazným mluvčím prezidenta, ale divil bych se, kdyby na něj někdo vzpomínal v dobrém. Od národa vykoupení čekat nebude, zpackal, na co sáhl a svou práci dělal nepřijatelně.