Jiří Schelinger by se dožil 70: Pojďte s námi po cestách, kterými věčný rebel chodil
Schelinger se narodil v Bousově, který leží nedaleko Čáslavi, květinářce Miloslavě a koncertnímu kytaristovi a hudebním učiteli Josefovi. Vášeň pro hudbu se u něj projevila už v mládí, kdy hrál nejdříve na klavír a pak na kytaru. Podobně na tom byl také jeho o rok mladší bratr Milan, který začal zprvu hrát na housle a pak ho také oslovila kytara.
Rodina se brzy přestěhovala do Prahy-Nuslí, kde bydlela v Čestmírově ulici. V této části navštěvoval Jiří Schelinger základní školu, kde založil svoji první kapelu. Chodil do 91. osmileté školy a poté na odborné střední učiliště. Na instalatéra však nedostudoval. Po srpnovém vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 s kamarády šířil po Nuslích provokativní plakáty proti okupaci, a důsledkem toho byl umístěn do zadržovací vazby, kde se pokusil spáchat demonstrativní sebevraždu. Skončil pak v bohnické léčebně a obdržel modrou knížku, díky které nemusel sloužit v armádě. Posléze se nějaký čas živil jako kulisák v tehdejším Divadle Jiřího Wolkera, v dnešním divadle v Dlouhé.
Holubí dům
Jako zpěvák poprvé prorazil v roce 1972 s hitem Holubí dům, který napsal Jaroslav Uhlíř (75) se Zdeňkem Svěrákem (84). Nahrávka vznikla se skupinou Faraon, kam Schelingera přizval její kapelník a baskytarista Karel Šíp (75). O rok později Schelinger přešel do kapely Františka Ringo Čecha (77), s níž nahrál řadu dalších hitů jako například Švihák lázeňský. Se skupinou navíc drží významné prvenství. Její album Hrrr na ně… z roku 1977, které se nahrávalo v dejvickém studiu Supraphonu, je totiž považované za první hardrockovou desku v Československu.
Záhadný konec
V tomto stylu pokračovala i deska Nám se líbí… z roku 1979. Navázat na ni měl další hardrockový milník – album Zemětřesení, které ovšem Schelinger nestihl dokončit kvůli nešťastnému úmrtí. To je dodnes obestřeno mnoha záhadami. Zpěvák se 13. dubna 1981 utopil v Dunaji po skoku z bratislavského Starého mostu. Do města tehdy přijel kvůli natáčení písně Což takhle dát si špenát v tamějším studiu Československé televize.
Po vystoupení se chtěl vrátit domů, ale rozbilo se mu auto. Protože servis o víkendu nefungoval, zůstal na Slovensku do pondělí. V neděli večer se tedy vydal se dvěma známými na jídlo, k nim se přidaly dvě dívky a slovenský pár produkčních. Pokračovali spolu do restaurace a měl se k nim údajně připojit i muž jménem Marian Husák. O něm se spekulovalo, že je nájemným vrahem, který měl zpěváka omámeného vínem a marihuanou vyzvat k tomu, aby skočil do řeky.
Skokem do vody měl prý prokázat svou mužnost. Schelinger do vody nakonec skočil a Marian hned za ním. Přivolaná policie našla Husáka ve vodě u bójky, zpěváka však ne. Až 7. května bylo u osady Bodíky nalezeno tělo, které nikdy nebylo rodinou přímo identifikováno. V pitevní zprávě se navíc objevila řada nesrovnalostí. Například neseděla výška nebožtíka nebo barva očí. Mezi posluchači a fanoušky dodnes kolují teorie o tom, co se v osudný den vlastně stalo. Jedna například mluví o tom, že zpěváka nechala zlikvidovat StB, další zase tvrdí, že žije dál pod jiným jménem v jiné zemi. Podle oficiální zprávy je však jeho tělo uloženo na pražských Olšanech.
Neskutečný živel
Řada lidí na Schelingera vzpomíná jako na neskutečný živel. „To vyplývá z celé jeho tvorby. Vizuálně to byl Jagger, naturelem Morrison… koneckonců i ten jeho konec byl takový," řekl před časem Lidovým novinám František Ringo Čech. „Spolupráce s Jirkou, to byla nejkrásnější a nejslavnější hudební éra mého života,“ dodal.
Jiří Schelinger po sobě zanechal dceru Andreu z prvního manželství se ženou Alenou. Podruhé byl ženatý s Jitkou Poledňákovou Schelingerovou. Jiřího bratr Milan je dodnes hudebně aktivní. Nedokončený projekt Zemětřesení oživili v devadesátých letech zpěvák Aleš Brichta (61), kytarista Miloš Dodo Doležal (54), baskytarista Vlasta Henych (59) a bubeník Štěpán Smetáček (49).