Jak mi zmenšovali prsa: Proč soukromá klinika a proč neotevírat galerii tohoto článku?
Zástupkyně šéfredaktora eXtra.cz Barbora Koukalová ve svém souboji s bulkou a zmenšením gigantického poprsí...
Nedávno jsem si zašla na zběžnou gynekologickou prohlídku, jejíž součástí byla i hmatová kontrola prsu, jelikož nejsem už žádná jarní rosa a rakovina dneska postihuje už i osmnáctileté holky. Přivítala mě ve dveřích přísná herdekbaba s diplomem z Jeruzaléma, která mi poručila, ať se svléknu a lehnu si jí pod ruce.
"Neuvažovala jste někdy o zmenšení," ptala se mě, když převalovala moje ňadra a byl pro ni dost problém nahmatat něco, co není žláza. Trochu vyvaleně jsem se na ni podívala a řekla jsem jí, že přece nemám děti, a když půjdu na mammaplastiku, seberou mi mléčnou žlázu a nebudu moct nikdy kojit.
"Kojení se strašně přeceňuje," mávla nade mnou rukou a ještě jsem čekala, že si zapálí žváro a hrkne do sebe velkého panáka whiskey. "Máte je moc velký, měla byste jít na operaci. Nikdo toho nikdy nelitoval, když si je nechal zmenšit," vykopla mě ze dveří.
Tohle se stalo v červenci a od té doby jsem na to nemohla přestat myslet. Jenže žádný z obvoďáků v mých extra těžkých sedmičkách problém neviděl. Vlastně jsem se dozvěděla, že bych musela nejlépe umírat na zadušení, mít páteř jako paragraf a vláčet je někde u kolen, aby mi to pojišťovna zacálovala.
Že vytáhnu z kapsy minimálně šedesát tisíc, jsem totiž věděla už dávno.
Takže jsem na to šla jinak. Když jsem tuhle nemohla doběhnout tramvaj, protože bych si vymlátila čelist, hrozně jsem se zhrzila, začala jsem usedavě plakat nad svým ohavným osudem, pak jsem si uvědomila, že přece mi nechybí noha, nemám ruku místo hlavy nebo tak, sebrala jsem se, sedla jsem k internetu a začala jsem sjíždět pražské soukromé kliniky. Když už to bude stát tolik, tak to státu nedám!
Navíc jsem pojala paranoidní podezření, že na státní klinice vás berou jako kus masa, řízy píchy, další ve frontě, kdežto na soukromé si vás hýčkají, neboť kde není zákazníka, tam je krach. A dělají jim reklamu všichni ti, o nichž pak píšu, čili mi to nemohou zkazit, respektive by si netroufli. Jsem totiž novinářka a vzteknout novinářku rovná se polibku kobry.
S touhle dost vypočítavou strategií jsem si nakonec našla Medicom Clinic, protože i když jsem bulvární mrcha, mám mezi vipkami pár přátel, kteří se tam byli nechat vylepšit, a neslyšela jsem od nich jedinou stížnost, vlastně jsem měla pocit, že by mě nejradši svázali a odvezli mě tam na sál rovnou sami, ještě mi dokonce říkali, jakého chirurga bych si měla vybrat!
Vybírat jsem si ani moc nemusela. Vlastně jsem nemusela dělat vůbec nic, v Medicomu totiž všechno vyřídili za mě. Ale o tom až za týden. A měli byste se těšit. Teď to začne být fakt jízda.