Krutý osud hrdinky Ignatěnkové: Katastrofa v Černobylu jí vzala manžela i dceru

V seriálu byla na začátku těhotenství, v reálu byla v 6. měsíci.

tragédie

K jednomu z nejemotivnějších příběhů v seriálu Černobyl patří bezpochyby ten o hasiči Vasilijovi Ignatěnkovi a jeho ženě Ludmile. Příběh, který HBO představila veřejnosti v rámci seriálu, se totiž od reality příliš nelišil. Ludmilu Ignatěnkovou připravila jaderná katastrofa o manžela a poté i o dceru.

10. 06. 2019 23:00 | Autor Alena Zajícová

Silný příběh, který zasáhl každého, kdo se na úspěšný seriál Černobyl díval, se zakládá na kruté realitě. Osud mladé Ukrajinky Ludmily byl popsán už v knize Modlitba za Černobyl: Kronika budoucnosti autorky Světlany Alexejovičové.

Ignatěnková v knize do detailu popisuje poslední dny a hodiny svého manžela Vasilije. Pamatuje si, jak nemohla v osudnou noc z 25. na 26. dubna 1986 spát, proto prý seděla u šicího stroje v jejich bytě ve městě Pripjať a šila šaty. V tom zaslechla podivné zvuky zvenku.

Vasilij jako člen hasičského oddílu vstal a řekl krátce, že je venku požár a že jde hasit. Oddíl, ve kterém byl Vasilij, dorazil k Černobylské elektrárně jako první. Ludmila nemohla usnout a celou dobu pozorovala plameny z balkónu a čekala na manžela. Jenže marně. Až ráno se dozvěděla, že je její muž v moskevské nemocnici.

Úplnou náhodou se Ludmile podařilo dostat se vlakem do Moskvy a najít svého manžela. V nemocnici na radiologickém oddělení se jí ujala primářka, kterou Ignatěnková přesvědčila, že není těhotná. Děkovala prý bohu, že to na ní nebylo vidět - Ludmila byla v té době asi už v 6. měsíci. I přes zákaz dotýkání se Ludmila o svého manžela starala až do jeho posledního vydechnutí.

„Nedovolili mi ho objímat... Ale já… Já ho zdvíhala a posazovala… Stlala mu postel… Dávala jsem mu teploměr a zase ho vytahovala… Přinášela jsem bažanta a odnášela… Umývala jsem ho… Celou noc jsem u něj byla. Sledovala jsem každý jeho pohyb, vdech,“ popisuje v knize Ignatěnková.

Také vylíčila, jak se Vasilij každým dnem měnil. „Začal se proměňovat, každý den jsem se setkala s jiným člověkem… Spáleniny pronikaly na povrch… Na rty, na jazyk, na tváře - nejprve se objevily malé ranky, pak se rozrůstaly… Sliznice se odlupovala v celých pruzích…,“ popisuje hrůzné vzpomínky.

Vasilij Ignatěnko zemřel 13. května 1986, jeho tělo bylo stále radioaktivní, proto bylo spolu s jinými dáno do zinkové rakve a zalito betonem. Ludmila asi dva měsíce po jeho smrti porodila dceru Natašu - ta však po čtyřech hodinách zemřela. Narodila se prý s vrozenou srdeční vadou. Ignatěnková je přesvědčená, že jí miminko zachránilo život - plod na sebe totiž vzal největší dávku radiace.

Příběh Ludmily Ignatěnkové měl přes strašlivou tragédii šťastný konec. S novým partnerem i přes varování otěhotněla a narodil se jim zdravý chlapec.