Kauza Jan Cimický: Trestat lze i znásilnění 30 let staré, obětem věřím, říká Slámová
Média přinášejí další a další svědectví žen, které měly zažít děsivé zacházení ze strany psychiatra MUDr. Jana Cimického (73). Usměvavý lékař měl podle nich za dveřmi sundávat masku přátelského felčara a naopak vytahovat to, co dívky a dámy převážně v rolích jeho pacientek nechtěly vidět. Co na to zákon a proč se oběti někdy ozývají až po desítkách let, eXtra.cz prozradila JUDr. Klára Long Slámová.
Klára Long Slámová: K promlčení nemusí dojít ani za 30 let, ale…
„Věřím tomu, co dotyčné ženy vyprávějí. Modus operandi je až na výjimky, které zažily podstatně horší jednání, úplně stejné,“ sdělila nám JUDr. Klára Long Slámová.
Je šance, aby ani po třiceti letech po sexuálním napadení nebo znásilnění nedošlo k promlčení?
„Obávám se, že šance je minimální. Obecně platí, že promlčecí doba se přerušuje v okamžik, kdy pachatel v jejím průběhu spáchá trestný čin se stejnou či vyšší sazbou. Tímto přerušením začne běžet nová promlčecí doba. Teoreticky řečeno: kdyby k takovému jednání docházelo opakovaně, kontinuálně, lze si představit, že by některý z dávnějších skutků nemusel být promlčený, ale nejsem si jistá, že by se podařilo případného pachatele usvědčit z tolika činů najednou tak, aby mohl být na základě toho případně odsouzený i za své jednání před třiceti lety. Prakticky by se mu muselo prokázat takové jednání v průběhu každých pěti let.“
MUDr. Jan Cimický měl údajně opakovaně znásilňovat svou pacientku, alespoň podle jejího tvrzení někdy kolem roku 1990. Tam to vidíte jak?
„U skutku se sazbou do osmi let odnětí svobody byla opravdu pětiletá promlčecí lhůta. V tomto případě by se ale případně skutek podle mého názoru dal posuzovat jako trestný čin znásilnění se způsobením těžké újmy na zdraví, neboť pokud by se skutek stal tak, jak ho dotyčná popisuje, zcela jistě by v jejím případě došlo k silné posttraumatické poruše. A promlčecí lhůta by v takovém případě mohla být až dvanáctiletá.“
Případný soud podle starého zákona
Je pravda, že na to, na co dnes máme paragrafy, tehdy být nemusely nebo byly jiné?
„Ano. To, co bychom dnes například považovali za trestný čin sexuálního nátlaku, by před rokem 2010 bylo kvalifikováno například jako trestný čin omezování osobní svobody, uvažovat by se případně mohlo i o dalších trestných činech. A stejně by se to muselo posuzovat i dnes, pokud by šlo o případné skutky spáchané před účinností nového trestního zákoníku. Promlčecí lhůta i sazba jsou nižší.“
A kdyby někdo spáchal nějaký před časem, ale již v době, kdy už platil nový trestní zákoník?
„Jeho účinnost je od ledna 2010. Pakliže by poté došlo k prokázání jednání odpovídajícího znásilnění ve formě soulože, tam by šlo podobný skutek stíhat i dnes.“
Proč oběti mluví až po desítkách let
Co si o tvrzeních vůči Janu Cimickému myslíte na základě svých zkušeností z praxe?
„Věřím tomu, co dotyčné ženy vyprávějí. Modus operandi je až na výjimky, které zažily podstatně horší jednání, úplně stejný.“
Hodně se řeší otázka známá už od MeeToo, proč domnělé oběti mlčely desítky let.
„Pro tento druh trestné činnosti je to naprosto typické. Pro ženu, která to zažije, to bývá obrovské trauma. Hodně z obětí si to i mylně klade za vinu, snaží se to vytěsnit a stydí se, i když nemají za co.
Tehdy byla také situace ve společnosti velmi odlišná, co se týče náhledu na ženské oběti takových trestných činů. Kolikrát se jim předhazovalo, že měly moc vyzývavou sukni, že pachatele vyprovokovala, byla namalovaná nebo ‚bůh ví, jak koketně se chovala‘. Přístup společnosti k těmto skutkům vnímaly ženy velmi negativně. Většinou to dusily samy v sobě, nebo se někomu svěřily, ale v policejní orgány neměly důvěru.“¨
Zlepšilo se od těch dob chování policistů k podobným obětem?
„Nyní je situace jiná. Existují speciální školení pro policejní orgány, které se zabývají podobným typem trestné činnosti, s oběťmi se pracuje úplně jinak než dřív. Bohužel i v současné době se ale setkávám s výjimkami. V jednom nedávném případu se mi stalo, že policejní orgán i státní zástupce pomalu udělali z oběti viníka následku. Tvrdili, že dotyčná vše dělala dobrovolně.“
Jan Cimický odradí další případné muže
Souhlasíte s tvrzením, že ať budou obvinění proti tomuto psychiatrovi uzavřena jakkoli, že je podstatné, že se o podobném chování aspoň veřejně mluví?
„Určitě je důležité, že se o tom vede debata. Obětem to pomáhá a je to i určitá forma prevence. Pachatelé si uvědomí, že před tím neutečou ani po dvaceti, třiceti letech. Někdy je společenské odsouzení horší než trest odnětí svobody. Obzvlášť u osob, které požívaly vyšší společenské vážnosti.“
Bývalý ředitel Bohnic potvrdil, že kolega Cimický musel odejít pro podezření z nevhodného chování k pacientkám. Dál to ale, zdá se, neřešil.
„Nevíme, jaká tam byla situace, a je pravda, že doba byla jiná, ale působí to na mě jako alibismus. Co se nestalo přímo za zdmi psychiatrické léčebny, to jako by se ho nedotýkalo.“
Zkušenost jedné z pacientek potvrdila i sexuoložka Hana Fifková s tím, že příběh zná už zhruba 25 let. Neměla snad oznamovací povinnost?
„Z hlavy vám neřeknu, jak to bylo v tehdejším zákoně, dnes ale u takového činu není. Nicméně si nemyslím, že je správné pomalu až obviňovat paní Fifkovou. Je důležité, že se za tvrzení postavila a svědectví verifikovala. Navíc jsem se dočetla, že ji klientka žádala o diskrétnost.“