Komentář: Hrůzná proměna Renée Zellweger je případ pro psychiatra, tohle špatně skončí!
Nemá za sebou ani úraz obličeje, ani jí do něj nikdo nechrstnul žádnou žíravinu. Nepořezala se tam v důsledku autonehody jako Věra Martinová, nepřišla o kus tváře vlivem meningokoka nebo rakoviny. Nestalo se jí vůbec nic, přesto mě dokáže na celé proměně Renée Zellweger, kterou poslední dva dny žije celý svět, šokovat ne její rozhodnutí, ale skutečnost, že můžete přijít o své identické rysy, aniž by tomu předcházela nějaká výše popsaná fatální skutečnost.
Že vám šikovný chirurg dokáže doslova předělat vaši identitu několika triky, aniž by do vás musel nějak mocně řezat.
Když se Renée před třemi dny zjevila na veřejnosti a v naší fotobance přistály její fotky, nastala u nás v redakci asi tříhodinová diskuze. K našim počítačům se dokonce seběhlo i obchodní oddělení a všichni začali mluvit, gestikulovat, sahat si na obličej, jezdit ukazováčkem po monitoru sem a tam, padaly tu různé teorie a amatérské rozbory v oboru plastické chirurgie a anatomie, ale nikdo nebyl schopen říct, co ji vlastně tak změnilo. Závěr byl ale jen jeden. Z krásné Renée se stala zrůda, ale právě tím, že už to není vůbec ona.
Není si absolutně podobná, teď vám to už tak nepřijde, protože jste si za ty dva dny zvykli, ale poprvé ji opravdu nikdo nepoznal, dokonce jsou ještě pořád lidé, kteří si myslí, že to není ona. Její vizáž spustila přímo lavinu článků, žil tím i Facebook a Twitter a i ti, kteří se bulváru jinak vyhýbají, měli potřebu se k Renée vyjádřit, minimálně si povzdychnout nad tím, že pětačtyřicetiletá herečka neumí stárnout.
Bohužel si ale myslím, že tohle problém není a na její případ by se měl podívat už rovnou psychiatr. Že si někdo píchne botox a nechá si vytáhnout víčka, nechť. Znám tolik případů přešitých celebrit, ale ani u jedné se nestalo, že by se už nepodobala ani sama sobě. Dokonce i když to byla třeba královna plastik Joan Rivers, která jich měla za sebou stovky. Jenže Renée šla pod kudlu s tím, že už nechce být Renée.
Pokud nebyla schopná sžít se s tím, kým byla, nebude schopná se sžít ani s tím, kdo je teď. Představte si, že se ráno vzbudíte a máte úplně cizí tvář. Nepozná vás ani vaše rodina, jediný rys, který vám zůstal, je výrazný srdíčkový výkroj horního rtu. Novináři a fotografové se dohadují, kdo jste, přitom máte být hvězda známá celému světu právě podle svého typického obličeje. Kdo jí teď bude dávat role? Jak má na ni režisér nalákat diváky, když ji divák nepozná a neví, kdo to je?
Nejvíc mě ale fascinují názory, že to je její věc a nikdo nemá právo jí to rozmlouvat nebo do toho mluvit.
Tak je.
Ale když se do toho nevložili její blízcí (ok, nemusela jim to říkat předem), měl se do toho vložit minimálně ten chirurg. Je to etická otázka, na níž neexistuje ani odpověď, ani vítěz. Poraženými jsou oba, herečka bez své identity i ten, co si za to nechal zaplatit.
Renée se nikde neobjevila skoro rok a pak místo Bridget přišlo tohle. Dost se obávám, že se teď ukázala na veřejnosti jako nový neznámý člověk a pak se zase rok neobjeví nikde. Protože bude zavřená na psychárně, kde se jí budou snažit dát dohromady poté, co ji ten její najde s otevřenými žílami ve vaně, až sama zjistí, že plastická chirurgie není lék na vaši nespokojenost se svým zevnějškem a ona sama nemá ani páru o tom, kdo vlastně je.
Taky její věc. Že jo.