Jan Plouhar ze Slunečné skončil s fotbalem a dal se na herectví: Má to k sobě blízko, směje se
Chtěl jste být odjakživa hercem? Nebo jak jste k tomu vůbec došel?
To je strašně složitý a strašně dlouhý. Hrál jsem fotbal a pak jsem ze zdravotních důvodů nemohl, ale měl jsem nějak moc energie a mamince někdo poradil, ať mě dá do dramaťáku. Tak jsem začal chodit do dramaťáku, fotbalovku jsem opustil a pak už to šlo. Pak jsem šel na konzervatoř a dal jsem se na tuhle dráhu.
To je dobré, z fotbalu přejít na herectví, to se tak často nestává. Aby někdo zanechal fotbalu a šel hrát...
(smích) To si nejsem úplně jistej. Když se podíváte na některý utkání, tak myslím, že tyto dva obory k sobě mají velice blízko. Musíte brát, že mi bylo třeba deset, dvanáct.
Většinou dostáváte hlavně role záporáků. Není vám to trochu líto? Nebo vám tyto role vyhovují?
Ne, vůbec ne, naopak. Ti záporáci mají daleko větší škálu nějakých možností, jak být záporný, ne jako hned na první dobrou, než nějakej uťápnutej princ, kterej je jenom hodnej. V těch záporácích se může ten člověk víc vyřádit. Já jsem v civilu strašně hodnej kluk, ale s mým ksichtem a zevnějškem holt všichni režiséři mi to dávají automaticky, že se víc hodím na ty zmetky.
Máte nějakou vysněnou roli, jak v divadle, tak ve filmu? Zda je někdo, koho byste si vážně chtěl zahrát.
Já už to mám asi za sebou, protože jenom dva lidi na téhle planetě můžou říct, že si zahráli Tylera Durdena z Klubu rváčů, a to je Brad Pitt a já, takže já myslím, že už jsem si zahrál. A vysněnou roli... Každou roli beru jako výzvu a snažím se jí přijít nějak na kloub. Takže, že bych nějakou měl a úplně věděl, že to je tenhle a tenhle, tak to asi nemám.
Brzy se dozvíte, co nám představitel Štěpána ze Slunečné prozradil o jeho pohledu na koronavirus a o tom, jak s manželkou zvládali jarní karanténu.