Hana a Dalimil Dvořákovi věnovali 200 milionů do vědy: Přiznali, že kdysi vyšli jen stěží
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se odhodlali k neobvyklému činu. Na české poměry neuvěřitelnou částku 200 milionů korun věnovali na vědu. Jejich Experientia patří mezi desítku nejvýznamnějších soukromých nadací u nás. Peníze ale tito chemici neměli vždy, naopak dokonce i žili od výplaty k výplatě.
Na konci 80. let minulého století nebyli chemici placeni moc dobře. „Tehdy z platu vědeckých pracovníků naše čtyřčlenná rodina jen stěží vyšla,“ uvedla paní Hana pro web Aktuálně.cz. „Dělnické profese byly tehdy preferované. Já jsem bral nějakých dva a půl tisíce korun. Před revolucí se to mírně zvedalo, ale stále to bylo pod hranicí průměrného platu,“ doplnil svou manželku pan Dalimil.
Starosti o finance rodinu přestaly tížit v momentě, kdy manželům začaly chodit licenční poplatky z látek, která Hana Dvořáková pomohla vyrobit. „Ze začátku, to nebudeme zastírat, to bylo příjemné. Velmi rychle jsme ale zjistili, že při našem způsobu života, našich prioritách a koníčcích nejsme schopni takové sumy smysluplně utratit,“ vysvětlila paní Dvořáková.
Lyžování, chalupa, bydlení pro děti i dobré skutky
Manželé uznávají, že jim peníze daly větší svobodu. „Jezdili jsme více lyžovat do Francie a zrekonstruovali jsme si chalupu. Dětem jsme pořídili bydlení. Tohle všechno bychom sice asi dělali tak jako tak, ale díky těm penězům bylo vše jednodušší,“ dodala vědkyně.
Hana a Dalimil Dvořákovi svou rodinu zaopatřili a peněz měli stále dost na to, aby s jejich pomocí mohli konat dobré skutky. Jejich první příspěvek byl milion korun nadaci Člověk v tísni. „Uvědomili jsme si, že nejsme typ lidí, kteří by si kupovali drahá auta nebo jezdili na cesty kolem světa. A v tu chvíli jsem v televizi viděla záběry z postižených oblastí a jak tam Člověk v tísni pomáhá,“ doplnila paní Hana.
Investice do chemie
Manželé darovali 200 milionů vlastní nadaci, za takovou sumu by si mohli pořídit téměř vše, na co by jen prstem ukázali. To prý ale nechtějí. „Nejde to dohromady s naším způsobem života, který si nepřejeme měnit. Máme tady práci, nenáročné koníčky i přátele, o které bychom nechtěli přijít. V tomhle světě se nám žije dobře,“ řekla paní Hana. „Navíc, když se občas dostaneme do společnosti nějakých movitých lidí, necítíme se tam úplně nejlépe. Jednoduše to není svět pro nás,“ doplnil pan Dalimil.