Leoš Mareš mrazivě o stárnutí milované babičky: Pomalu mizí, už ani neví, že mám dceru

Leoš Mareš: Babička je stejně stará jako Jiřina Bohdalová

Moderátor Leoš Mareš se o babičce zmínil kvůli kontrastu s vitalitou známé herečky, která je jako živoucí Věc Makropulos.

„Jiřina Bohdalová je zavalena nabídkami na hostování v různých zájezdových talkshow. Ty ale odmítá. Chce se věnovat jen svému pořadu v České televizi Hobby naší doby. Opravdu nechci, aby bylo přebohdalováno, svěřila se Blesku," uvedl Leoš. Leoše Mareše to zaujalo, a tak z článku citoval.

„Já vytáhl Jiřinu Bohdalovou, protože tý královně je 93. To je neuvěřitelný. Je stejně stará jako moje babička, dokonce starší. Obě jsou ročník 1931, což je prostě nesmysl. Paní Bohdalová je květen, moje babička je 6. července. Na Husa. O dva měsíce je paní Bohdalová starší,“ začal své vyprávění dojatý vnuk.

„Babička mizí,“ smutní moderátor

„Moje babička je velmi k světu. Žije aktivním životem, ale teď už prostě… Ještě před třemi lety vystupovala na Starých peckách (pořad Leoše Mareše na diskotékách – pozn. red.), recitovala. A teď už by to nedala. Nevím, jak to říct, ale ten věk… Ale Bohdalová je rezistentní. To je neuvěřitelný,“ prozradil v éteru Evropy 2 obdivně.

„Telefonoval jsem si s ní a říkala mi: Leoši, hoď mi to do e-mailu. Je neuvěřitelná!“ pokračoval.

Zapomínání

„Ta moje babička už prostě… jakoby mizí, když to řeknu takhle. Někdy je to hrozný. Byli jsme tam s mou dcerou, její pravnučkou. Zeptá se mě třeba, co je to za dítě. Nechápe to. ,To je dcera.’ ,Ty máš dceru?’ , Babi, vždyť to víš. Už jsme tu byli tolikrát’,“ připomněl Leoš smutně neodvratné okamžiky podzimu života jeho milované babičky.

„Proto chci vyseknout poklonu paní Jiřině Bohdalové, protože nikdo takový není. Samozřejmě jsou vitální důchodci. Ale zrovna to vyšlo u takhle velmi známé a kvalitní osoby. 93 je opravdu hodně,“ dodal uznale Leoš Mareš.

Doporučené video: Rozhovor s Leošem Marešem

Jeho babička před pár lety poskytla rozhovor iDnes.cz.

„Do všeho byl nadšený, o věci se zajímal, a krásný, po tátovi, to byl fešák. Odmala jsem mu říkala básně, když jsem ho měla doma. V mládí jsem recitovala, měl rád, když jsem mu něco přednášela, i když jsem věděla, že tomu nemůže rozumět. Volal: Jo, babi, kluk rozumí, říkej, říkej! Byly mu nějaké tři roky, ale byla jsem ráda, že se díval, jak se to má dělat. Vpravil se do toho. Když šel do školy, uměl spoustu básniček,“ vzpomínala.

Julie Hojdyszová jako oběť nechutného obtěžování. Odporná zpráva od zvrhlého fanouška