Helena Třeštíková pro eXtra.cz o svém filmu Anny: Pikantnosti o hlavní postavě
Režisérka Helena Třeštíková (72) v exkluzivním rozhovoru pro redakci eXtra.cz promluvila o svém dokumentu Anny i o tom, jak sama psychicky zvládá těžké lidské osudy, jejichž je svědkem.
Helena Třeštíková a její dokument o prostitutce Anny
Režisérka Helena Třeštíková (72) uvedla v červnu 2021 do kin nový dokument Anny, který se nyní dočkal i své televizní premiéry. Časosběr pojednává o sexuální pracovnici, která se svou profesí začala až v poměrně pokročilém věku. Do srdce noční Prahy vyrazila lovit první klienty, když jí bylo 46 let, ty pak obšťastňovala třeba ještě v třiašedesáti. Proč? Prý aby měla na přilepšení vnoučatům. Sex každopádně Anny bavil.
Rodina moc dobře věděla, čím se Anny živí, a přijali to. Psychické problémy se jim ale nevyhnuly. Dcera i vnučka Anny skončily v psychiatrické léčebně. Vnučka se několikrát pokusila vyskočit oknem ze čtvrtého patra. S rodinou ale režisérka v kontaktu nebyla, o smrti Anny se dozvěděla až z Rozkoše bez rizika.
Co pro vás Anny reprezentuje?
Anny sama sebe označovala ze dělnickou třídu, což mi přišlo roztomilé. Je to žena, která se pere se životem a ať se děje, co se děje, snaží se ze své mizérie (chudoby) dostat. Když jsme se seznámily, byla už rozvedená, hledala si práci. Tu našla na veřejných toaletách. Tam byla po celou dobu a zároveň i při tom sháněla jiné práce, čistila vagony anebo třeba prodávala v obchůdku. Kamarádka jí nabídla, že by spolu mohly zkusit šlapat, a tak se do toho vlastně Anny pustila. Nebyl to pro ni asi hlavní zdroj výdělku, sama říkala, že to dělala, aby mohla přilepšit vnoučatům, což je roztomilé.
Anny byla žena lehce na okraji společnosti, ale já mám pocit, že každý lidský život je zajímavý. A mým úkolem a cílem je v něm tu zajímavost objevit.
O manželovi Anny toho v dokumentu mnoho nepadne.
Manžel z Turecka byl obchodník a manželství se rozpadlo, což Anny hodně mrzelo a nechtěla pak o tom už ani mluvit, reprezentoval pro ni totiž jakousi naději.
Jak jste si Anny vybrali?
Já pracovala od roku 1996 do roku 2001 na filmu o společnost Rozkoš bez rizika, což je nezisková organizace, která pomáhá sexuálním pracovnicím. Ten snímek byl ale hlavně o šéfce tohoto sdružení, o doktorce Malinové, a zároveň jsme do něj zachytili i tři klientky a jedna z nich byla právě Anny.
Anny mnohdy komentuje drogy. Sama se jich nikdy nedotkla?
Já myslím, že ne, protože byla ještě z té starší generace. Ale na druhou stranu byla zase silnou kuřačkou, což ji vlastně i zabilo, protože zemřela na nedostatečnost plic. S plícemi měla totiž letité problémy. Hlavní rada byla nekuř a to Anny bohužel nešlo. Kouření se nebyla schopná vzdát. To byla její hlavní neřest. Alkohol pila, ale rozhodně to nebyla žádná alkoholička.
Jak dlouho se Anny živila svým tělem?
Začala ve 46 a skončila v 63. Do té doby klienty měla, i když asi ne nijak masivně. Když jsme s kamerami stáli na ulici, zřejmě jsme i byli taková překážka pro to, aby někdo zastavil. Já totiž navíc ani nejsem ten typ, co by se hnal za lacinými senzacemi. Kokrétně jsme nikoho z klientů tedy nenatočili.
Dcera s vnučkou jí skončily v psychiatrické léčebně. Psychiku silnou mít musela.
Byla velmi silná osobnost a hlavně také nezlomná. Byla z těch lidí, co svoje překážky nějak vnitřně zpracují a pak už jen razí heslo: A jede se dál. Při posledním telefonátu, kdy ležela v nemocnici, mi řekla: "Už to bude dobrý, půjdeme na kafe."
Vaše povolání musí být psychicky nesmírně náročné, jak se s tím vyrovnáváte?
Musím. Je to moje práce, dělám to dobrovolně, musím se s tím naučit žít. Podívejte se na lékaře, který operuje nějaké těžké případy. Taky se s tím musí denodenně vyrovnávat. Tak si prostě nemůžu stěžovat. To je součást mé práce, že čelím psychicky náročným situacím a musím to zpracovat, nezhroutit se a brát to tak, že i takovéto příběhy a životy jsou součástmi našeho života. Každý člověk má svůj příběh, i váš soused.