Intimní výslech Agáty: Bartošky si vážím, Prachař mi říká Sude a s Džambulí se chystáme na odvykačku!
Náš šéfredaktor Pavel Novotný každý týden zpovídá svou zástupkyni Agátu. Nebere si servítky a Aguš se, jak vidíte, nijak nežinýruje…
P: Rebelko, tak jaká? Jsme se těch Varů letos nebáli, co?
A: Já nevím, o čem mluvíš, všechny články o Varech jsi za mě psal ty!
P: Alibistko...
A: Já si, a to bych tady ráda deklarovala, pana Bartošky nesmírně vážím, stejně jako celého festivalu, i když… No, letos to byla trošku nuda.
P: Já bych snad ještě dodal, že pan Bartoška byl ve filmu Je třeba zabít Sekala vynikající. A k tý nudě letošní, čím myslíš, že to bylo?
A: Tak to je snad jasný, čím to bylo, nebyli jsme tam, ty vole.
P: Tak tam není o čem a za rok snad přilezou. Ale na rovinu - tam byla na konci jasně ukradená show Barťákovi pachateli z Uhříněvsi.
A: To byla velká levá, to máš pravdu.
P: Myslíš, že si to Džambulinka uvědomuje?
A: Prosím tě, hele, nebudeme se o ní bavit, že ne?
P: Ty máš něco proti Džambulce? Já myslel, že jste kamarádky.
A: Nemám proti ní vlastně nic, jen mi je líto Artura, že se na to všechno musí, navíc v dost složitém věku, koukat. To je celý.
P: Mě a myslím, že i čtenáře, v souvislosti s tebou a Džambulí trápí jen jedna věc - jakou zdrobnělinou ti říká Prachař. Jako když tě vábí do postele. Nebo zpátky domů z tahu…
A: Co je to Prachař?
P: Nedělej fóry, on to číst nebude, to se vůbec neboj. Tak to vybal! Aguško? Agátko? Aginko?
A: Dobře no, ale sereš mě! Říká mi ty můj Malej Sude. Jo, a prosím tě, preventivně tam připiš, že je to vtip, aby to zase nevtipní kolegové z Blesku nepochopili blbě a zase na tom nepostavili článek.
P: Já Blesk nečtu. Jenom Respekt a Literárky. To je nějaký bulvár provinční, že jo?
A: Znáš Suchdolský zpravodaj?
P: Neznám, my máme Řeporyjské Echo!
A: No, tak Blesk, to je něco podobného.
P: Pojďme to uzavřít, anebo o nás nebudou psát a ještě přilezeme. Hele, už kope?
A: Ty seš vážně kretén!
P: Dobrý, jdeme dál. Co říkáš na naši novou externí kolegyni Moniku Štikovou?
A: Dobře, žes tam řekl to externí, nerada bych ji tady potkala. A hlavně, vůbec se s ní nechci spojovat.
P: Jsi na ni zlá. Monika je hodná paní. Na rozdíl od Ornelly ji uznávám. Přemýšlím, že jí nabídnu tvoji funkci.
A: A za co ji uznáváš? Za to, že tahá dceru dva dny před porodem po redakcích.
P: Jsou to s Michalem slušný lidi, nekradou, nepodváděj se, děti vychovali, a když jim blbou devatenáctiletou dceru zbouchnul sice hodný, ale senior, tak se prostě jen přizpůsobili situaci. Já je mám rád a vy se usmíříte.
A: Pavle, já tě v životě hodně poslouchám, ale vocamcaď pocamcaď...
P: Uděláme piknik. Já, ty, Nelinka a Monika Štiková, vezmu kytaru a...
A: A holky z redakce nepozveš? Jo, ony by nepřišly, že jo?
P: No nic, co tam máme dál…
A: Hele vole, ty potřebuješ dovolenou, jak jsi geniální, tak ti poslední dobou nefunguje mozek, pane šéfredaktore. Teda, pane zatím ještě šéfredaktore.
P: To víš, já odjedu, vrátím se a ty budeš sedět na mojí židli, nejsem magor.
A: Toho se neboj, je léto, vole, a prázdniny a ty já slavím, takže mizím do Provence, čau.
P: Provence, jo? Ajo, tam je ta vyhlášená porodnice…
A: Ne, odvykačka, kreténe. Máme tam s Ivetou objednanej dvoulůžák...