Hlavní záporák z Jana Žižky: Natáčení bylo utrpení, mlátili mě, dusili a topili, říká
Natáčení Jana Žižky bylo totálním utrpením! Alespoň to říká Roland Møller, představitel jednoho z hlavních záporáků, žoldnéře Toraka. Jak ale dánská hvězda, která má za sebou řadu hollywoodských filmů, přiznává v rozhovoru pro eXtra.cz, právě ono utrpení si užil. Kromě toho se také rozpovídal, proč si natáčení v Česku užil mnohem víc, než když působil v Americe, a zároveň prozradil, zda mohou diváci čekat pokračování snímku o obávaném vojevůdci.
Jako zkušený herec máte za sebou natáčení řady velkofilmů. Jak jste si užil účast na Janu Žižkovi?
Moc jsem si to užil. Víte, mám rád výzvy, a tahle byla pořádná. Největší, jakou jsem doposud měl. A to už jsem při natáčení přežíval na tropickém ostrově i na moři, ale tady tohle bylo na úplně jiné úrovni.
V čem konkrétně to bylo tak náročné?
Dusili mě, mlátili mě, topili mě, vyberte si. Především ale kvůli podvodním scénám. Byl jste v lomu Velká Amerika? Uprostřed je jezero, do kterého mě Petr Jákl hodil v plné výzbroji. Šel jsem ke dnu jako kámen a nemohl jsem vyplavat nahoru.
Jak dlouho jste pod vodou takto zůstal?
Zvládl jsem zadržet dech kolem tří minut.
Vážně?
No dobře, možná kolem dvou minut, možná kolem jedné... Chtěl jsem vypadat jako drsňák. Ale připadalo mi to jako tři minuty, nebo spíš věčnost. Bylo to těžké, protože když jsem se hýbal, a já se hýbat musel, přicházel jsem o kyslík. Museli mi pomáhat dva potápěči, abych mohl vždy vyplavat na hladinu a znovu se nadechnout.
A to ani nemluvím o boji v jeskyních. Skutečně tam nebylo vidět na krok, do toho nás ještě vykouřili, takže jsme nemohli dýchat. Chtělo se mi kašlat, ale musel jsem to kvůli natáčení držet. Je vidět, jak jsem tam úplně rudý. Ne z fyzické námahy, ale že zadržuji dech. To, že jsme takhle všichni trpěli, nás ale možná o to víc utužilo jako partu. Takové kamarádství jsem u filmu ještě nezažil.
Je jasné, že jste trpěl jako zvíře, co jste si ale naopak užíval na natáčení nejvíc?
To utrpení! Možná jsem jen masochista, ale svým způsobem občas musíte udělat věci, které se vám nelíbí, abyste se dostal tam, kam se dostat chcete. Této filozofii jsem věrný po celý život. Například nerad cvičím a posiluji, nesnáším to. Ale chci vypadat dobře, tak musím. To je také důvod, proč si užívám drsné výzvy, protože když je přijmete a uspějete, dostanete se do bodu, kdy si řeknete "ty vole, ty jsi to dokázal", a to opravdu stojí za to.
Takže byste si spolupráci s Petrem Jáklem zopakoval i přesto, že vás "mučil"?
Kdykoliv, už jen proto, abych mu za to utrpení mohl otravovat život. Ne, dělám si legraci. Petr je skvělý chlap, má čich na dobré lidi a já vždycky říkám, že filmařina je o chemii. To je ostatně i jeho názor. Pokud si dva lidé na place rozumí, to je to, kde se rodí ta magie, která drží dobrý film pohromadě. A Petr takto zvládne stmelit kolektiv. Je to velký chlápek, má problémy se zády a sám trpěl každý den, ale pokračoval s dobrou náladou. Když jsme to viděli, tak jsme si řekli "ok, on trpí, my trpíme, je to týmová práce".
Natočil jste už řadu hollywoodských filmů jako třeba Mrakodrap nebo Atomic Blonde. Bylo natáčení Jana Žižky v něčem jiné?
Skoro ve všem. Lidé v Česku jsou mnohem drsnější, to se mi moc líbí. Hollywood... Ještě tam chci párkrát hrát, takže si nechci s*át tam, kde spím, ale můžu vám říct, že tam to taková zábava není. Máte podepsáná pojištění, která vám zakazují spoustu věcí, stejně tak vám to zakazují lidé na place. Nemůžete si třeba mimo natáčení jezdit na skateboardu, abyste se nezranil. Na všechno máte kaskadéry. Ale tady? Když si řeknete, že něco chcete udělat sami, ok, užijte si to a pokuste se nezabít. A to se mi líbí.
Takže se dá říct, že při natáčení v Česku jste měl víc svobody?
Ano, to je přesně to slovo, které jsem hledal, měl jsem mnohem víc svobody. Ale tak už to bývá u všech evropských filmů. Navíc mám pocit, že Petr naslouchá připomínkám herců, což je super, protože máte dojem, že na vašem názoru záleží. Občas, u jiných filmů, prostě musíte dělat to, co vám řeknou a nic jiného. To trochu zabíjí kreativitu a samotného mě to tolik nebaví.
Petr Jákl promluvil o natáčení Žižky: Rozbité hlavy, vážně zraněný Foster a miliony dolarů pro herce
Ve filmu si jdete po krku s Benem Fosterem coby Janem Žižkou. Jak jste s ním vycházel ve skutečnosti?
Byl trochu smutný, že mu dávám pořád na zadek, tak jsem ho musel pozvat na večeři. Ne, dělám si legraci, ale na večeři jsme skutečně zašli, stali jsme se v podstatě kamarády. Mám ho rád a natáčení jsme si užili. Víte, když točíte bojové scény, musíte si navzájem věřit, a proto vím, že je důležité, abyste svého "nepřítele" poznali mimo natáčení.
Film se soustředí na zrod vojevůdce a nezachycuje tak jeho nejslavnější momenty. Mohou diváci vyhlížet pokračování?
Ano (Šeptem). A nebo možná ne, možná si to jen přeju... Rozhodně chci vidět pokračování, to je má odpověď!