Hororová nemocnice v Jílovém u Prahy: Nikdy tu nebyli pacienti, obří budova uprostřed města pomalu padá
Měla to být jedna z nejmodernějších nemocnic v tehdejším Československu, záloha v případě katastrofy obřích rozměrů, jako je jaderný výbuch nebo smrtící epidemie. Pacienti se však do špitálu v Jílovém u Prahy nikdy nedostali. Nahlédněte s eXtra.cz do rozpadající se nemocnice, která místní obyvatele trápí už léta. Torzo Vojenské záložní nemocnice by dnes mohlo sloužit jako kulisa pořádně děsivého hororu.
"Nebojte se, já tu jen venčím psa, rozhodně nebudu nikoho volat," říká nám starší žena, kterou potkáváme před objektem staré nemocnice v Jílovém u Prahy. Dvůr pomalu zarůstá divokou vegetací, člověk uvnitř areálu ani nevidí, že je v podstatě uprostřed vilové čtvrti a několik desítek metrů od rušného sídliště. "Chodím sem ráda venčit psa, sídliště je plné lidí a tady je klid, dovnitř jsem se ale nikdy neodvážila," pokračuje pejskařka. My se ale dovnitř vydáváme.
Chátrající nemocnice
Nemocnice byla postavena v letech 1964 až 1968 jako záložní, uvádí web nasregion.cz. Měla sloužit jako špitál v případě nenadálých událostí. Nechybělo tu rozsáhlé lůžkové oddělení, tehdy moderně vybavené operační sály. Ty byly určené k péči o raněné v případě třeba války nebo přírodní katastrofy. V reálu tu však nikdy nebyl žádný doktor a ani zde neošetřili žádného pacienta. V roce 1986 vláda rozhodla o tom, že nemocnice již není potřeba. Od té doby byl objekt zamčený a zapečetěný.
Nemocnice chátrala až do roku 2006, kdy ji ministerstvo zdravotnictví převedlo do vlastnictví pražské Nemocnice Na Homolce. Ta tu měla v plánu vybudovat muzeum zdravotnické techniky a až do roku 2010 tu skladovala historické sanitky, z plánů však sešlo a objekt dále scházel časem. Nemocnici se podařilo prodat až v roce 2017 za osm milionů korun - od té doby je v soukromých rukou a prý se chystá rekonstrukce a částečná demolice. Účel nového objektu však zatím zůstává utajený.
Dobové noviny a zdravotnický materiál
Když procházíme rozpadajícím se objektem, vidíme, že rekonstrukce to bude muset být opravdu zásadní. Když pomineme, že se na vnitřku hojně vyřádili sprejeři a vandalové, samotná budova je v hodně žalostném stavu. Skrz výtahovou šachtu a schodiště do domu zatéká a škody po vodě jsou již jasně viditelné i v nízkých patrech budovy. Křídlo, ve kterém bývala kuchyně a prádelna, se rozpadá o poznání více než hlavní budova.
Nalézáme tu zbytky zdravotnického materiálu a vybavení nemocnice, ale i staré noviny a časopisy, které ukazují, že budova opravdu časem zamrzla v osmdesátých letech. Najít se dají dokonce i velmi staré karty pacientů, které sem zřejmě odněkud převezli už velmi dávno.
Co ovšem uchvátí každého, kdo se do nemocnice na vlastní nebezpečí odváží zavítat, je atmosféra. Pokud by nějaký tvůrce hororů hledal místo pro film odehrávající se ve staré nemocnici, asi si nedokážeme představit lepší místo. Ponuré dlouhé chodby, vybydlené pokoje, místnosti, které si příroda pomalu bere zpátky. Je to jen malý náhled toho, co by se stalo s celými městy, kdyby z nich zmizeli lidé.