Jak dnes žije skladatel Jiří Zmožek (76): Táta měl strach z nádoru, říká jeho syn
Jiří Zmožek je opravdu fenomén. Jen výčet jeho slavných songů by zabral několik stran. Za všechny vyjmenujme aspoň To musím zvládnout sám, Zvonky štěstí (zpíval Karel Gott), Nešlap nelámej, Biograf Láska (Hana Zagorová), Ten vůz už jel (Marie Rottrová), Tam u nebeských bran (Michal Tučný), Nejhezčí dárek (řada interpretů) nebo Už mi lásko není 20 let (zpíval on sám).
Marceli Zmožku, s otcem Jiřím jste nyní po letech zase začal hudebně spolupracovat a udělali jste spolu písničku Přítel, který nezradí. Kdo je autorem?
„Táta složil muziku, já text. Je to klasická zmožkovina, ale asi nikdo nebude čekat, jak bude znít. Aranže má na starosti Jarek Šimek, u které jsme dva dny natáčeli. A bude to skvělá písnička. Jsou tam třeba výborné kytary od génia Ondry Gorčíka.“
O čem song je?
„Je to náš společný duet plný optimismu. Střídáme se ve slokách a máme společné refrény. Jde o příběh dvou velkých chlapů. Spíš kamarádů než otce se synem. V určitém věku se totiž tyhle role rodičů a potomků mažou a zůstává to přátelství. V textu vyjadřujeme, že se postupem času lidé na svět začnou dívat jinak a problémy si tolik nepřipouští k tělu. Nic není tak žhavé, jak to působí na začátku.“
Jak se vám vůbec s tatínkem pracovalo?
„Ono se s ním dělá strašně dobře, i kluci z mé kapely ho mají moc rádi. Je s ním velká sranda, má rád podobnou legraci jako mladí kluci, s kterými se kolikrát směje na celé kolo.“
Trápení odvál čas
Budete natáčet i videoklip?
„Uvidíme. Zatím ne, ale má to banální důvod: prostě se nám nechce. Máme se snad dva staří chlapi vodit za ruce po louce? Když nás ale napadne, jak to udělat hezky, možná se k tomu na podzim vrátíme.“
Slyšel jsem, že je váš otec i přes pokročilejší věk zdravotně v pořádku.
„Je v pohodě. Jeden čas měl strach z nádoru, protože mu něco vyrostlo na krku, ale pak se ukázalo, že je to nezhoubné. Nic ho netrápí.“
Jiří Zmožek byl nejslavnější v devadesátých letech, proslul hlavně svými deskami typu Na české svatbě a podobně. Pak ho ale postihl finanční krach…
„Prošli jsme si hodně problémy, měli jsme za sebou hodně práce. Po letech už hořká pachuť z neslavného konce vymizela, vzpomínáme už jenom na to hezké. A lidé mají písničky z toho období dodnes rádi.“
Navštěvujete se s otcem často?
„Návštěvy zas až tolik nepraktikujeme, hodně často si ale telefonujeme. Navzájem si různě radíme a pomáháme. Jsem mu vždycky k dispozici, jsem v podstatě jeho největší fanoušek. Když je potřeba, jsme od sebe dvacet minut.“
Váš otec Jiří má novou rodinu, s druhou manželkou má čtrnáctiletou dcerou. Jste jí dobrým bráchou?
„Vídáme se, ale klasický sourozenecký vztah to není. Přece jenom je mezi námi obrovský rozdíl.“
Šťastné stáří
Chystá váš tatínek ještě něco dalšího?
„Určitě. Možná bude jeho fanoušky zajímat třeba to, že moje sestra Markéta Zahradníková napsala krásnou knížku se Zbygniewem Czendlikem a chystá sérii rozhovorů s kuchařem Jaroslavem Sapíkem. Až knížku dopíše, chystá se udělat další s tátou. To bude hodně zajímavé.“
Jestli si dobře pamatuju, otec byl na vás v dětství velmi přísný. Je to tak?
„To všechno zahojil čas. Rodiče tenkrát byli přísnější. My už vychováváme volnomyšlenkářsky. Na dětství mám hezké vzpomínky. Rodiče přísní sice byli, ale stejně se jim mě nepovedlo dobře vychovat.“ (směje se)
O otci je známo, že se před lety obrátil na víru. Změnil se mu pohled na svět?
„Obrovským způsobem. Je ve všech směrech v pohodě. Hodně lidí je frustrovaných. Kazí si život tím, jak na všechno nadávají. To pak bývá strašně špatné stáří. Tátu to naštěstí nepostihlo.“
Pan Jiří ale může být spokojený i kvůli tomu, že asi nemá vyloženě finanční starosti, když mu jistě stále chodí tantiémy z písniček, které ho za život proslavily. A že jich bylo!
„Opravdu si nemůže stěžovat. Je to slušné přilepšení k důchodu.“