Legenda z Chalupářů Josef Kemr by oslavil 98 let: Morální vzor, který opovrhoval komunisty
Pan Vladimír tvrdí, že přišel na svět díky milostnému románku jeho maminky a Kemra. Dvojice se prý seznámila v Kladně, kde Vladimírova maminka hrála ochotnické divadlo. Více podrobností ale známo není.
Vladimír, jehož vychoval nevlastní otec, neměl zpočátku žádné podezření, že by jej zplodil někdo jiný. Jak ale stárnul, tím více se svému pravému tatínkovi podobal. Začala ho zajímat pravda, a tak se po ní pídil. Teprve až nedlouho před svou smrtí mu matka prozradila, že je skutečně potomkem Josefa Kemra S otcem se Vladimír dokonce setkal – povídali si o lese, o přírodě a o životě. Poslední, co mu prý herec řekl, bylo: „Jsem rád, že jsi.“
Bohatá kariéra
Herec se narodil v Praze do rodiny švadleny a ševce. Již v jedenácti letech poprvé stál na prknech, která znamenají svět. Jeho první rolí byl kompars společně s jeho bratrem v Divadle na Vinohradech v představení Polská krev. Tam jeho hlas tehdy zaujal rozhlasového režiséra Přemysla Pražského, který ho začal obsazovat do rozhlasových her.
Před filmovou kamerou stál poprvé v patnácti letech ve snímku Lízin let do nebe. Během natáčení druhého dílu vzniklo jeho celoživotní přátelství s Rudolfem Hrušínským. Kemr za svůj život odehrál bezpočet rolí, nezapomenutelný byl například v pohádkách Šíleně smutná princezna nebo S čerty nejsou žerty. Nejvíc ale zazářil ve filmech Anděl na horách, Dovolená s Andělem, Kladivo na čarodějnice, Na samotě u lesa a v seriálu Chalupáři.
Odpůrce komunismu
Kemr byl nábožensky založený, zásadový, pro mnohé své kolegy byl morální autoritou, která se nebála protivit totalitnímu režimu, vystoupil veřejně proti okupaci v roce 1968 a později se nevybíravě vyjádřil při odmítnutí titulu zasloužilého umělce. Jeho práce tedy byla často přehlížena, ačkoliv se sám nikdy nevzdával a dělal vždy jen to, co považoval za správné a morální.
Byl činný až do svých posledních dnů a za své mistrovství v činohře byl odměněn Cenou Thálie. Zemřel po těžké nemoci v Praze 15. ledna 1995.