Interiérová designérka a ředitelka školy Jana Hradecká: Studenti mají možnost a vlastně i povinnost vše si „osahat“ v praxi
V Intermezzu Hradecká kromě jiného vyučuje koncept tvorby interiéru, barvy v interiéru, historický vývoj stylů a světové designéry, navíc vede workshopy. V roce 2013 vydala knihu Škola interiérového designu, která měla pro velký zájem již třetí dotisk.
Jano, tak s kým dneska dělám rozhovor ? S Janou, zakladatelkou a ředitelkou interier design školy nebo s Janou, interiérovou designérkou?
Oboje. (smích) No, někdy je to dost hukot. Musela jsem se naučit vybírat si a odmítat. Projekty, klienty, spolupracovníky... Jedno potřebuji pro druhé a oboje mě baví. Školu jsem vymyslela a zajímá mě a chci vědět o všem, co se v ní děje. Mám přehled o každém lektorovi, o tom, co studenty učí. Každý z nich je profíkem svého oboru, kterým se skutečně aktivně zabývá a živí. Proto naši studenti dostávají vždy aktuální informace z praxe. Já sama, když jsem to začala dělat, tak jsem chodila za odborníky, zajímala jsem se o druhy materiálu, o možnosti, které se nabízejí.
Teď říkáš, „když jsem to začala dělat“, co přesně tím máš na mysli, co jsi začala dělat?
Když jsem začala dělat interiérový design bez toho, že bych měla jakékoliv relevantní vzdělání v tomto oboru. Nějaký kurzy v Anglii, v Austrálii, to já nepočítám.
A to jsi začala dělat pro sebe? Nebo kamarády?
Začalo to už v dětství, když jsem si jako malá holka ráda prohlížela časopis Burda, kde bylo něco o bydlení, dekoru, bylo to většinou takový „diy“ (do it yourself), tak ono nakonec za socialismu skoro všechno pěkné a zajímavé vznikalo tímto způsobem. Šili jsme si oblečení, tapetovali, malovali, šili potahy, závěsy. Tohle jsem dělala a to mě děsně bavilo už na základní škole. Maminka pracovala v textilu, je výtvarně nadaná, tak jsem si šila modely ze zbytků látek. Na co ses vlastně ptala?
Já chtěla vědět, co to znamená, že jsi to začala dělat?
Tím „to“ mám na mysli návrhy interiéru! Tak samozřejmě, že to člověk nejdřív dělá pro sebe, kamarády, rodinu.. A pak už jsou to kamarádi kamarádů a za to už si řekneš peníze.
A tak, jak jsem to začala dělat, tak jsem se začala seznamovat s těmi profesemi. Než jsem si založila živnost, tak jsem navrhovala a realizovala interiéry zadarmo. A když jsem to dělala pro sebe, tak jsem se chtěla dozvědět všechno a tak jsem nacházela odborníky. Ať už to byli projektanti, architekti, prodejci podlahových krytin, specialisté z koupelnových studií. Tam jsem si chodila pro rozumy, a pak jsem se tam vracela a oslovovala ty samé pro spolupráci, když jsem zakládala školu Odborníky, kteří svojí prací žijí, dokážou o ní hezky mluvit a navíc mi byli lidsky blízcí.
Tak teď jsem dostala odpověď na moji další připravenou otázku, jak si vybíráš lektory pro školu?
No ano, jsou to kvalilfikovaní lidé, kteří vše znají do nejmenších podrobností. Já měla to štěstí, že se jim můj nápad líbil, pochopili, že i jim to dává potenciál pro zviditelnění a rozvoj vlastních firem. Tak do toho šli se mnou a já jsem moc ráda, protože jsou to navíc samí sympatičtí lidé!
Chápu tedy správně, že tvým cílem nikdy nebylo naučit se o designu všechno, ale spíše obklopit se těmi, kdo to všechno umí nejlépe?
No ano, pro svoji profesi musím znát určité procento všeho a pro hlubší znalosti vědět, na koho se obrátit!
Jano, je tedy možné, že ty jako velice úspěšná interiérová designérka toho víš méně než tví studenti, kterým se na tvé škole dostává těch nejpodrobnějších informací od těch nejlepších odborníků ve svém oboru?
Teoreticky vlastně ano…. Když píšou závěrečné zkoušky se všemi těmi podrobnými otázkami, s čerstvými znalostmi v hlavě.. nejsem si úplně jista, že bych to v rámci jednoho dne zvládla vše správně a přesně zodpovědět. To fakt „klobouk dolů“! Nicméně já mám jiné schopnosti, které oni ještě nemají a ani zatím mít nemohou.
To jsem se právě chtěla zeptat, co je to za vlastnost nebo schopnost, co z úspěšného studenta teprve udělá opravdu dobrého designéra?
Je to o dalším vzdělávání. Dalo by se to přiblížit třeba na řidičáku. Když studenti ukončí naši školu, mají řidičák a mohou jezdit po silnicích. Všechno k tomu vědí, teorii i to, jak by vyměnili prasklý klínový řemen, který já ani nevím, kde bych hledala. Jsou připraveni. To, jestli se z nich stane opravdu dobrý řidič, který dokáže flexibilně reagovat na dění na silnici, který dokáže předvídat situace, to záleží na tom, jestli bude hodně jezdit v různých prostředích a podmínkách. Jestli jim nebude chybět odvaha pustit se do centra New Yorku ani přes poušť v Etiopii.
Každopádně je to tak, že student, který úspěšně dokončí tvoji školu, složí zkoušky a obhájí závěrečný projekt, si může rovnou otevřít třeba nějaké designové studio a začít se interiérovým designem živit?
Ano, to určitě ano. Dokonce se to velice často děje už v průběhu studia. Ti studenti mají radost, že studují tak báječnou školu, že se konečně věnují tomu, co je opravdu baví A rádi se tím chlubí svým známým a kamarádům, a vždycky se najde někdo, kdo se zrovna zařizuje, buduje a rád si nechá poradit, což studenti, nejdříve zadarmo velice rádi dělají. Potom ale stačí jedna pěkná zakázka a cena kurzu se jim vrátí!
Ještě zpět k otázce, co musí mít student navíc, aby z něj byl designér, který je nějakým způsobem jedinečný? A pozná se to už v průběhu studia? Odlišují se někteří studenti?
Ano, odlišují, nicméně mají často tendenci přiklánět se k jednomu obecně známému stylu. Na začátku jsou většinou jen dva typy interiéru, které se jim líbí. Opravdu jen dva! A na konci studia si často nedokážou vybrat typ interiéru, který se jim nelíbí, protože je poznají, pochopí. A to je ta profesionalita.
Když se tedy chci stát interiérovým designérem, vážně mi stačí rok studia u vás?
Jasně! V Intermezzo učíme prostě to podstatné. Díky unikátnímu způsobu výuky, skvělým lektorům, i sofistikovaně vybaveným učebnám předáváme našim studentům to, co je pro založení vlastní praxe naprosto zásadní. Proto také máme tolik úspěšných absolventů.