Kultovní film Proč? měl odstrašit: Místo toho se zdivočelí fotbaloví ultras stali lidovými hrdiny
Před 36 lety spatřil světlo světa československý film s názvem Proč? režírovaný Karlem Smyczkem. Snímek, jenž stále zaujímá význačné místo v tuzemské kinematografii, vypráví příběh sledující skupinu sparťanských fotbalových fanoušků, kteří cestují na zápas do Banské Bystrice. Filmu, který měl nabízet autentický pohled na kulturu fotbalových ultras té doby, a jeho porovnání s realitou se ve své nové knize s názvem Fotbalová škvára věnuje i spisovatel Ota Kars.
Film Proč? z roku 1987 má zobrazovat události, které se odehrály v roce 1985, kdy Sparta bojovala o mistrovský titul s konkurenčním týmem pražských Bohemians. Oba kluby čekal poslední zápas, který měl rozhodnout o vítězi ligy – zatímco „klokani“ přivítali ve svém Ďolíčku Trnavu, fanoušky Sparty čekal výjezd do slovenské Banské Bystrice.
Tehdejší cesta sparťanských fanoušků na Slovensko se uskutečnila krátce po události v Bruselu, kde došlo k tragickému incidentu během finále Ligy mistrů (tehdy Poháru mistrů evropských zemí – pozn. red.) mezi Liverpoolem a Juventusem. Tehdy na tribuně zahynulo 39 lidí. V této atmosféře měl výjezd sparťanských fanoušků k slovenským bratrům velký dopad na společnost, i přesto došlo z jejich strany ke způsobení rozsáhlých škod a provokativnímu chování.
Odstrašující příklad? Právě naopak
„Pod vlivem alkoholu rozbíjeli osvětlení, vytrhávali dveře a sedadla v kupé a vyhazovali je z oken jedoucího rychlíku, stejně jako láhve od alkoholu. Slovně i fyzicky napadali další cestující i průvodčí vlaku. Z osmi zdemolovaných vagonů byly tři zcela vyřazeny z provozu,“ hlásil v tehdejší reportáži Československé televize reportér Přemysl Čech.
Celková škoda se vyšplhala na 240 tisíc korun, 13 fanoušků bylo obžalováno. Většina z nich dostala nepodmíněné tresty a byla nucena absolvovat protialkoholní léčbu. Trestem pro ně měl být i doživotní zákaz návštěvy stadionů.
V osmdesátých letech byla fanouškovská scéna fotbalu na dnešní poměry divoká a nedisciplinovaná, což vedlo k zavedení nových opatření, mezi kterými se postupně objevily důkladnější kontroly na stadionech, oddělené sektory pro hostující fanoušky a omezení konzumace alkoholu na stadionu.
Film Proč? měl původně sloužit jako odstrašující příklad negativního chování fanoušků. Nakonec se však stal ikonickým snímkem. výpovědí té doby a odkryl kulturu fotbalových fans tak, jak nikdo nečekal. I díky hláškám a obsazení ve složení Jiřího Langmajera, Martina Dejdara, Daniela Landy a dalších zůstává stále oblíbeným i po více než 36 letech od premiéry.
Hlášky z Proč? zlidověly
Pravdivost některých událostí v něm se však liší od skutečnosti, jak upozorňuje ve své nové knize Fotbalová škvára spisovatel Ota Kars. Právě jeho knižní výpověď se věnuje podobnému tématu jako film, i když na fotbal a fenomén fanouškovství pohlíží trochu odlišnou optikou.
„Můžu se mýlit, ale nepodařilo se mi například nikde dohledat, že při skutečném incidentu došlo i na vystrkování či vyhazování průvodčí z vlaku, stejně jako dle mých informací nebyl nikdo vyšetřovanej ani odsouzenej za znásilnění či pokus o znásilnění. A to by si jistě naše státní moc tehdy nenechala ujít,“ píše a upozorňuje i na další faktor spjatý se snímkem.
„Nikdo neudělal pro propagaci fotbalovýho násilí u nás tolik jako Radek John (spoluautor scénáře – pozn. red.) s režisérem (Karlem) Smyczkem ve filmu Proč?,“ míní Kars.
„Podařilo se, i když původní záměr byl asi nejspíš úplně opačnej. Ale úspěšnej film to byl. Lidi chodili. I ty hlášky ‚zlidověly‘. V tom chtěným snažení se ani nelze divit, že to takhle vyšlo. Stejně jako s nechtěnou propagací undergroundu v Majoru Zemanovi v dílu ‚Mimikry‘. ‚Bič boží‘ od té doby objevuje mládež pořád dokola. Tedy ta dnešní už asi ne, ale dvě generace to dalo, možná tři. Slušnej výkon,“ dodává. Také Kars ve svém textu připomíná, že „vlak do Banský Bystrice vyjel z Prahy dvacet dní po Bruselu“.
„Ale v té hrané autentičnosti je právě jeden z největších problémů filmu. Navzdory upozorňujícím titulkům si film ‚hraje na skutečnost‘ a má tendenci působit jako poměrně přesná rekonstrukce událostí i motivů, a přitom kombinuje fakta s výmysly. A to se značnou autorskou licencí,“ podotýká spisovatel, který byl před lety oceněný za knižní rekonstrukci předčasně vyhaslého života svého kamaráda, dětské herecké hvězdy Tomáše Holého s názvem Jmenuju se Tomáš.
„V době, kdy se k nám dostalo i o tomhle jen minimum, a ještě přesně vybraných informací, pak samozřejmě řada lidí byla schopná brát film jako realitu. Což platí i dneska. Takže moji i vaši matku či pramáti by jistě vyděsil, ale řadu mladejch (některý i díky určitý míře nevěrohodnosti) i vlastně dost pobavil. Některý i nadchnul,“ uzavírá.
Kniha Fotbalová škvára Oty Karse byla 1. listopadu zdárně pokřtěna a již je k dostání na knižních pultech