Film V zajetí démonů vypráví příběh podle reality: Duchové chtěli souložit s dětmi
Velká rodina, zdánlivě nevinný dům na Rhode Islandu a neskutečná hrůza. Zápletka hororu V zajetí démonů je tak děsivá, až se jen těžko věří tomu, že je založená na skutečnosti. Bohužel tomu tak skutečně je a sedmičlenná rodina Perronových si zažila to, co díky sdílným vyšetřovatelům Edovi a Lorraine Warrenovým mohou diváci jen sledovat na obrazovkách.
V roce 1971 se Perronovi nastěhovali do domku v Harrisville. Manželé a jejich pět dcer neměli tušení, že právě přišli do domu, kde je silná paranormální aktivita. Hned první dny se začínal ozývat šramot a klepání na dveře. Pak se Perronovým dětem začalo zdát, že je někdo s nimi v pokoji a sahá jim na nohy.
V momentě, kdy děti začaly v domě vídat podivnou stařenu ve zkrvavené noční košili, začalo jít Perronovým v podstatě o život. Dům byl duchy doslova zamořený. Mluvili na děti, tahali je za vlasy, volali na ně hlasem jejich matky a dokonce se snažili s nimi i souložit. To byla tak drsná záležitost, že ani do jednoho z nejděsivějších hororů všech dob nemohla být zařazena.
Nejhorší paseku ale v domě dělal duch místní čarodějnice a vědmy Bathsheby Sherman. Ta žila v domě v 19. století, praktikovala černou magii a byla ve spojení s ďáblem. V okolí lovila děti, napichovala je na kůl a obětovala je Satanovi Nakonec se roku 1885 oběsila na stromě za domem. Koroner do zápisu o nálezu těla uvedl, že nic podobného nikdy neviděl, že její svaly ztuhly, jako kdyby byly z kamene.
Její duch sexuálně toužil po Rogeru Perronovi. Prý na něj mluvila a hladila mu krk. Bathsheba Sherman proto nenáviděla Rogerovu manželku Carolyn. Čarodějnice chtěla, aby se z domu okamžitě odstěhovala. Paní domu později popsala, že ji něco bodlo do lýtka nožem a nebo že jednou v noci se vzbudila a kolem její postele hořely louče.
Na místo se nakonec dostavil exorcista, který uvedl, že duch čarodějnice Bathsheby vstupuje do těla Carolyn Perron a snaží se ji ovládat. Carolyn dokonce podstoupila vymítání. Její dcera pak uvedla, že matka při vymítání mluvila ďábelským hlasem.
Rodina se z domu nemohla odstěhovat kvůli financím. Na nové bydlení neměli peníze, takže trýznění duchů snášeli až do roku 1980, kdy sehnali peníze a odstěhovali se do Georgie.
Bylo jim vyčítáno, že si většinu událostí v domě vymysleli. „Je nám jedno, co si kdo myslí. My víme, co se tam dělo. Nemáme potřebu o tom někoho za každou cenu přesvědčovat,“ říká dnes Andrea Perron.