Jak dnes žije legenda Sparty Horst Siegl: Je z něj nadšený dědeček, věnuje se vnoučkovi
Horst Siegl (55) se po dlouhé době objevil v centru města, kam zavítal na slavnostní otevření baru Zlatý strom. Známá fotbalová legenda se celý večer náramně bavila společně s dalšími bývalými fotbalisty i kamarády ze světa šoubyznysu. Na místě byla také redakce eXtra.cz, která se slavného bombarďáka "Sigiho" zeptala na to, jak se mu aktuálně daří a co dělá pro to, aby se neustále udržoval v dobré kondici.
Horst Siegl vyhledává zejména sportovní akce. Tentokrát ale zavítal na otevření baru Zlatý strom v centru Prahy. Bývalý profesionální fotbalista měl úsměv od ucha k uchu a bylo na něm znát, že se v partě blízkých přátel náramně baví. "Já si na tenhle klub vzpomínám, protože mi bylo 55 let a chodili jsme sem jako mladí, takže jsem přijal pozvání od kamaráda Michala Horáka a jsem za to hrozně rád, protože tu vidím hodně známých lidí," prozradil redakci eXtra.cz Siegl alias Sigi, který zavzpomínal i na bujaré pozápasové večírky.
"Po těch zápasech to bylo skvělý, ale už je to strašně dlouho," posteskl si někdejší kanonýr pražské Sparty i české reprezentace, který se snaží neustále udržovat v dobré kondici pravidelným pohybem. "Hrajeme třikrát týdně hokej s kluky, které mám hrozně rád, a samozřejmě chodím i na fotbaly, takže sleduji naši ligu a nároďák," prozradil Sigi."Třikrát týdně také hraju tenis, ale není to vidět," dodal se smíchem Horst, který má i vlastní fotbalový Sigi team, s nímž objíždí různá místa v Česku, kde pořádá různé charitativní a exhibiční zápasy. K tomu je v soukromí hrdým dědečkem vnoučka Elliota Horsta, jehož s manželkou pravidelně hlídá.
Horst Siegl se rád věnuje vnukovi
"Užívám si ho strašně moc, protože mladý jsou v práci. Manželka ho hlídá a já se také snažím co nejvíc. Myslím si, že je to krásné období," pronesl s úsměvem bývalý fotbalový útočník, jenž ve skrytu duše doufá, že bude mít svého nástupce. Milovaným vnoučkem si také vynahrazuje ztracený čas se synem.
Doporučené video: Podívejte se také na rozhovor s Antonínem Panenkou: