Jaké sprosťárny ukrýval Deník Anny Frankové?
Myšlenky, které dospívající slečna chtěla skrýt cizím očím, vyslepičili holandští experti celému světu. Vtipy jsou v deníku čtyři, 33 řádků je pak popsáno různými úvahami. Dosud neprobádané stránky deníku byly zakryté hnědým papírem, některé věty pod ním byly navíc přeškrtané. Anna si chtěla pojistit, že je opravdu nikdo nebude číst.
"Víte, proč jsou v Holandsku dívky z wehrmachtu? Aby dělaly matrace vojákům." I tenhle "vtip" si Anna poznamenala do deníku a pak ho přelepila hnědým papírem.
Anna, se kterou navzdory všem okolnostem určitě mlátila puberta, si do svého tajného deníku poznamenala kromě sprostých vtipů o vojácích a jejich chování k dívkám například i úvahy o prostituci. Prostřednictvím pera přemýšlí, jaké by to asi bylo, kdyby ji nějaký muž požádal o sex, zmiňuje menstruaci a neobratné našlapování okolo své sexuality. „Anna píše o sexualitě naprosto odzbrojujícím způsobem,“ uvedl ředitel jejího muzea v Amsterdamu Ronald Leopold. "Kdokoliv to bude číst, nebude schopný se těm vtipům smát," dodal ředitel. Každý si totiž představí (nejen) její tragický osud.
Deník Anny Frankové poprvé vyšel v roce 1947. Stal se jednou z nejčtenějších knih na světě. Anna Franková, která se se svojí rodinou skrývala v tajném traktu amsterdamské kancelářské budovy, zažívala a kouzelně autentickým způsobem popisovala kromě strachu všechny naděje, sny a pocity dospívající dívky. Po odhalení byla celá rodina odvlečena do koncentračních táborů. Anna zemřela na tyfus v Bergen-Belsenu pouhé dva měsíce před osvobozením.