Helena Zeťová OBĚTÍ ŠIKANY kvůli drogám Terezy H.! Češkám takhle ale otravují život po celé Evropě
Na někoho možná kvůli hlubšímu hlasu a tetování působí drsně a nepřístupně, že by se jí skoro leckdo mohl bát oslovit. Ve skutečnosti je to ale velmi srdečná a citlivá žena. Zpěvačku Helenu Zeťovou, která už víc než osmnáct let pendluje mezi Řeckem, kde převážně bydlí, a Českem, jež jí zajišťuje zdroj obživy, v poslední době můžeme v domovině vídat mnohem častěji. Co nám řekla o sobě, o lásce, soukromí a práci?
Poslední dobou mi připadá, že jste víc v Čechách než v Řecku. Hodně práce?
Moje léto je hudba, hřiby, sem tam pivko s přáteli. Prostě pohoda. Spoustu času trávím ve studiu, v říjnu mi po deseti letech vychází nová deska. A hlavně hodně zkouším s kapelou. Často jsem jezdila na vystoupení sama, zpívala jsem na half-playback (hudba jde ze záznamu, zpěv naživo – pozn. red.) nebo nárazově s pár lidmi, kteří se ale hodně střídali. Takže když jsem si teď sestavila vlastní band, je to pro mě velká změna. Ty songy zní neskutečně. Perfektně nám to šlape. Sedli jsme si, je tam chemie. Poctivě se chystáme na 18. srpna na můj svátek. Ten den totiž máme první koncert na Paráda festu na Konopišti, kde už vypálíme i nové věci.
Když jste mluvila o té chemii: nepůjdete ve stopách Ewy Farné, která si našla manžela Martina právě mezi svými muzikanty?
Ne, všichni kluci jsou ženatí. To byla podmínka, aby mohli v kapele být. (směje se) Já se opravdu do žádného vztahu neženu. Naprosto mi to vyhovuje tak, jak to je teď. Je to sice hrozné klišé, říkají to všichni, ale s bývalým přítelem jsme byli spolu strašně dlouho. Doteď jsme v kontaktu, máme to teď jako brácha a ségra. Tak to chce čas. Ani se mi nijak nezapalují lýtka, pohlcuje mě opravdu jen práce. Ta kapela mě opravdu strašně nakopává. Je to úplně jiný a strašně mě to baví.
Na desce budou písničky, které souvisí právě s obdobím kolem rozchodu, že?
I dřív jsem měla krásné texty, ale moc se netýkaly toho, co jsem ve skutečnosti zažívala. Na novou jsem už ale napsala i já pár věcí v nejsilnějším emocionálním rozpoložení. Texty mi píše taky Američan Ian Kelosky, velmi kreativní člověk. Zadávala jsem mu témata a říkala mu, co jsem cítila, když jsem sama skládala. Tyhle písničky tedy budou úplně opravdu o mně. Bude to dospělejší album.
Ještě zpátky k soukromí: Máte za sebou tři vztahy s Řeky. Nezapověděla jste si do budoucna po všech zkušenostech s nimi tyhle vztahy?
Takhle to nemám. Jestli půjde o Čecha nebo Řeka, to vůbec neřeším. Kde se zabouchnu, tam to bude. Kdyby přišel někdo z Aljašky a byla by to láska na první pohled, přestěhuju se. Jsem ta, která jde za láskou. A taky pro mě není moc důležitý vzhled. Ten dnes řeší všichni, ale toho, co mají lidi v hlavě, si moc nevšímají. Mám to opačně. Všímám si spíš hlavy než huby.
Kdy nám zase utečete do Řecka?
Odtamtud jsem se vrátila před pár týdny. Určitě tam zase někdy pojedu, ale teď nemám žádný důvod. V Čechách mi to momentálně vyhovuje, mám se tu výborně.
Je vlastně strašně fajn být rozkročený mezi dvěma zeměmi. Můžete si vybírat, která vám zrovna vyhovuje…
Přesně tak. Obrovská výhoda je, že se kdykoli můžu sebrat, vzít psa a za chvíli tam jsem autem.
Tím pádem asi hodně zrovna kvůli tomu oceňujete Evropskou unii a volný pohyb osob.
To určitě. A cesta je naprosto super. Posledně mi ale dávali na hranicích Srbové docela zabrat. Prý přesně odpovídám typu, který převáží drogy. Rozčilovala jsem, protože za skoro dvacet let, co takhle přejíždím, jsem nic podobného nezažila. Mám pokaždé úplně prázdné auto, jezdím jen s pasem, bez kufrů, bez ničeho. Nemám s sebou ani nic, kam bych něco schovala. Vysvětlovali mi, že to všechno je kvůli té blondýně Tereze H., jak ji v Pákistánu zatkli za převážení drog.
To je docela síla.
Je to tak. Nyní tedy nezastavují typově lidi, kteří by mohli být nelegálními imigranty, ale pravé blondýny. Ani tetování asi nepomohlo. Pak se mi omlouvali, že to mají za povinnost. Fakt mě to naštvalo, ale nakonec jsme se rozloučili v klidu.