Jan Hřebejk o Božích mlýnech: Kvůli covidu jsme museli hodně improvizovat. Policisté se budou smát

Jak moc bylo natáčení vyčerpávající?

Boží mlýny jsme točili už před rokem a půl, takže si přesně nepamatuji, jak jsem se cítil, navíc jsem teď akorát dotočil další minisérii Pozadí událostí, kdy jsme museli točit v respirátorech, pravidelně se testovat atd., takže nic tak vyčerpávajícího jsem doposud nezažil a všechna natáčení byla proti tomuto procházka růžovým sadem, práce to byla krásná, ale ta hygienická opatření byla komplikovaná. Co se týče Božích mlýnů, tak jsme na každý díl měli zhruba devět natáčecích dní. Jinak, já to mám vždycky tak, že dva dny před koncem natáčení jsem úplně vyřízený, skoro bych řekl na pokraji sil a je úplně jedno, jestli děláme velkofilm, který se točí 90 dnů, nebo reklamu na dva dny. Na konci jsem vždycky na dně. Mám v tom ale už praxi, natáčení je maraton a není dobré přepálit start. Točení a režírování mě pořád baví.

Natáčení a koronavirus

Jak tedy ta covidová doba ovlivnila natáčení těchto seriálů?

Pozor, já si na to nechci stěžovat, jsem vděčný za krásnou práci, která mi dělá radost, ale samozřejmě to bylo složitější. Neslo to s sebou nejrůznější problémy. Normálně by nikoho nenapadlo, že nás nepustí třeba do nemocnice. Museli jsme hodně improvizovat. U Božích mlýnů jsme zvolili po dohodě se scenáristou Jankem Kroupou a architektem Martinem Rálkem vyšší stylizaci. Až uvidí policisté, že jsme jejich sídlo točili v CERGE institutu, což je městský palác v ulici Politických vězňů z 19. st., budou se smát. Je to mnohem hezčí prostor, který vypadá, a to říkám velmi zodpovědně, luxusněji než Kongres USA, takže každý pochopí, že je to ironie, protože česká policie, ať už k ní chováme jakýkoliv vztah, zdaleka nepracuje v tak znamenitých podmínkách. Dovolili jsme si kdeco…

filmy

"Táta zase loví bobříka trapnosti" 20 geniálních hlášek z Hřebejkovy komedie Pupendo

Inspirace investigativní novinařinou

Má to být tedy krimi s komediálními prvky?

Úplný krimiseriál to není. Scenárista a investigativní novinář Janek Kroupa se nechal inspirovat různými případy, u kterých byl. Princip seriálu je epizodický, na rozdíl od série Pozadí událostí, kde jde o jeden příběh. Tady je každý díl uzavřený a každý se odehrává na jiném místě, s jinými lidmi a říkám to proto, že u těch diváků, kterým se nebude líbit jeden díl, je naděje, že se jim může líbit třeba ten druhý. Je to postavené tak, že na začátku vždy vidíme zločin, víme, kdo ho spáchal, a následně vidíme soud, který z různých důvodů, jako je nedostatek důkazů, manipulace… neodsoudí zjevného viníka. Komedie spočívá v tom, že ti hlavní protagonisté v čele s Martinem Myšičkou, Eliškou Křenkovou, Robertem Nebřenským a Vinckem Navrátilem chystají takovou past.

Ta past je vždy inspirovaná částečně investigativní novinařinou a částečně oblíbenými, bláznivými francouzskými komediemi ze 70. let. Je tam veliká míra nadsázky, lidi se tam různě převlékají, nalepují si umělé kníry, prostě infantilní věci, které ovšem policie občas opravdu používá, což jsem nevěděl. Janek Kroupa říkal na našem prvním setkání, že ty skutečné případy jsou vlastně občas tak paradoxní a nepravděpodobné, že to je kolikrát neuvěřitelně zábavné, i když to v reálu má dramatické následky. Lidi se berou kolikrát strašně vážně a ono je to vtipné. Bavím se tím, že ta parta vždycky nakonec něco vymyslí a ten, co se provinil, se nakonec nějakým způsobem sám potrestá. Není to nic rafinovaného, je to lidsky přímočaré stejně tak, jak to občas v životě bývá. Jedná se v podstatě o vypointované anekdoty.

Je lepší dělat seriál, nebo děláte raději celovečeráky?

Rozdíl to není technicky. Dělám to se stejným štábem, se stejnou technikou a většinou se stejným scenáristou… ale pro mě je to větší prostor vyprávět příběh. Je to, jako když píšete delší knihu. Když sleduji seriály třeba na Netflixu nebo HBO, tak už mají neuvěřitelnou obrazovou kvalitu, jsou to vlastně filmy. Když děláte několik let velký film a pak ten film běží v kině jenom týden, je to šílená frustrace. Úspěch filmu kolikrát producent nemůže ani ovlivnit, přijde pandemie nebo hezké počasí, nebo prostě nemáte tolik prostředků na propagaci, která je čím dál tím dražší. Televizní projekt je lepší také v tom, že můžeme vyprávět více příběhů a představovat více postav, na které by bylo v jednom filmu málo prostoru. Beru to jako požehnání, že je televize ochotná do tohoto odvážného a riskantního projektu jít. Boží mlýny jsou jedna velká nadsázka s černým humorem.

NOVÝ SERIÁL

Laciná erotika i vraždy: Jan Hřebejk natáčí nový seriál Pozadí událostí

Jak jste se k tomuto tématu a seriálu vlastně dostal?

V ČT Brno v tvůrčí skupině Jiřiny Budíkové externí producent pan Janoušek a Janek Kroupa vyvíjeli tuto šestidílnou sérii a už byli ve fázi, kdy byl projekt zaregistrován, připraven a pak mi to bylo nabídnuto. Já jsem znal práci Janka Kroupy, vážil jsem si ho, a tak mě spolupráce s ním zajímala. Zajímala mě i práce jeho bratra, výborného hudebníka Matěj Kroupy, který dělá pro Dejvické divadlo a pro seriál složil hudbu. Bylo to pro mě přínosné potkat se novými tvůrčími lidmi.

Jaký film byste označil za svůj nejúspěšnější?

Na to musíte mít odstup. Nejméně chyb jsme asi udělali ve filmu Pelíšky Lidé říkají, že se na něj dá opakovaně dívat. Jsem vděčný v kariéře za filmy, které pro mě byly přelomové. Film Musíme si pomáhat měl úžasný scénář. Snímek Horem pádem byl první film ze současnosti. Úplně jiný film byl Kawasakiho růže, byla to velmi vážná tematika, navíc jsme ho točili úplně jinou technologií a jiným štábem. Mám rád film Učitelka, to měl být malý slovenský projekt a nakonec se prodal do různých zemí a je to vlastně film, který je z hlediska prodeje do zahraničí suverénně nejúspěšnější. Ale kdybych měl říct jeden jediný film, tak musím opravdu zopakovat Pelíšky, protože ten udělal lidem největší radost.

Hřebejkův kulťák je tady! Pelíšky nám dnes připomenou srpnové události roku 1968. Přinášíme 20 zajímavostí, které jste možná nevěděli!

Jak to máte s herci, často se ve vašich filmech opakují…

Já mám prostě období, kdy s někým rád dělám. To mají asi všichni režiséři. Rád prostě pracuji se svým týmem, a že se herci opakují, není v naší malé zemi až tak zvláštní. Mám svoje „kumpány“, se kterými to prostě funguje. V první etapě mého natáčení jsem mezi tyto lidi určitě považoval třeba Bolka Polívku nebo Jardu Duška Vždycky jsem rád dělal s Jiřím Schmitzerem. Jsem pochopitelně rád, když objevím někoho, kdo není tak známý. Rád dělám s muzikanty, kteří hrají. V Božích mlýnech hraje třeba Matěj Ruppert (43), Robert Nebřenský ze skupiny Vltava, Bořek Slezáček, Martin Kyšperský ze skupiny Květy… Byl jsem rád, že jsem mohl dělat s Pavlínou Štorkovou, která hraje v trochu temnějším a nejvážnějším díle. Zase jsem se rád potkal s Milanem Mikulčíkem. V devadesátých letech jsem se kamarádil s Pavlem Řezníčkem a po třiceti letech jsme se potkali. Výborný je Zdeněk Pecháček, ředitel divadla Minor. Nejsem režisér, který by vysloveně někoho objevil, spíš bych řekl, že jsem dal příležitost mnoha hercům ukázat se v jiných polohách.

+ Další 4 fotografie

Hvězda Zlatovlásky drsně zkritizovala Českou televizi. Nebýt starých pohádek, nemají co vysílat, tvrdí Štěpánek