Jiřina Bohdalová rozplakala národ poctou Karlu Gottovi: Počítej tam se mnou a drž mi místo
Toto jsou slova Jiřiny Bohdalové, když jsme se s Mistrem loučili... „S pokorou, úctou a trémou stojím na tomto magickém místě (Katedrála svatého Víta na Pražském hradě – pozn. red.), abych se s Karlem Gottem rozloučila. Jménem celé rodiny, ženy Ivanky a dvou malých dcer. To především. Ale i jménem všech, kteří ho milovali. Netroufám si odhadnout počet truchlících, ale vím, že k nim také patřím. Tenhle přetěžký úkol mi přidělil sám Karel Byl to on, kdo rozhodl, že se s ním budu loučit právě já. Nápad ale opsal ode mě.
Vysvětlím. Byli jsme celoživotní kamarádi. Blízcí si názorem na život i na legraci. Jsem o osm let starší, a tak jsem častokrát rázně přikazovala Karlovi, že to musí být on, kdo se se mnou, až odejdu do jiných sfér, bude loučit.
Slíbil mi to, slíbil. A vlastně jedinkrát svůj slib nesplnil. Jinak jeho slovo vždy platilo. Bylo to slovo chlapa. Vyznával celoživotně pevný řád, vážil si svého vrozeného talentu a nepromarnil ani minutu. Byl neuvěřitelně pracovitý. Přitahoval k sobě vždy doslova celou smečku vynikajících umělců své doby. Muzikantů, zpěváků, herců, režisérů a k tomu mnoho dalších, dobrých přátel. A samozřejmě i lásek.
Mýlil se, ale byl slušný
Od rodičů obdržel v genech slušnost, noblesu a gentlemanství. V tomto ohledu byl muž ze staré dobré školy. Byl ale také člověk z masa a kostí. Mnohokrát se mýlil, padl a znovu vstal. Častokrát naletěl podvodníkům, ale také častokrát pomohl potřebným, aniž čekal na poděkování.
Karel Gott byl totiž hodný a slušný člověk. Odešel vyrovnán a smířen od uklizeného stolu. S čistým štítem, srovnán sám se sebou, se svými dětmi, rodinou, se závazky, ctiteli a příznivci. Na cestě k sobě našel už dávno svého boha. I proto po této nelehké životní cestě odešel klidně Ve spánku, obklopen silou lásky svých vůbec nejbližších, ženy Ivanky a dvou mladších dcer Charlottky a Nellinky.
Loučení s Karlem je těžké, přetěžké. Vede přes slzy, přes potoky upřímných slz, které jsou v naší poněkud okoralé době už vzácné zboží. Neuvěřitelně silná vlna opravdového lidského citu se po jeho odchodu přelila naším dvorečkem, ale i velkou Evropou, a dotkla se všech míst, kde Karel zanechal svou stopu.
Drž mi místo
Ta chvíle byla smutná, ale zároveň i fascinující. Co všechno dal jeden muž, nadaný talentem, pracovitostí, pokorou a vůlí po úspěchu profesi, kterou si zvolil! Je to fascinující bilance. A já, která s ním a vedle něho kráčela životem, jen dál žasnu nad výčtem toho, co vše dokázal.
Sluší se poděkovat. Dával lidem radost a chuť do života. Zanechal nádherné písničky, svůj lahodný tenor. A hlavně pak pohodu a úsměv. A to od komedianta není málo.
Svými písničkami spojoval celé generace a sbližoval sousedy. A to je na metál!
Karel by mi neodpustil, kdybych svou řeč alespoň maličko neodlehčila. Tak tedy: Karle, počítej tam se mnou a drž mi místo. Mám pro tebe jeden opravdu báječnej, židovskej fór. Budiž ti země lehká. Miluju tě a nejsem v tom sama. Tvoje Bohdalka
Co o Gottovi řekla eXtra.cz
„Poprvé jsme se poznali při natáčení filmu Komedie s klikou. Tehdy jsem tam hrála hlavní roli a Karel byl o osm let mladší, tehdy mi tam jen zpíval. To bylo naše první setkání, v té době se mi nelíbil, ale potom nabral na váze a to bylo ono,“ prozradila v dokumentárním filmu Pět vzpomínek na Karla Gotta z produkce eXtra oblíbená herečka.
Dokument se vzpomínkami na Karla Gotta můžete zhlédnout ZDE
„Myslím, že Karel se jednak strašně rád smál a měl rád pohodu, kterou ale také rozdával. A já ráda vyprávím a on rád poslouchal. A to bylo to, co nás spojovalo. Byl velmi poctivý, pracovitý, skromný a vzdělaný člověk. On byl tak vychovaný,“ chválí zesnulého kamaráda Jiřina Bohdalová.